Olga
Bernhard Schlink
Olga je sirotek z chudých poměrů, Herbert syn venkovského statkáře, oba se vymykají venkovskému prostředí, v němž vyrůstají, a právě jejich jinakost je sblíží. Nadaná a cílevědomá Olga se stane učitelkou, Herbert vyráží do světa, aby přispěl k velikosti Německa. Bojuje v koloniálním vojsku v Africe a pro slávu Německa chce probádat Arktidu. Na polární expedici se po něm slehne zem. Olžina láska k Herbertovi však přetrvá až do její smrti, přestože vyznává opačné ideály než Herbert, velké Německo ji děsí. A když zemře, její láska a tajemství se promítají až do současnosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Audioknihovna
, Odeon
Originální název:
Olga, 2018
Interpreti: Miroslav Táborský , Lucie Trmíková
více info...
Přidat komentář
Celkem nevím, co ke knize dodat. Velmi čtivá, přičemž z pozadí vyplouvají obrysy německé minulosti 20. století, snad jen zmínka o obludné německé inflaci mi v příběhu chyběla.
Krásně napsaná, čtivá kniha o silné ženě, se kterou se život zrovna nemazlil. I když to měla v podstatě od začátku předurčené od okamžiku, kdy se seznámila s Herbertem a zamilovali se do sebe. Potom už se to s ní dost vezlo. V dnešní době by něco takového možné nebylo, bohudíky za to. Příběh je to spíše neveselý, Olgy mi bylo místy i líto, určitě si svůj osud tak úplně nezasloužila, ale dokázala se s ním srovnat a smířit. A já jsem opravdu ráda, že jsem se s knihou a tímto zajímavým příběhem potkala...
Po přečtení některých komentářů zde jsem se trochu obávala, co na mě čeká, proto jsem byla hned na prvních řádcích mile překvapena! Pro mě byl autorův vypravěčský styl jako závan svěžího větru, prostě nádhera a nápaditost...
Příběh samotný byl velmi zajímavý a především mistrně poskládaný! Nejprve dva různí vypravěči, poté dopisy, kterými teprve události, které čtenář dosud nepochopil, dostanou své vysvětlení. Kruh se uzavírá, a to až na posledních stranách. Co na tom, že kniha není nabitá akcí a že příběh popisuje trochu neutrálně, jakoby zpovzdálí? Já si tak prostě představila Olgu jako osobnost, která se za každých okolností dokáže naprosto ovládat, a tomu plně odpovídal styl vyprávění. Mě to tak nesmírně bavilo.
V konečném hodnocení ubírám jednu hvězdu za chybějící časové údaje, které by usnadnily orientaci v časových etapách. Já jsem měla trochu zmatek v tom, o kolik let/desetiletí se příběh postupně posouvá. Myslím si, že kdyby při každém posunu v čase byla v záhlaví uvedena datace, bylo by to ještě lepší, čtenář by nemusel tápat, kde se nachází.
Kniha se mi moc líbila. Na první pohled to byl jen příběh zamilované Olgy, která celý život věnovala muži, který o to ani moc nestál a raději vždy dával přednost svým útěkům do neznáma. Při zamyšlení má ale tato kniha mnoho dalších rovin - například jak se minulost neustále opakuje, protože lidé se z nich nechtějí poučit. Rozhodně stojí za přečtení :)
Stejně, jako mnozí v komentářích, oceňuji rozdělení knihy na tři části. Přikláním se ke čtenářům, které nejvíc zaujala poslední část - Olžiny dopisy, protože podle mne odhalily nejvíc z její povahy, myšlenek, pohnutek k činům, vysvětlily její smrt. Pro mne je Olga obdivuhodně silná, nesobecká žena, která prožívá celoživotní lásku k muži, který ji v zásadě zklamal, protože podřizoval v životě vše, tedy i jejich vztah, jen svým představám a ideálům. A Olga přesto u syna, který zdědil mnohé z otcovy povahy, přiznává svůj podíl viny na jeho osudu tím, že mu v dětství ukazovala otcův idealizovaný obraz. Obdivuhodné...
Olga se mi líbila, i když nepatří mezi příběhy, které bych v rámci příštího roku opět vzala do rukou, abych si ho přečetla. Líbila se mi první část, kdy se Olga s Herbertem poznali, jejich odlišnost a vývoj jejich vztahu. Druhá část vybízí k srovnávání (jak už anotace předvídá) s knihou Přečítač, protože je zde popisován vztah stárnoucí Olgy s o dvě generace mladším mužem, který ústí ve velmi silné přátelství, ba dokonce závislost. A třetí část tvoří láskyplné i nenávistné dopisy, které Olga Herbertovi posílala ještě dlouhou dobu po jeho zmizení. Pokud dojdete až do konce, věřím, že se neubráníte drobnému pousmání, díky kterému knížce odpustíte, že není tak dokonalá a poutává, jak jste původně očekávali :)
Krásný příběh, vyprávěný docela stručně, ale tím víc byl údernější. Přečetla jsem knihu rychle, až jsem si říkala, že se autor mohl klidne víc rozepsat, protože téma mi je blízké a ráda bych se o tom časovém úseku dozvěděla víc. Ale moc hezké, i rozdělení na tři části se mi líbilo a do knihy se krásně hodilo.
Příběh o lásce na celý život, aneb osud jedné moudré pragmatické ženy, jejíž dva nejbližší muži podlehli zvrácené ideologii vůdců - fanatiků. Apropó s jedním z nich si to na konci života alespoň symbolicky vyřídila. Způsob jakým je příběh podán, jeho atmosféra .... za mě krásné.
Na knihu jsem se docela těšila, příběh Předčítače (viděla, nečetla) se mi dost líbil, a tady to vypadalo na velmi působivé romantické drama na pozadí 20.století, což mám ráda.
Ze začátku se kniha četla opravdu dobře, hodně se mi líbila, druhá část byla slabší a dopisy vyloženě nuda. Hodně jsem čekala na pointu, ale žádné wow se bohužel nekonalo. Ohledně Eika to snad bylo jasné každému čtenáři od první zmínky o něm. Odstřel to samé, to fakt nebylo překvapení. Upřímně jsem si myslela, že se dozvíme nějakou pravdu o Herbertovi.
Pro mně je toto docela zklamání. Neurazí, nenadchne, ale za mně promarněná šance.
Pro mě kniha byla velkým překvapením. Domnívala jsem se, že to má být nějaká válečná literatura, proto mě mile překvapil tak trochu milostný román, tak trochu válečný román tak trochu román o všem. Obdivovala jsem Olžinu lásku a vytrvalost, její chladnou hlavu a milou povahu. Jediné co mi trochu zkazilo celkový dojem z knížky byl poslední Olgy dopis, ten tam neměl být.
Miluji takovéto knihy! Miluji, když autor dokáže vyprávět příběh zdánlivě prostě a jednoduše a přitom Vás chytí za srdce a nepustí! Pro mě literární poklad!
"Ale Čestný hřbitov...
Vím, co chceš říct. Je moc velký, moc čestný, vlastně by všichni měli ležet společně, vojáci, Židé, sedláci i ti pohřbení na Horském hřbitově.
Měli by ležet pohromadě a připomínat nám, že jsme si rovní, ve smrti jako v životě..."
Poslouchala jsem knihu jako audioknihu a moc se mi líbila. Líbilo se mi, jak jednoduše ukazuje běžné věci ze zvláštního úhlu pohledu. Některé věci, které člověk dělá, jsou mnohem důležitější, než se na první pohled zdají. Je to jako odkaz, který si později mohou pamatovat jeho milovaní, když už tu daný člověk není. Tento příběh je o všednosti života, avšak je pojat jinak. Na čtenáře působí velmi příjemným a uklidňujícím dojmem, možná pro některé čtenáře až moc klidně. Myslím, že když se zaměříte na atmosféru příběhu, dá vám ještě o něco víc, než příběh sám. Za mě povedené dílo, patří do těch knih, o kterých přemýšlíte a které vámi stále lehce rezonují i měsíce po dočtení.
Zajímavě poskládaná kniha, která je složena ze 3 částí. V každé části bylo něco zajímavého a něco, čím se všechny části propojily. Jednoduchý příběh o lásce na celý život se mi líbil.
Jednoduše napsaná kniha o lásce. Neurazí, nenadchne. Je i spousta lepších v podobném duchu.
Strašně zvláštní knížka, o které vůbec nevím, co si mám myslet. Bylo to hodně zajímavé, ale zase tolik mě to nezasáhlo. Začátek knížky mě strašně bavil, ale pak to všechno postupně upadalo a Olžiny dopisy mě skoro všechny nudily, protože v nich opakovala pořád to samý. V příběhu také není moc přímé řeči, což je zajímavé.
Ne že by Olga byla špatné počtení, ale stejně jako ona je málo opravdová, prostě jí to nějak nevěřím, tak i samotný román jen tak klouže jako pádlo po hladině. Přitom příběh samotný má hluboký potenciál, tady by pan spisovatel mohl hrábnou až na dno a emoce by přitom nemusely tryskat proudem, ale chytit za srdce. Tak mám z knihy rozporuplné pocity, chybělo mi tam to "něco" a ten experiment dvou pohledů a dopisů mi nějak nesedl. Ale dobrá, lepší průměr. Čtení pro ty, co čekají, co přijde, a ono vlastně nic.
Olga je román, který líčí životní příběh velmi silné ženy a na pozadí je vykresleno zhruba sto let německých dějin.
Je to příběh o osudové lásce, o ženské emancipaci, o Němcích a jejich touhách po "velkém Německu". V poslední části knihy se prostřednictvím dopisů od Olgy dočkáme i pár překvapivých odhalení.
Olga je mnohovrstevnatý román, který nemá mnoho stran, ale přesto po dočtení doznívá, nenechá nás jen tak na sebe zapomenout.
Kniha, ktorá ma zaujala viac svojou štruktúrou, ako samotným príbehom. Ten je, žiaľ - ako je uvedené v predchádzajúcom komentári - niekedy na ceste do čitateľsky zrejme bezpečných sentimentálnych vôd, s pomerne jednoduchou schémou. Všetko však odsýpa ako má, hoci možno až moc rýchlo, vzhľadom na obrovskú časovú rozkročenosť románu.
Olga... Olga polapená láskou k neukotvenému Herbertovi... ona toužící... on životu unikající... smutné vyprávění o nenaplněné touze a nekončícím čekání... od prvního písmenka vás osud této ženy sevře do svých pařátků a jen tak nepustí... pocit výjimečnosti dokresluje i následující něžné vzpomínání Ferdinanda... ale pak přijdou samotné dopisy a kouzlo se kamsi bohužel vytrácí a nabírá směr červeného rychlíku do "Patosova" ... což mi úplně záložku nepotěšilo, ale co už... i tak to bylo fajn nakouknutí do života této neobyčejné dámy.
Štítky knihy
přátelství historie, dějiny láska ženy německá literatura venkov Německo tajemství války učitelé, učitelky, pedagogové Výmarská republika
Autorovy další knížky
| 2009 |  Předčítač |
| 2019 |  Olga |
| 2022 | Vnučka |
| 2021 | Barvy loučení |
| 2017 | Letní lži |
Krásná kniha o silné ženě, o lásce k Herbertovi. Knížka se mně moc líbila a nejvíce ty dopisy od Olgy na konci knihy. Kolik let mu je psala a odpověď žádná.