Olivová farma

Na tuto knížku jsem se těšila. Hezký obal a název zavánějící dobrodružstvím. I když ten námět už tu byl. I zfilmovaný. Autorka má moc dobrý styl psaní , umí popsat přírodu a její proměny , umí si užívat života a chce být neustále obdivována a dokazovat si něco. Snažila jsem se udržet si k ní sympatie . Ale komentář od Tapuz vystihuje tuto knihu dokonale. A pak , přesně si pamatuju okamžik, kdy jsem knihu přestala číst. Zaklapla jsem ji v okamžiku, kdy našli ve stodole divokou kočku. syčením bránící své mladé , vyhublé zrzavé stvoření. A oni se rozhodli ji ponechat svému osudu. Jak múže někdo kdo se jmenuje Drink water nedat ubohému zvířeti ani misku s vodou ? Co tak trochu trpělivosti ? Asi nikdy nečetla Malého prince . A proto jsem tuto knihu nedočetla a ani ji nikomu nebudu nabízet ke čtení.
Možná ji dám druhou šanci . Zajímá mě jak dopal ten pes Henri, kterého taky vrátili do ůtulku.

06.05.2017

Olivová farma je presne ten typ pohodového čítania, ktoré mám rada. Nie príliš náročné, nie príliš divoké, také akurát. Nie je to literárny skvost, je to pohodovka na dovolenku, do apartmánu na terasu s výhľadom na more, kedy sa človek môže aspoň trochu priblížiť tomu, čo takéto knihy sľubujú - vietor vo vlasoch, šum mora v ušiach, slnečné lúče na pleciach, vôňa byliniek v okolí, trošku "maňana" prístupu...

Carol a Michel kúpia polorozpadnutý dom s veľkým pozemkom a olivovými stromami... a o tom to celé je. Podobne ako keď Frances Mayes s manželom kúpili dom v toskánskej Cortone a podobne ako keď Peter Mayle kúpil dom v provensálskom Luberone. Rovnaké a predsa iné.

25.01.2017

Trochu mi vadil těžkopádný překlad a chyby v textu a ačkoli příběhy z Francie mám ráda, možná díky tomu mě to tentokrát moc nenadchlo.

09.07.2014

Také jsem tuto knihu četla asi před třemi lety, příjemné čtení na dovolenou. Kdo má rád romány o Francii, doporučuji si ji přečíst, čte se velice dobře. Autorka vydala o své olivové farmě více románů, bohužel v češtině je vydaná pouze tato.

14.08.2013

Celkem příjemná letní oddechovka. Rozhodně bych ji nenazývala milostným příběhem, to, že se autorka párkrát svěří, že miluje muže, s nímž se rozhodla žít, určitě knihu nepasuje na milostný román. Zapadá spíše do určité módní vlny posledních let, kdy Angličan/Američan koupí zchátralý dům nebo rovnou celou venkovskou usedlost ve Francii (v tom případě nejčastěji v Provence, ale může být i v nějaké vinařské oblasti), méně často též v Itálii. Poté napíše knihu o tom, jak se s vypětím všech sil (a často i financí) snažil dotyčnou zchátralou ruinu opět změnit v obyvatelný pohádkový domov, případně se pustil i do původní zemědělské produkce. Někteří autoři mají i potřebu "ozvláštňovat" svůj příběh humorem vyvěrajícím ze sice objaktivně existujících, ale stokrát omletých nesmiřitelných rozdílů mezi anglosaským a románským světem. Toto klišé si autorka této knihy naštěstí odpustila. Chcete-li knížku na dovolenou k vodě, přečtěte si ji