Smršť
Johan Theorin
Na ostrove Öland zavládne chladný ponurý október. Začína sa obdobie snehových búrok. Joakim, učiteľ zo Štokholmu, sa so svojou rodinou nasťahuje do starej usadlosti Aludden v blízkosti dvoch majákov. Dom bol postavený z dreva vraku lode. Povráva sa, že muži, ktorí stavali majáky, počuli z domu výkriky utopených ľudí. Vždy na Vianoce sa tam vracajú duše mŕtvych zo stroskotanej lode. Joakimovej dcére Tilde sa zdá, že počuje hlasy, ktoré vychádzajú zo stien jej izby. Každému, kto tam býval, prinieslo toto miesto iba nešťastie. Obdobie snehových búrok sa ešte len začína, predpovede počasia neveštia nič dobré a Vianoce sú predo dvermi. A potom, jedného dňa, nájdu Joakimovu ženu mŕtvu. Utopila sa. Mladá policajtka sa ujme prípadu. Chce odhaliť záhadu prekliateho miesta...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , Marenčin PTOriginální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Není to špatná kniha, ale... Vlastně jsem celou dobu nevěděl, jestli jde o detektivku, duchařinu, nebo drama. I když v závěru knížka dostane spád, tak vlastně ani po přečtení nevím, jaká to byla knížka. Čte se to celkem dobře, ale počítám, že za půl roku nebudu vůbec vědět o čem byla.
Z celé trilogie mi Smršť připadala nejslabší, ale i přesto tuto knížkumůžu zařadit mezi své oblíbenější.
Knížku jsem si kouoila, protože jsem už měla za sebou Mlhy Ölandu, který byly velmi dobré, takže laťka byla dost vysoko.
Severské reálie byly opět výborně vykreslené, několik dějových linií taky vypadalo nadějně. Bohužel z thrilleru se stala spíš jen detektiva, což některé motivy trochu zabilo.
čekala jsem více, přišlo mi to takové nedotažené, rozhodně jsem se nebála, ani mi to jako krimi nepřipadalo, je to čtivé, to ano, ale jako kdyby autor chtěl nahnat celou knihu v posledních cca 80 stránkách
Kniha nebyla špatná, líbila se mi její atmosféra, taková mlhavá, tajuplná, záhadná, pro mě i strašidelná (nejsem zrovna typ na horrory, takže mi stačí i trocha strachu). Čekala jsem něco jiného a s tím jsem ke knize také přistupovala, nelíbilo se mi, že celou dobu byla kniha plná jakýchsi tajuplných přízraků mrtvých a poté najednou na pár stránkách byl vyřešen zločin, o který celou dobu šlo. Plusové body u mě autor získává za přítomnost majáků a využití více pohledů a hodně různých střípků příběhů, bylo to trochu zašmodrchané, ale zajímavé a udržovalo to mou pozornost až do konce.
Nejdřív jsem četla klidně a bez vzrušení, děj pomalu plynul jako když sedá mlha. Poslední třetina mě však vytrhla z letargie. Byla pravý opak a fakt dobrá! VNakonec jsem musela dočíst a vůbec jsem se od ní nemohla odtrhnout. Dobře to popsala v recenzi Věra BookFan Kyselová - přišla smršť a všechno obrátila vzhůru nohama. Kvůli závěru dávám i pátou hvězdu.
Už po přečtění prvního románu Johana Theorina jsem byla tímto autorem nadšena a po Smršti jsem zcela ohromena. Celý děj knihy je velká mozaika složená z jednotlivých střípků, které do sebe postupně (někdy i velmi nečekaně) zapadají. Autor zasadil příběh opět na ostrov Öland, tentokrát na starou usedlost stojící osamoceně v drsné severské krajině, kterou doprovází jen dvojice majáků na blízkém pobřeží. O statku se mezi lidmi povídá celá řada "duchařských" historek odkazující na mrtvé, jež zahynuli v nehostinné okolní krajině u Äludddenu. Theorin dokázal do příběhu vtěsnat hlasy těchto mrtvých. Při čtení máte skutečně pocit, že jste sami v jedné z místností velké usedlosti a slyšíte nářky těch, kteří zde kdysi žili a ani po smrti nedokázali toto místo opustit a je stěžejní částí atmosféry celé knihy. Vražda, která se stane hned na začátku příběhu sice tvoří zápletku příběhu, ale není podle mě tak důležitá. Dokonce si myslím, že odhalení skutečného vraha nebylo po zjištění některých indícií tak náročné. Ovšem autor si zde skvěle pohrává s myšlenkami jednotlivých postav i se všemi záhadami, které čtenáři postupně servíruje a stále hlouběji ho vtahuje do děje a vytváří mistrovský čtenářský kousek.
Podle mě naprosto brilantní kniha a zatím autorova nejlepší, která se čte jedním dechem, protože se od ní nedá odtrhnout. A líbí se mi to zcela přirozené vnímání nadpřirozena, které je ve skutečnosti mnohem přirozenější než chování člověka.
Souhlasím s některými komentáři níže a to, že je tam opravdu perfektní popis krajiny, je to tajemný příběh, na mě ovšem příliš bez akce. Také mi přijde dost divné, že se jen tak utopí žena a policie to nevyšetřuje, no, jsou lepší knihy.
Kniha me nadchla, nemohla jsem se od ni od zacatku odtrhnout. Nicmene jsem se bala za tmy chodit po byte. Trochu strasidelna. Doporucuji cist v obdobi dlouhych a ponurych veceru :o))
Souhlasím s názory, že kniha je spíš román s detektivní zápletkou než klasická krimi, ale jinak se mi líbila. Četla jsem i Mlhy Ölandu, i nyní v příběhu dominuje spjatost obyvatel s krajinou a drsným prostředm ve kterém žijí, se svými předky, tradicemi provázanými se stíny minulosti. Policejní komisařka je spíše průvodce příběhem než hlavní hrdina.
Možná jen těch duchů tam je příliš a je jim přikládána na mě větší váha v důležitosti příběhu, než by pro mě zachovala důvěryhodnost příběhu. Ale každému jak se líbí...
Výborná "nord" krimi! Johan Theorin je famózní vypravěč a jeho příběhy jsou originální a velmi napínavé. Už se nemohu dočkat, až začnu číst Skrýš...
Rodinné drama a krimi příběh s prvky jakéhosi hororu, kniha však hororem doopravdy není. Ale to nic nemění na tom, že se jedná o dobrou knihu, která se dobře čte a chcete stále číst další stránky. Podle mého názoru se jedná o dobře sladěné drama s kriminálkou.
Velice napínavá a čtivá kniha. Nechybí napětí, překvapení a ani očekávané mrazení v zádech
Kniha skvela.. ackoli jsem cekala trosku vic deje a trosku vic hadanek. Malinko mi vadilo ze rozuzleni prislo v 5 strankach a odpoved proc zabil Katrin v jedne vete. Kazdopadne do te tajne mistnosti bych se podivala hned :-)
Příběhy jednotlivých aktérů se pomalu vynořují z mlh Olandu. Zhoršující se počasí zatemňuje stránky příslibem něčeho strašného.Všechny dějové nitky se nanápadně, ale jistě proplétají, aby se potkaly ve finálové sněhové smršti u břehů rozbouřeného Baltského moře. Znalost ostrova a obdiv k jeho studené kráse a k jeho historii posouvá příběh o level výše. Všechno se jakoby táhne, ale zároveň nenudí. Není to prostě kniha pro milovníky akce. Je to kniha zadumaná, ale zároveň jakýsi temný spodní proud vás nutí číst dále. Je to prostě typický severský příběh a jako takový doporučuji číst za dlouhohých zimních večerů. V létě vás to asi nebude bavit...
Kniha mě zaujala mnohem víc než Mlhy Olandu. Trochu mě rozladila duchařská intermezza.
Příjemné oddychové čtení se skvělou atmosférou. Jako thriller mi nepřišla, spíš jako román s detektivní zápletkou.
Strhující stejně jako Mlhy Ölandu. Kniha mě pořád nutila číst do konce, až naplnila mé očekávání. Mohu jen doporučit.