Okno v čase

21.03.2020

Za mě moc pěkně napsané, žádná slátanina.

Neuvěřitelná spatlanina pseudovědy a autorem nepochopených starých indických textů. Oikofobní, téměř nenávistné prskání neomarxisty, je vlastně dělostřeleckou přípravou k zavedení totality ve jménu ochrany životního prostředí a vzniku jakéhosi lepšočlověka. Je fascinující sledovat jak se Russel cítí nadřazený miliardám, opovrhuje miliony a zavrhuje tisíce let lidského vývoje. To vše s maskou starostlivého duchovně prozřelého mudrce. Slovy klasika: je to hnus, velebnosti. Nutno dodat, že hnus v líbivém kabátku, jako stvořený pro dnešní vládce a jejich užitečné idioty.

06.07.2019

také jsem si myslel, že se bude jednat o naučnou knížku, která mě opět poodhalí jak je to s námi a vesmírem, ale hluboce jsme se spletl.
Autor nám spíše ukazuje kam až lidstvo při své aroganci dokráčelo a co ho bude čekat, když s tím hned něco neudělá, protože žijeme v době tak převratných změn, že se nestačíme ani otočit a už je všechno jinak.
V tomto musím dát autorivi za pravdu. Není to tak dávno co člověk vyjížděl na jednání a vše bylo potvrzeno faxem s tím, že když se něco zvrtlo nebylo jak upozornit, že ke schůzce nedojde. To si dnes již nikdo nedokáže představit. je to přece tak jednoduché, zvednu telefon zavolám nebo napíši SMS, mám zpoždění, přijedu za .... Ano mohu a musím souhlasit, že tempo života se zrychluje, protože od změn, které nsatávali v jednotkách milionů let, nyní jsme v jednotkách desítek let, což je opravdu hmatatelný rozdíl.
Je zde spousta přirovnání a snaha o uvědomění si, že jsme již na hraně. Bohužel se obávám, že zejména naši politici toto vůbec nevnímají, jako něco, co je třeba řešit.
Ale, třeba nás někdo z nové generace přece jenom překvapí.
když to shrnu, přece jenom jsem očekával malinko jinou knížku, i když i vní si každý najde to svoje.

15.08.2018

Peteru Russellovi vděčím za mnohé. Jeho kniha Od vědy k Bohu mi ukázala přijatelnou a důvěryhodnou cestu jak spojit spiritualitu s vědou, Starého Mistra a Buddhu s kvantovou fyzikou, a tak propojit dva nesourodé pohledy a světy lidského poznání. Nikdy jsem nelitoval, že jsem se tou cestou před lety dal, přestože mi hodně změnila náhled na život, lidstvo i svět. Okno v čase je možná už trochu zastaralé, protože podobné pojetí má několik dalších uznávaných autorů, a jednotlivé věci jsou celkem známé. Přesto má kniha pro řadu lidí význam jako shrnutí tématu a načrtnutí nového paradigmatu, který si snad časem získá silnější zastoupení ve vědě, než je tomu dnes, a pomůže znovunastolit nějakou rovnováhu věcí. Je třeba bít na poplach, protože rychlost vývoje lidstva, devastace životního prostředí a vybíjení či zotročování ostatních živočišných druhů je vskutku na pováženou. Rád bych sdílel Russellův střízlivě optimistický přístup, kdy věří, že úprk lidstva za horizont skončí nějakým zázrakem pozitivním vyvrcholením evolučního vývoje lidstva, ale není mi dáno. Vůbec v nějaký kolektivní vývoj, natož pak duchovní pokrok celého lidstva, nevěřím. Vždycky jde o vývoj konkrétního jedince, přesněji řečeno o vývoj konkrétní inkarnace. A od splachovacího pojišťováka k amazonskému Indiánovi, nebo od taoistického poustevníka v asijských horách k českému neflexibilnímu pohodářovi jsou to takové vzdálenosti, že těžko věřím, že tito lidé žijí na stejné planetě, natož že by se vyvíjeli nějak společně s celým lidstvem. Je to tedy na nás, na každém z nás. Jestli tenhle svět pomůžeme zdevastovat, nebo přispět k tomu, aby byl aspoň o trošínku lepší. A proto jsou takové knihy hodně důležité. Jdou totiž k jádru stěžejního problému, který je jinak zakrytý mračny pseudoproblémů, lží, reklam a jiných výplodů ega.

05.01.2018

Původně jsem myslel, že se jedná o naučnou literaturu. Po pár stránkách mi však došlo, že se spíš jedná o syntézu autorem načerpaných znalostí. V knize tak není žádná bibliografie nebo citace původních zdrojů. Autor si všímá vývoje lidské civilizace v dlouhodobém měřítku. Celou naši evoluci zasazuje do širšího kontextu vývoje celé naší planety a vesmíru.
Nejdříve popisuje naši současnou situaci, která je poměrně kritická. Všímá si, jak se lidstvo chová nezodpovědně. Jak není vůle prosadit ohleduplnější přístup k životnímu prostředí na naší planetě. Vysvětluje, že tohle nevhodné chování je způsobené konzumním paradigmatem současné doby. Špatné chování lidstva je způsobené zaměřením na vnější svět. Současné materialistické a konzumní paradigma přestává vyhovovat. Je třeba zaměřit se na výzkum mysli, aby se dostal na podobnou úroveň jako moderní technologie. Máme extrémně výkonné počítače, ale současné poznání mysli je stále zaostalé. Zde naopak má co říct náboženství a různé spirituální směry. Ostatně už i tohoto segmentu se chopila ruka trhu a současná nabídka knih je zaplavena spoustou esoterické literatury velmi rozdílné kvality.
Dnešní situace je možná ještě horší, než píše Russell, protože i esoterika se stala konzumní záležitostí a o meditaci se dočteme v každém druhém časopise.
Shodou okolností jsem na podobné téma četl předtím dvě další knihy. Nejdřív kraťounké Můžeš změnit svět. A hned potom nářky v Přírodní katastrofa jménem člověk. (viz Podobné knihy)
Ze všech tří je Russell nejlepší. Problém je, že sečtělejší čtenáře příliš neobohatí. Naštěstí se to dobře čte, je to krátké a výstižné. Ke konci se snaží Russell předpovědět budoucí směrování lidstva a místy to bylo možná víc fantasy než sci-fi. Jenže i tak to bylo působivé. Ani se vlastně nedá přesně říct, co je to vlastně za žánr. Naučná literatura jistě ne, duchovní to taky moc není, esoterické už vůbec ne. Zdá se, že osobní syntéza lidí jako je Russell může být zajímavá. Je to hlavně pro lidi, které zajímá změna paradigmatu. 80%

16.06.2017

Naléhavá knížka britského fyzika a experimentálního psychologa Petera Russella dává čtenáři, který přemýšlí nad směrováním vývoje lidstva, určitou naději. Technologický vývoj se zrychluje a není daleko doba, kdy se vývoj technologií nebude dát odhadnout ani týdny dopředu. Lidský mozek je stále ještě milionkrát výkonnější než počítat, ale podle mnoha studií se zdá, že někde okolo roku 2030 se počítače lidskému mozku vyrovnají. Technologický vývoj je neuvěřitelně rychlý a fascinující, ale vývoj vnitřní, duchovní, za ním zaostává až v takové míře, že úroveň vědomí lidstva zůstává po tisíce let prakticky beze změn. Máme vůbec šanci dospět dříve, než zničíme sami sebe?
Knihu doporučuji k přečtení všem bez výjimky.
„Každý inteligentní druh používající nástroje nakonec vstoupí do jakéhosi okna v čase. Okno se otevírá s uvědomováním si sebe sama. Daný druh se pak dá do běhu. Dokáže vnitřní evoluce udržet krok s materiálním vývojem? Stihne své vědomí plně probudit, než vedlejší efekty jeho chybné tvořivosti okno uzavřou?
Okno v čase, které se otevřelo, když život na Zemi postoupil k Homo sapiens sapiens, se brzy začne zavírat. Nacházíme se v posledních okamžicích úprku trvajícího 50 000 let: cesty od vědomí k plnému osvícení. Naše hodina udeřila a my závodíme se samotným časem, abychom se znovu narodili.“

21.10.2013

Tahle knížka shrnuje přesně to, k čemu jsem se tak nějak za pár posledních let dobrala sama, a jsem ráda, že to ještě někdo vidí stejně :) A to je na tom zároveň to smutné - že lidí, kteří se aspoň vzdáleně blíží tomuhle stavu, je tak málo... Nechci sýčkovat, ale když se tak rozhlídnu kolem sebe, tak nesdílím autorův optimismus v tom, jak se blíží doba, kdy jako lidstvo procitneme :)