Smršť
Johan Theorin
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59600/oland-smrst-C1n-59600.jpg
4
646
646
Chladný, ponurý říjen na ostrově Öland. Joachim nedal na pověry o ostrově a se svou rodinou se nastěhoval na statek Aluden. Tato usedlost však byla vystavěna ze dřeva lodního vraku a všem obyvatelům přineslo toto místo jen neštěstí.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Nattfak, 2008
více info...
Přidat komentář
Theorin jako autor mi vysloveně sedl, dokonce bych řekla, že se mi líbí víc než Nesbo. Knížka mě bavila, měla spád, vraha jsem neuhodla a celou dobu jsem cítila příjemné mrazení. V kapitole jež je popisována sněžná bouře, jsem ležela v posteli, venku sněžilo, vál vítr a já se třásla zimou po celém těle i když doma bylo příjemné teplo. Tak dokonale dokázal spisovatel popsat nepřízeň počasí. Vřele tuto knihu doporučuji do horkého léta až se budete chtít ochladit. :-)
Hned se vrhám na další knihu ze série a těším se na příjemný čtenářský zážitek.
Moje druhá kniha od tohoto autora a nezklamala. Děj měl spád a knihu jsem přečetla velmi rychle, ačkoliv patří k těm vícestránkovým. Mám ještě jeden díl z tohoto ostrova a těším se a věřím, že se opět rychle začtu.
Druhá kniha série Öland autora J. Theorina.
Myseľ ochotnú pripustiť, že existuje niečo medzi nebom a zemou, knižka zaujme už od začiatku skvelými úvodnými stranami, na ktorých sa rozbiehajú prepletajúce sa dejové línie. Cením si korenie nevtieravej, ale predsa prítomnej mystickej strašidelnosti a tak ako v prvej knihe majstrovské vykreslenie prostredia, kde sa dej odohráva.
Fascinujúca je aj hlavná postava - pre mňa statok Aludden. :-) Detektívne časti sú slabšie, ale postačujúce.
Napínavé, místy stašidelné, přesto uvěřitelné. Mrazivě vykreslené prostředí, umně propletené časové linky i osudy živých a dávno zesnulých postav. Nechci srovnávat Smršť s Mlhami Ölandu. Knížky sice spojuje prostředí ostrova Öland a jeho atmosféra, ale jinak má každá z nich jedinečný příběh. Jediné, co na mě působilo spíše nereálně a rušivě, bylo dění okolo dětí. Joakim se o ně staral, když si zrovna vzpomněl, ale když se zabýval něčím zajímavějším, tak "zmizely ze scény" a hodiny si hrály bez dozoru v dětském pokoji?!? Tady se tedy ve mně nezapřela opatrná mamina, pro kterou je bezpečí dětí na prvním místě. No, ještě, že na tom Ölandu byla školka, kam je Joakim aspoň na část děje šoupnul:).
Přečteno a jdu do knihovny pro další. Ještě 3 mi zbývají. Theorin je opravdu brilantní vypravěč a právem mu náleží získané literární ceny i náš čtenářský obdiv. Již od začátku máte pocit, že chcete číst dál a dál a dozvídat se víc a víc. Dokáže Vás upoutat a nepustit, prostředí je vykresleno a před očima vám běží filmový pás.... chcete se dostat až na konec a přesto nechcete, aby to skončilo....přesně takové vypravěče mám ráda. Miluji ten pocit naštvání, že už mám dočteno.....snad to někdo znáte. A kdo ne, tak rychle do knihovny pro něco od Theorina. :-)
úžasná kniha, která vás nutí pořád dál a dál otáčet stránky, až najednou zjistíte, že už jste za půlkou...překvapivé rozuzlení, trocha duchařiny, temná a mrazivá zimní atmosféra, miluju Johana Theorina a stěhuju se na Öland!!! :-)
Podle mě je to nejlepší Theorinova kniha. Napínavé čtení s lehkou duchařskou "tématikou".
Super strašidelná kniha a opět nádherně popsané severské prostředí (tentokrát v období zimního nečasu a sněhových bouří). Theorinovy knihy si pokaždé moc užívám.
Po prvním nadšení z knihy Mlhy Ölandu musím říct, že ani druhá kniha nezklamala a moc jsem si ji užil....moc dobře nechápu proč se o tomto autorovi nepíše tak jako o Nesbovi, protože dle mého mu je co se týče kvality knih přinejmenším zcela vyrovnaný. Co mne na jeho tvorbě baví je fakt, že to 'hlavní' vždycky po pár stránkách upozadí (vražda Katrine) a do popředí vytáhne naoko vedlejší dějové línie (duchové, Tilda, vykrádačky), aby se to ve finále všechno spojilo a jen tak mimochodem nám řekl, kdo byl vrah... Poutavé, čtivé, zábavné....prostě super. Při popisu sněhové bouře mi i pod peřinou byla zima, jak poutavě to bylo popsané.... Jdu na další knihu...
Krásna kniha. Príbeh prelínajúci minulosť so súčasnosťou. Theorin píše hlboko precítene, jeho knihy sú plné smútku a novej nádeje.
Moje první severská kniha . I když nemám to škatulkování rád, sáhnu určitě po další od tohoto autora. Krásná atmosféra příběhu , jemně ponurá až depresivní . Což mě sedlo . Jak píše Bosorka, při čtení máte pocit že duchové jsou a dožadují si vaší pozornosti .
Fascinující! Druhá autorova kniha je podle mě naprosto odlišná od knihy první. Zatímco Mlhy bych zařadila spíše do škatulky psychologická detektivka, Smršť je krásný duchařský thriller. Po přečtení knihy Led v žilách od Yrsy Sigurdardottir, která také silně dýchala duchařinou, jsem i u této knihy čekala, že nadpřirozeno bude vysvětleno zcela realisticky, ale nic takového nečekejte. Duchové, kteří se objeví už v začátcích knihy, v ní také až do posledních stránek zůstanou a je jen na čtenáři, jestli toto autorovo počínání přijme nebo ne.
Hlavní linii příběhu tentokrát tvoří rodina Westinových, která se přistěhuje na rozsáhlý statek Aludden, který byl postaven už v 19. století, ovšem ze dřeva, které bylo vyplaveno z potopené lodi a to podle místních lidí nevěstí pro budovu nic dobrého. Joakim a jeho žena Katrine ovšem statek milují a společnými silami jej chtějí zrenovovat a vybudovat dokonalé prostředí pro život jejich dvou dětí. Plán ovšem získává trhlinu v momentu, kdy dojde k tragické „nehodě“ a Katrine je na pobřeží mezi dvěma majáky nalezena utopená. Případ je ihned označen za nehodu, ale i přesto se mladá policistka Tilda (příbuzná Gerlofa, kterého známe z Mlh Ölandu) stále případem zabývá. Linie kolem Joakima ovšem není jedinou vypravěčskou linií. I zde jsou nám předkládány příběhy z minulosti, ale oproti Mlhám se zde setkáváme s osudy skutečně velkého počtu lidí, ve kterých se člověk může na začátku docela dobře ztrácet. Ale příběhy i tak plynou, lidé v nich umírají a Joakimův život na statku se odvíjí velmi pomalu dál. K definitivnímu střetu aktérů (těch ze současnosti) dochází pak samozřejmě na samotném Aluddenu v závěru knihy během echtovní sněhové bouře (uznejme, svítící měsíček by neměl to správné kouzlo) a nepostrádá jistou dávku dramatičnosti. K samotnému odhalení, jak, proč a čí rukou zemřela Katrine, nám autor naservíruje opět až na posledních pár stránkách a slíbit mohu jenom to, že duch Katrine určitě na svědomí nemá :).
Mě spisovatelský um Johana Theorina teda opravdu výrazně oslovuje. Vyhovuje mi i to, že se zde nesetkáváme s konkrétní osobou (např. detektivem), který by tvořil spojovací most mezi jednotlivými knihami. Sice i zde se setkáváme opět s Gerlofem, ale v tomto příběhu hraje spíše druhé housle. Vlastně těžko říct, koho lze v knize vlastně označit za „hlavního hrdinu“…
Opět i přes značně pomalé vypravěčské tempo hlavního příběhu kniha působí mnohem živějším dojmem, je to právě tím, že se zde prolíná takové velké množství lidských osudů (většinou tragických) a my pořád nevíme, jakou roli v knize na konci vlastně budou mít. Přesto, že samotná zápletka (smrt Katrine) mi přišla o něco slabší, než zápletka v Mlhách Ölandu, kniha je podle mě stejně dobrá (snad i lepší?) než autorova prvotina.
Páni, tým severanom to ale ide, čo sa týka krimi. Teda skvelá kombinácia jedinečného prostredia severu a tajomného príbehu. Kniha sa vlastne nedala veľmi odložiť z rúk. Milovníkom krimi, či severských autorov, by táto kniha a tento autor nemali uniknúť.
Asi nejlepší kniha tohoto roku co jsem četl. První kniha od tohoto autora a určitě sáhnu po další. Obal a popis knihy a hned byla v košíku a rozhodně naplnila co jsem od ní čekal. Skvělé prostředí severského pobřeží, ponurá atmosféra příběhu, detektivní zápletka a trocha duchařiny,co víc si na zimní a podzimní večery pěkně v teple přát číst. Myslím, že ta duchařina tomu dodala větší šmrnc a i takové knížky jsou třeba, protože žijeme jen ve světě modernizace a vědy. Tak alespoň v této knize na chvilku utečeme k starým pověstem míst, jakými dříve lidé žili. Jen tak dál pane Theorine.
Theorin ma opäť nesklamal. Má skutočne obrovský rozprávačský talent a vie vytvoriť atmosféru na pár riadkoch ako maloktorý severský autor. Už Mlhy Olandu ma presvedčili, že čas strávený s jeho knihami stojí za to!
Smršť je fantastickou knihou, ktorej strašidelná a ponurá atmosféra sa vám dostane pod kožu.
Theorinove knihy nie sú "prvoplánové" detektívky - sú plné melanchólie a plíživej podprahovej temnoty a smútku. V jeho príbehoch je vždy prítomný silný katarzný moment!
Realitu velmi zajímavého příběhu narušuje trochu duchařská linka, není však tak silná, aby ovlivnila podstatně logiku děje, natož aby mne znechutila. Chápu ji jenom jako dokreslení atmosféry opuštěných míst, špatného svědomí a tragédie násilné smrti.
Autor nás opäť privádza na ostrov Oland, ktorý nepochybne veľmi dobre pozná. Avšak okrem rozsiahlej planiny, ktorú sme spoznali v prvej knihe (Ozveny mŕtvych), nás oboznamuje aj s úkazom pre tento ostrov typickým – smršte.
Kniha je označovaná ako detektívka, takže čakáte a čakáte, kým sa začne riešiť údajná vražda Katrin, manželky hlavného hrdinu Joakima a ... namiesto toho máte stránky popísané historkami, ktoré sa odohrali na statku Alluden súvisiacimi práve so smršťou (ktoré nepochybne robia dielo pútavým), prelínané riešením osobného života ďalšej hlavnej hrdinky, mladej policajtky Tildy. Takisto tu vystupuje aj Gerlof, dobre známy z prvej knihy.
Nemohol som si pomôcť, ale niečo na tejto knihe mi prekážalo. Potom som si to uvedomil – prekážali mi postavy. Nevytvoril som si k ním žiaden vzťah, nie sú ani príliš sympatické, a v podstate mi boli ukradnuté (možno až na Tildu). Mínusom pre mňa sú aj chvíľami zvláštne dialógy, akoby sa spolu rozprávali dvaja s prepáčením zaostalí ľudia. Autor sa snažil vytvoriť duchársku atmosféru, avšak myslím si, že v konečnom dôsledku mu to až tak nevyšlo. Z tohto pohľadu sa mi prvá kniha zdala lepšou, aj keď podobne ako Smršť, nie je ničím prevratným.
A tá faktická chyba v anotácii? Prosím vás, Tilda nie je predsa dcéra Joakima. :-)
Na začiatku som zvažoval štyri hviezdičky, avšak ako som čítal ďalej a blížil sa ku koncu, moje hodnotenie klesalo na možno dve. Pri čítaní záverečných strán som sa chvíľami musel uškŕňať (nebudem nič prezrádzať). Nakoniec hodnotím tromi slabými hviezdičkami, ale bolo to o chlp. Od tohto autora si dám na istý čas pauzu a vrátim sa k osvedčeným severským spisovateľom (napríklad Jo Nesbo).