Oko za oko
Ameneh Bahramí
Zločin, který šokoval celý svět. Jen proto, že krásná Íránka Ameneh Bahramí odmítla nabídku k sňatku, polil jí odmítnutý nápadník na otevřené ulici tvář kyselinou. Ameneh oslepla a je odsouzena k tomu, aby zbytek života strávila jako znetvořená. Osud ji hrozil rozdrtit, podobně jako kyselina rozleptala její tvář. Ale mladá žena se vrhla do neúnavného boje za své zdraví i za své právo před islámskou justicí. V ojedinělém soudním procesu si poprvé v historii vybojovala právo na krevní mstu. V poslední instanci soud rozhodl, že Ameneh smí atentátníka oslepit kyselinou. A rozsudek má být vykonán co nejdřív. Oko za oko. Zub za zub.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2012 , Ikar (ČR)Originální název:
Auge um Auge, 2010
více info...
Přidat komentář
Skvěle napsaná autobiografická kniha o iránské studentce Ameneh Bahramí, která odmítla nabídku k sňatku od svého spolužáka a odmítnutý nápadník jí "za trest" znetvořil tvář kyselinou a oslepil. Hodně trpěla, dlouho trvalo než se jí dostalo adekvátní péče, pak podstoupila mnoho operací. Byla statečná a snažila se žít co nejvíc soběstačně i po útoku. V soudním procesu si později vybojovala právo na odplatu (nebo-li krevní mstu). Poutavě napsáno, přečetla jsem jedním dechem a do postavy se mi podařilo dobře vžít. Četla jsem už před lety. Nezapomenutelný, působivě popsaný příběh. Kniha má fotografickou přílohu.
... velmi čtivý příběh o chuti a síle žít přes to všechno, co se Ameneh stalo. Nechápu jak může být cena života někoho větší než toho druhého, jaké zákony panují v Íránu, to mi hlava nebere. Přeju Ameneh hodně sil i dál, i když je to hodně těžké.
Vždy když čtu knihy z tohoto prostředí, nechápu, že se takhle opravdu někde žije. Že žena má poloviční cenu muže. Že chlap může co chce a žena mic. Ameneh přeji spoustu sil a v životě už jen radost a štěstí, pokud to v jejím stavu vůbec lze.
Přijde mi, že jakékoli pozitivní hodnocení této knihy je "nepatřičné". To čím si Ameneh prošla je neuvěřitelné a obdivuji její sílu a to jak se nakonec rozhodla...
Tato kniha nejde ohodnotit, slovy ale můžu poznamenat že Ahmen Bahrámí je velmi silná žena.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Hrdinka, pokud se to dá tak nazvat se mi velmi zamlouvala. I její vyprávění bylo působivé. Líbil se mi také kontrast s jejím dětstvím a pak následným peklem, kterým musela projít. Obdivuji její odvahu a neskutečnou vnitřní sílu, kterou musela vynaložit, aby se z toho všeho nezhroutila. Její boj, který podstoupila nebojovala jenom za sebe, ale i za všechny ženy, aby se tohle už žádné jiné nestalo. Některé pasáže se četly obtížněji, protože je kniha napsána upřímně a realisticky, takže se dozvíme, jak její obličej na kyselinu reagoval a když si člověk uvědomí, že to není fikce a že to někdo opravdu prožil, tak z toho až mrazí. Nemám knize co vyčíst, snad jen to, že mě konec dost zaskočil a nečekala jsem ho. Myslím si ale, že vydání tohoto díla alespoň trochu pomohlo v boji za ženská práva v muslimských zemích, ale jestli se někdy v těchto zemích podaří nastolit rovnost pohlaví, to bohužel není zatím reálné.
Žádný muž nemá za odmítnutí právo ženu polít kyselinou. Nikde na světě. Nejsme přece hyeny... jsme lidé. Zajímalo by mě, proč to některým lidem stále nedochází, že by jsme se k sobě měli chovat s tolerancí, respektem a úctou.
Skvělé čtení, knihu vřele doporučuji. Trochu mě i mrzí, že se na poslední chvíli Ameneh rozhodla toho spratka ušetřit a neoslepila ho. Byl to její cíl od kterého upustila, ten zmetek stejně svědomí nikdy zpytovat nebude, protože takoví lidé žádné svědomí nemají. Neskutečně mě irituje, že žena má v islámských zemích poloviční cenu než muž. Předpotopní, šovinistický, neskutečně omezený názor!
Nikdy nepochopím, jak v takové situaci a při spáchání takového ohavného trestného činu jsou schopny soudy rozhodnout tak jak rozhodly. Moci vykonat odplatu "napůl".
Nejsem slepá a taky vím, jak odlišné kultury od nás směrem na východ žijí.... ale....
Já knihu přečetla na jeden zátah a stále jsem v textu hledala ten "návod", jak tohle všechno
ustát, jak přežít. Ameneh psala o tom, jak našla sílu, vnitřní sílu přežít a vyrovnat se s tím, popisuje boj s úřady, justicí, s okolím. Vím, že je to rozepsáno v horizontu několika let, ale přeci jen mi to hlodá v hlavě........ Ona se stále ptá Boha, proč zrovna ona, co jí chce tím říct, kolik ještě musí vydržet...... Nejsem věřící a kolikkrát se ptám úplně stejně. A odpověď nepřichází. Jsou to zkoušky? Děkuju pěkně.... Být v její kůži, dávno to ukončím sama. Možná nejsem tak silná, jak si o sobě myslím.
Slzy mi tekly při posledních stránkách (asi jsem opravdu divná) - kdy její dědeček vystihl to, co bych já lépe neřekla: "........... takže spolu soutěžíte. Něco ti povím, mé drahé dítě. Soutěž o lidskost vyhraje ten, kdo odpustí. Ne ten, kdo bere nebo ničí. ....... Dnes tě opěvují a slaví s tebou tvé vítězství, ale už zítra tebou budou pohrdat, Ameneh, to mi věř."
Je to hloupost, hrát si na matku Terezu a mít rozežraný obličej a zbytek těla kvůli nějakého islámského debila a jeho ega. Přiznávám. Ale ta dědečkova slova mají pro mne osobně dost velký význam.
Ať už tak, nebo tak, útoky kyselinou a jiné znetvořování žen je tu stále a myslím, že ani netuším, kolik takových Ameneh Bahramí chodí po světě. To je fakt děs!
Ameneh se jedním okamžikem změnil celý život.Prožila pro mě nepředstavitelnou bolest,přesto si zachovala čest a dobré srdce.I když vyhrála soud a mohla se pomstít,rozhodla se jak se rozhodla.Děvče ,máš můj hluboký obdiv.
Smutný příběh, ale bohužel pravdivý..I za to, co jí ten zmetek udělal, nakonec vyhrálo její dobré srdce a upustila od pomsty..
Srdcervoucí a nádherně napsaný příběh mladé a nezkrotně silné dívky. Kéž by se tohle "svinstvo" dělo co nejméně.
Tento smutný příběh mladé Ameneh ,mě vzal za srdce-hlavně těch 8 vyřčených slov "Pak jsem ji do obličeje chrstnul tu kyselinu!" Osm slov,která zpečetila jeden lidský osud.Kniha je velmi dobře napsána.
Dobrá motivace proč se nezamilovat do nějakého Ahmeda... Je to opravdu děsivé, co se ještě může dít v 21. století, jak mohou lidé přijít na to, že žena má poloviční právo, než muž! Napřed jsem nesouhlasila s tím aby Ameneh oslepila svého násilníka, přišlo mi to jen jako pomsta, něco s čím pak bude muset žít, ale postupně mě přesvědčila, že nejde o pomstu, ale že to dělá v zájmu všech žen... takže mě to také mrzí, že ten trest nevykonala.
velice smutný a napínavý příběh. Ameneh si přežila své a držím ji palce. Knihu jsem přečetla za jeden den. Úžasná, doporučuji všem!
Velice smutný životní příběh o Ameneh, budu ji držet palce :) Kniha je výborně psaná a dobře se čte.
Obdivuji autorčinu vnitřní sílu, chuť bojovat a nezabalit to.