Olinka : přátelství, které začalo za války
Peter de Knegt
Příběh přátelství, které vzniklo za druhé světové války mezi českou židovskou dívkou a totálně nasazeným nizozemským dělníkem. Peter de Knegt popisuje přátelství svého otce Brama de Knegt a Oliny Minichové, kteří se na podzim roku 1944 setkali v koncentračním táboře Neugraben poblíž Hamburku. Zatímco Bram de Knegt byl v rámci totálního nasazení zaměstnán ve zbrojním průmyslu, Olina Minichová byla převezena z Osvětimi, aby v Hamburku odklízela sutiny po spojeneckých náletech. Během pěti měsíců tak vznikl přátelský vztah mezi lidmi, kteří by se zřejmě za normálních okolností nikdy nesetkali. Autor popisuje nejen kontakty mezi oběma rodinami po 2. světové válce, ale věnuje se rovněž návštěvě míst, kde se jeho otec s dívkou seznámil. Fotografie, ukázky dopisů.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2010 , EMAN - Evangelické manufakturní alternativní nakladatelstvíOriginální název:
Olinka
více info...
Přidat komentář
O půjčení této publikace rozhodly krásné první věty: ,,Zapadající slunce vykukuje nad domy na protější straně náměstí Lisplein. Rudý žár se vlévá do pokoje. Zády ke mně stojí před nízkým oknem suterénu tatínek a hraje na flétnu. Ještě teď slyším ty krásné vysoké tóny...“ a název knihy, tj. zdrobnělina jména Olga. Naznačuje křehkost, starost, lásku a mimořádné vzájemné pouto, které jí spolu s autorem (a zejména s jeho otcem) váže. Tedy alespoň já to tak vnímám.
Kdybych měla vybrat nejlepší kapitolu, byla by to ta předposlední - Tábor Falkenberg. Má pouhých osmnáct stránek, ale přinesla mi to, na co jsem čekala. Navíc, ač se ve vyprávění vrací do válečného roku 1944, je psána v přítomném čase, takže jsem měla pocit, jako by oba znovu ožili. Dojemné, napínavé, nezapomenutelné...
A jinak ano, souhlasím s předchozím komentářem stran poctivosti a upřímnosti autora. Nejlépe se odráží v těch kapitolách, kde popisuje cestování za informacemi; bádání po tom, co se vlastně stalo, a také ve shromážděných černobílých fotografiích. Některé z nich zachycují usměvavé tváře, některé kus přírody nebo část domu uprostřed rušného města, a jiné zase darované předměty. Tak malé, a přesto tak dlouho opatrované....Díky!
Doporučuji!
---------------
„Entschuldigung. Sprechen Sie Deutsch?"
Důmyslně poskládaný příběh, nejen o přátelství, ale i o síle rodiny. Poctivě zpracovaná fakta, upřímná výpověď o době válečné i o lidské povaze obecně. Téma mne velmi zaujalo, protože jsem jednu z kapitol prožil se svým otcem, když jsem s ním byl v roce 1978 v Polsku se záměrem najít místo, kde byl za války nucen pobývat coby "totálně nasazený." Autorova práce mne přiměla se zajímat o jeho současný život a protože tu dosud chyběl jeho životopis, pokusil jsem se o něm něco zjistit sám. Jen díky facebooku jsem pak mohl pár informací, zato takřka z první ruky, doplnit.
Žánr "pravdivý, silný a krásný příběh z mé rodiny" je skvělý.
Tento příběh je skvělý.
Kniha je skvělá.
Autor je na mě moc úředník.
PS: nevíte někdo, jestli ty české dopisy jsou citovány z češkého orginálu nebo přeloženy z překladu českého textu do holandštiny :-DDD