Okrajové sociální kultury

30.01.2022

Začnu tak, jak by to patrně nejvíce potěšilo autora samého. Publikace se naprosto fantasticky četla. Tímto vedle autora samého chválím také překladatele, který, zdá se, se pořádně vyblbl. Opravdu jsem v životě nečetl více či méně vědeckou publikaci, která by se četla bez nejmenších potíží. Pan profesor nepoužívá odborné termíny, ani obskurní žargon. Používá naopak velice prostý obecný jazyk a zcela jednoduchou větnou skladbu.

Kniha nejeví snahu o kdovíjak hluboký vhled do problematiky jednotlivých probíraných kultur (což mimochodem jsou: bezdomovci a vězni, pytláci a fotbaloví fanoušci, prostitutky s pasáky, „pánové od nelegálního hazardu“, pašeráci a nakonec vyhnanci v Rumunsku), ale snaží se čtenáři prostě ukázat, že předsudky, které k daným skupinám nejsou pravdivé, nebo se alespoň nejedná o pravdu celou.

Odhaluje nejen prastaré kořeny daných kultur – odhalované prostřednictvím jejich jazyka, řekli bychom podivného argotu) a jejich komplexitu. Nahlíží nejen jejich chování zvnějšku, ale prostřednictvím terénního výzkumu nahlíží přímo do mechanismů fungování daných společenství. Jako významnou součást jejich existence popisuje přísné parametry cti a hrdosti společenství jako celku, i jednotlivců v nich.

Vysvětluje některé podivnosti, které máme s danými kulturami spojené. Klasicky neochotu bezdomovců zdržovat se dlouhodobě v klášterech, nebo ubytovnách. Podle autora jim jde majoritně o to, odloučit se od společenských regulativů, protože v jejich rámci selhali. Nu a na takové ubytovně se regulativy vracejí v podobě policie a sociálních pracovníků. Mimořádně zajímavé jsou také odhalované vztahy daných skupin k náboženství (pojatému dost utilitárně) a magii.

Zkrátka a jednoduše se jedná o velice zajímavou publikaci, jejíž čtení je velice lehké a přitom do značné míry poučné. Více takových prosím.