Okresní : přebor
Petr Kolečko , Jan Prušinovský
Poslední zápas Pepika Hnátka. Kniha je beletrizovaným scénářem filmu Okresní přebor, který vychází z dnes již kultovního stejnojmenného seriálu. Hlavní postavou novely je legendami opředená postava trenéra s licencí - Josefa Hnátka. Protože se v seriálu tento muž vyskytoval pouze jako popel rozprášený na houslickém hřišti, rozhodli se tvůrci, že ho divákům - a nyní i čtenářům - představí i v živoucí podobě. Příběh je tak situován do doby Hnátkova života a rozehrává dilema muže, pro něhož je fotbal celý život. Dokonce víc než život.... celý text
Přidat komentář
Ale takhle to opravdu na vesnici funguje a probíhá. Už pár let se s mým otcem dohaduji nad tímto seriálem , kdy on ho považuje za dementní a nic neříkající, já zas za pravdivý a skutečný. Pár let na vesnici žiji. Mezi mými kamarády jsou i ti, co tuhle pralesní ligu hrají , zaujatě a se vší vervou. Stejně zaujatě a s vervou se jdou po nedělní , prohraném zápase opít a roní krokodýlý slzy nad prohrou , aby se držíc kolem krku k půlnoci dopravili dom a v pondělí ráno svorně nastoupili do autobusu co je odveze do zaměstnání. Někteří s modřinami po včerejším zápase, ale zato s nesmírným zápalem do pralesního fotbalu a do života tady. Občas trpím, těším se zpátky do města, ke kultuře, k divadlu k civilizaci , ale svým způsobem jim vlastně závidím- žijí, nepřežívají, jsou spokojení, jejich manželky se s dětmi neděli co neděli obléknou do " nedělního" a jdou jim na hřiště fandit, společně podebatují s ostatními , - jak se jim povedlo nedělní knedlo vepřo zelo a buchty a zas mají pro co žít.
Ta kniha je prostě věrným popisem života na současné vesnici, kde , ač se to mnohým příčí, pořád ještě jakž-takž jakési mravní hodnoty existují. Naštěstí.
Knihu jsem si půjčila na nádraží, ačkoliv jsem nečekala, že mě kniha zaujme, byla jsem mile překvapena.
Ač je kniha napsána jazykem vysloužilého dlaždiče, mě se líbila. Asi to k tomu tak nějak patří. Jak film, tak i seriál zbožňuju a vždycky mě zaručeně pobaví.
Knížku jsem dočelta jen díky silné vůli a filmu, který jsem viděla a který se mi při čtení vybavoval. Z mého pohledu je příliš nespisovná, v přímé řeči to beru, ale že i 'vypravěč' je napsán tak nespisovně... trhá mi to uši. Z mého pohledu je to degradace češtiny.
Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala na malém městečku převážně mezi kluky (2 bratři a plno jejich kamarádů) fotbal byl u nás každodenním tréninkem. Můžu tedy říct, že opravdu to tak všeobecně probíhá jako v knize. Díky tomu jsem se vrátila do dětství a zavzpomínala na ty krásné časy, kdy mě museli co by mladší ségru hlídat a všude tahat sebou.