Okna do pokoje

Tři povídky, každá jiná i když vlastně všechny mají stejný základ, postavení žen v určité době. Pěkné počtení .

Tři povídky o smyslu života, myšlenky žen, někdy chce člověk víc a nemá nic.

Tři povídky. Tři ženy ohlížející se za svým životem. Je to spíš náhled do jejich vnitřních životů. Jejich myšlenky, úvahy, vnímání. Krásně se mi to četlo....

V této knize jsou tři povídky a jejich hlavními hrdinkami jsou ženy, které prožily svůj život na Opavsku a Hlučínsku, tedy v části naší republiky, která měla v období druhé světové války specifické podmínky. Z toho se odvíjí spousta těžkostí a problémů, kterými si zdejší lidé museli projít. Ženy v tomto kraji měly náročný život, hodně práce a málo času na zábavu a autorka vše dokáže krásně popsat, jen tentokrát to na mě působilo až moc depresivně a musím se přiznat, že hlavní postava z druhé povídky mi dost lezla na nervy. Dávám čtyři a půl hvězdičky.

Další krásné příběhy,tahle kniha se mi líbila snad nejvíc.Jen tedy příběh Bernardety byl pro mě trochu slabší,snad že šlo o velmi sobeckou osobu která si šla za svým i přes mrtvoly.
Z příběhů je vidět jak se lidé odpojili od víry a přestali být pokorní,což se ještě stále negativně odráží na celé společnosti.

I tyto příběhy se mi líbily.

Zajímavé příběhy tří žen.

Ani tato kniha nenaplňuje pojem trilogie. Regionální je vlastně jen 1. povídka. Bohužel hrdinka zase předválečná generace. Těžko se mohu vcítit do někoho, kdo si zapletl dirndl a snil o tom, jak na něj čeští otroci dřou. Víc by mě zajímaly osudy válečných pohrobků, kteří byli determinováni původem, ale vyrůstali za tvrdého socialismu. Jako Paul, se kterým jsem týden ležel v opavské nemocnici. O tom mohla být 2. povídka, bohužel zpracovaná tak, že se mohla odehrávat kdekoli v ČR. Místních reálií minimum. A ta třetí jsou už jen lehce politicky zabarvené večery pod lampou.

Nenápadná obálka, neznámá autorka, krásná kniha...

Nově (pro mě) objevená spisovatelka. Nemám slov, skoro .. poetika, vzpomínky a život sám, ale před mnoha a mnoha lety. Jsem tak unešena, že jsem si ji koupila a pak ji možná daruji naší knihovně, ale spíš ne :) Dokoupila jsem si i další knížky: Dědictví, Třešňovou alej a Pandořinu skříňku.

3.kniha trilogie. Kniha mi nepřišla jako navazující na dvě předchozí, spíše sama o sobě. Jsou zde 3 příběhy žen jako samostatné povídky, které mají společné vzpomínání na minulost, včetně 2SV. Nad obraz Hlučínska a soudobých tradic vyniká pohled žen, hodnocení jejich vlastních životů.

poutavé prožití tří životů žen a jejich náhled na svět.

Tři novely, které na pozadí nelehké doby spojuje stejné téma - osud žen, víra, jejich představy i skutečnost.
Krátké, ale výstižné. Stojí za přečtení a zamyšlení.

Od spisovatelky Evy Tvrdé jsem ještě nic nečetla. A tato útlá knížečka se mi líbila. Tři rodinné příběhy, tři osudy, každý jiný, tak jak to na světě chodí.
Určitě si od autorky ještě něco přečtu.

Opět krásné, hluboké příběhy obyčejných žen, které vzpomínají s odstupem stáří na prožitý život. Chtěla jsem dát 4*, ale za Lili Marlene dávám plný počet, krásná povídka!

Třetí ze série. Líbila se mi, ale za největší srdcovku z těch tří považuju Třešňovou alejí... Téhle něco malinko k pěti hvězdám chybělo. :-)

Příběhy žen, které hodnotí svůj život v průběhu jednoho dne. Mám ráda úsporný styl autorky, plný pochopení, jdoucí na dřeň.

Příběhy tří žen z Hlučínska, kde má maličkost také žije. Čtení bylo trochu jiné, než na jaké jsem zvyklá, nicméně, oslovilo mě skutečné vyprávění ze života a velmi barvitý popis prostředí. V mnoha věcech jsem poznávala život babičky a zub času, který se v něm odrážel. Jak jsou pro ni dnešní věci neznámé a nezajímavé. Lpění na tradicích, na kostelu, na dokonalých nedělních obědech, na vystupování, vzhledu, způsobech a manželství. V knize je vyobrazen citlivý pohled na politickou situaci a prožitek války.

Tato kniha se mi líbila asi nejvíc ze všech, které jsem od autorky četla. V komentářích je zde zmíněno, že jsou si její knihy velmi podobné, ale neměla jsem ten dojem. A vlastně ani nevím, jestli by mi vadilo, kdyby tomu tak bylo. Ani v jedné z povídek není hluché místo a užila jsem si každičkou větu.