Olomoucké panoptikum
Vladimír Gračka
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182623/olomoucke-panoptikum-182623.jpg
4
6
6
Město Olomouc nebylo a není jen souborem historických památek, dekorativní kulisou připomínající slávu dob minulých, která každodenně přivádí v úžas návštěvníky ze všech koutů světa. Je to také živý organismus, v němž jsou těsně spjaty osudy domů s těmi lidskými, neboť do historie města jsou jako barevné nitky vpleteny příběhy jeho obyvatel. Oba autoři se v této knize pokusili skloubit své pohledy na město, ať již jde o zachycení prchavé krásy půvabných ulic a zákoutí nebo podivuhodných osudů lidí, kteří zde žili v dobách minulých. V příbězích jednotlivých postav, stejně jako na připojených fotografi ích, Olomouc znovu ožívá v podobě, kterou si mnohý čtenář pamatuje z dob svého mládí.... celý text
Přidat komentář
Knížka je nádherná. Příběhy se čtou velmi lehce. Dozvěděla jsem se spoustu perliček a zajímavostí a jako olomoučandu mě kniha velmi bavila. Doplněná o dobové fotografie, pecka.
Olomoucké panoptikum
Vladimír Gračka, foto Karel Zámečníček
Stručný popis a hodnocení - Olomoucké figurky - Velmi zajímavá a příjemná vzpomínková knížka. Velká spokojenost, ale pro neolomoučana chybí mapky tak, aby bylo možné se zorientovat, a případně se s knížkou procházet po městě.
Vyprávění pana V.G., který v Olomouci objevil mnohem víc než jen arcibiskupský poklad. Fotografie K.Z. Tato drobná knížka, svého druhu průvodce po Olomouci, je určena všem, kteří chtějí poznat naše město tak, jak by je z akademických průvodců nikdy nepoznali. …
Inu, jak jste jistě pochopili, … vyšlapanou cestičkou se vydat nehodláme. My bychom chtěli naši a vaši pozornost upřít na události a lidičky, kteří k Olomouci samosebou patří, a přestože vytvářeli jedinečný charakter tohoto města, mnoho se o nich neví. (Vybráno z několika úvodních stránek),
Bezejmený host. Jednou v lednu přišel do Ponorky podivný host. Na nohou měl tenisky, ale byl bez ponožek, na těle trenýrky a delší silonovou bundu, posadil se ke stolu před výčep a objednal si u číšníka pivo. Když ho dostal, pomalu si je vylil na hlavu. Pak chvíli seděl, načež si objednal další pivo a situace se opakovala. Když si objednal třetí pivo, číšník je přinesl a bez zbytečných průtahů mu je sám vylil na hlavu. Host byl s obsluhou zřetelně spokojen. (Ponorková nemoc, strana 70)
(Tento odstavec jsem si prostě nedokázal ponechat pro sebe.)
Knížka podobných příhod, byť ne tak význačných obsahuje povícero, dokonce se dá říci, že je jejich sbírkou.
Fafónek a jeho kamarádi nebyli žádní svatoušci, řádili nejčastěji na starých hradbách – šancích, a místní je nazývali šancgrázli. Do školy chodili často dlouhými oklikami. Jednou šli Uhelnou ulicí, kde byl nevěstinec, a právě když ho míjeli, projížděl tudy na kole pekařský učeň s nůší rohlíků. Před nevěstincem se pářili dva pejsci, až v zápalu vášně spadli okénkem do sklepa. V přízemí seděla slečna po noční směně, učeň se naklonil směrem k ní a zavolal uctivým hlasem: „Slečno kurvo, reklama vám spadla do sklepa!“ (Fafónek, strana 100)
Závěr: Myslím si, že k tomu všemu není třeba už vůbec nic dodávat. Opravdu nádherná kniha. Jen proboha nečekejte, že úplně všechny vzpomínky doopravdy mohou být tak veselé, jako citáty, které jsem si dovolil vybrat pro vaše pobavení.
= o = o =
Soukromá poznámka: Projít s mapou