Onanie aneb Mrzký hřích samohany
Nela D. Aston , Jakub Šofar
Je možné na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obhájit diplomovou práci o onanii v literatuře? Navíc diplomovou práci podstrčenou jako kukaččí vejce? Ale román Nika Kelmana Holky, o bohatých chlapících a jejich lolitkách, byl původně také obhájenou diplomovou prací. Pachateli docu-prózy, příběhu stmeleného citacemi k tématu, jsou dva kmenoví autoři nakladatelství dybbuk. Nela Astonová si kompenzuje úzkost z politicko-vědných bádání nekonečným referenčním průzkumem českých knih a časopisů. Jakub Šofar, kulturní publicista a občasný prozaik, si výkyvy svých depresí udržuje nenasytným čtenářským obžerstvím. Těžko soudit, zda jsou v této nesourodé koalici jeden druhému inhibitorem, či naopak urychlovačem reakcí. Každopádně výsledkem jejich spolupráce je posunutí literární tvorby na další, možná zcela ztracenou (a zatracenou metu). Dva zatracenci volbou, nikoliv osudem, školí o generaci mladšího a o civilizaci vzdálenějšího kamaráda. Všechno je jen náhoda, všechno spolu souvisí. A samohana je jedním z možných/nemožných dosažení cesty ke svobodě…... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem otevíral s tím, že jde o nějakou teoretickou/faktografickou/vědeckou práci na dané téma. K mé velké radosti jsem ale brzy zjistil, že jde v podstatě jen o volné pokračování mé velmi oblíbené dybbukovské série knih o (kundě, čuráku, mrdání, prdeli, hovně). Tentokrát v trochu jiném zpracování, kdy jsou citace z různých děl napříč literaturou i časem na téma onanie, masturbace, ipsace, samohana atd. proloženy dějovou linií. Ta je vcelku zábavná a nejednou až hloubavě filosofující. Asi tedy nepřekvapí, že i v tomto případě jdu do plných. Neb kdo chvíli nehonil, již honí opodál.
„Všichni pořád chtějí něco rozebírat, zkoumat, ale to se dá dělat až po načtení. A lidi přestávají rozumět čtenýmu textu. Tak co s nima chceš kurva rozebírat? To je kára, ten to ryje?“