Okultní umění
S. Elizabeth
Vizuální hostina uměleckých děl poučených a inspirovaných duchovními směry, magickými technikami a zážitky z jiného světa. Mystické a okultní praktiky sahají celá staletí do minulosti a od dob osvícenství jsou tvůrci představ přitahování k esoterice. Od zvěrokruhu a alchymie po teosofii a kabalu; od spiritismu a obřadní magie po živly a posvátnou geometrii – co vlastně umělce láká do těchto neznámých končin? S. Elizabeth v knize Okultní umění pečlivě uspořádala více než 175 uměleckých děl, usilujících o objasnění tajemství přírody a lidského údělu. Seznamte se s automatickými kresbami Hilmy af Klintové a Madge Gillové, se surrealistickým podáním alchymie a kabaly Leonory Carringtonové, s vizionářským světem Vali Myersové, s fotografy, kteří zkoumají identitu prostřednictvím čarování; a se spoustou dalších děl, jež přesahují hranice času a prostoru. Okultní umění představuje vůdčí osobnosti uměleckých směrů, současné ikony, přehlížené i málo známé umělce, a přináší inspiraci i potěchu. Tato kniha je určená všem příznivcům magie, mystiky a tajemna.... celý text
Literatura světová Esoterika, astrologie, okultismus Literatura naučná
Vydáno: 2022 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Art of Occult. A Visual Sourcebook for the Modern Mystic, 2020
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
výtvarné umění okultismus hermeneutika
Autorovy další knížky
2022 | Okultní umění |
2024 | Umění z temnot - Pokladnice všeho morbidního, chmurného a děsivého |
Konečně někdo propojil téma hermetismu a výtvarného umění. Konečně se někdo zamyslel na tím, že tento druh literatury chybí. Konečně tento nápad někdo docenil a na vydání mu dal mu veliký rozpočet, takže mohla konečně vzniknout barevná přehlídka okultních obrazů v plném rozlišení. Jak se tohle může ve finále nepovést? Po těchto všech světlých momentech se S. Elizabeth zmohla jen na krátkosáhlý článek uměle natažený do několika pasáží. I přes spoustu nepřehlédnutelných znalostí a neotřelých myšlenek její dílo působí neuceleně, nic neříká - a co musím nelibě podotknout - úplně mu chybí závěr. Citace jsou bolest pro oči. (A má s tím problém většina autorů - kéž by si vzali příklad z Umberta Eca!) Proč se zaměřuji na popis díla, které neuveřejním a běl (čerň) prázdných stránek místo toho vyplním díly jiných autorů, respektive uměle našroubovaných autorek? Tímto tahem je kniha místo stmelení rozervaná na část obrazovou a na část textovou - stávají se z ní dvě díla figurující v jednom, která ztrácejí podstatu - a to jen proto, aby zůstala skryta myšlenka, že kdybychom separovali obraz a text, získali bychom velmi podnětný nápad na uměleckou výstavu a v textu konečné nic.