Oni nevědí, co činí
Jussi Valtonen
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368638/bmid_oni-nevedi-co-cini-In4-368638.jpg
4
52
52
Úspěšný neurovědec Joe Chayefski je muž s mnoha problémy, a to nejen takovými, které občas sami zažíváme, ale i mnohem méně obvyklými. Jeho žena je zahlcena prací, dcera tráví většinu času se smartphonem nejnovější generace a kdosi neznámý začal obtěžovat rodinu protesty proti Joeovým laboratorním pokusům na zvířatech. Nějak to pravděpodobně souvisí také s jeho bývalou ženou, která žije ve Finsku, a jejich synem. Ve snaze bránit svoji novou, americkou rodinu před násilím a svou dceru před zneužíváním bezohlednou technologickou firmou je Joe donucen přehodnotit své postoje a podniknout drastické kroky, aby zachránil ty, které miluje. Valtonenův velký společenský román, který se z větší části odehrává v blízké budoucnosti, přináší vypjaté psychologické drama, jehož některé pasáže spadají do žánru techno-thrilleru nebo dokonce techno-hororu. Role zločinců přísluší bezskrupulózním technologickým firmám, mediálním monopolům, farmaceutickému průmyslu a teroristickým buňkám. Hlavní postavy románu pronásleduje neklid a nespokojenost se současným světem, citové odcizení i vzájemné neporozumění mezi evropskou a americkou kulturou. Ze všeho nejvíc ale trpí nezamýšlenými důsledky svých vlastních činů v komplikovaném globálním prostředí. Vyplatí se přečíst pozorně těch několik set stran? V tomto případě ano. Valtonenovy postavy – především sám Joe, jeho bývalá manželka Alina a jejich syn Samuel – jsou komplikované, plasticky zobrazené osobnosti, usilující o život v pravdě a současně podléhající klamným iluzím. Na povrch se dostávají staré, hluboké problémy, ale také ještě znepokojivější otázky, které souvisejí se zneužíváním digitálních technologií a psychofarmak. Budoucnost, kterou román zachycuje, se totiž už začala dít, třebaže kniha dramatičnost jejích projevů zatím daleko překonává. Román oceněný prestižní literární cenou Finlandia (2014) byl dosud přeložen do devíti jazyků a jen ve Finsku se ho prodalo přes sto deset tisíc výtisků.... celý text
Literatura světová Thrillery Sci-fi
Vydáno: 2018 , LedaOriginální název:
He eivät tiedä mitä tekevät, 2014
více info...
Přidat komentář
Výborná knížka, nejspíš životní román tohoto autora. Natlačil do děje všechna těžká společenská témata, na mne je jich až moc a místy jsou nudná. Třeba dlouhý rozbor působení reklamy v sociálních sítích. Taky mi vadilo pomíchání času. Ale celkově oceňuju promyšlenost a literární um, protože knížky, které jsem v posledních dnech četla, mě otrávily svou hloupostí. Tahle je opravdu chytrá.
Kniha, kde mají všechny postavy veliké psychické problémy, které autor navíc dobře vykreslil. Je to společenský román o vztazích a moderní době, co dělá pouhý cosplay žánru sci-fi. Valtonen nastavuje zrcadlo "budoucímu" světu, ale tempo je strašně mdlé, takže mě to ve výsledku vlastně ani moc nebavilo.
Hledala jsem nějakou sci-fi a komentář pode mnou mě navnadil. Díky, dr.horrible :-).
Ani mně kniha nepřipadala nudná, naopak. Příběh mě úplně pohltil a já chci věřit, že to, co jsem četla, bylo (a ještě dlouho zůstane) opravdu jen sci-fi vycházející z autorovy fantazie.
Ode mne plný počet.
Poslednú tretinu knihy som zožral na jeden záťah. Je to román strhujúci, aktuálny, v mnohom diskutabilný. Psychologicky prepracovaný. A potom prídem sem a prečítam si, aká to bola nuda. Tak ja neviem čo normálne čítate.
S odstupem času ve mně kniha stále svým způsobem rezonuje. Příběh vnímám jako volání o pomoc před přílišným užíváním technologií a sociálních sítí. Také je jakýmsi připomenutím, že není nic na první pohled takové, jaké se zdá. Náhled do odlišných mentalit Američanů a Finů byl velmi zajímavý. Kniha se nečetla snadno, ale pohltila mě. Za mě spokojenost.
Závěr výborný. Zejména kvůli němu dávám čtyři hvězdy, protože jinak pro tuto knihu bohužel platí, že je někdy lepší méně než více.
Jedná se o velmi náročnou knihu, která vyžaduje stoprocentní soustředění. Čas u ní ubíhal velmi pomalu. Prvních 100 stránek jsem stále čekala, že se příběh rozjede, že začne ta pravá akce, na kterou jsem u thrillerů zvyklá. Nakonec jsem si ale na styl vyprávění celkem zvykla.
Kniha je velmi, opravdu velmi propracovaná, postavy jsou po psychologické stránce dokonale vykresleny. Zaměřuje se na problematiku soudobého světa, obsahuje tématiku ochrany práv zvířat, reklamy a farmacie. Co mi nejvíce chybělo - více akce. S každou kapitolou jsem očekávala – tak a TEĎ začne mít děj určitě pořádný spád. Ten však nenastal.. bohužel, i to byl jeden z faktorů, proč jsem knihu četla celý měsíc. Tím však neříkám, že je kniha špatná, to rozhodně ne. Pokud toužíte po propracovaném psychologickém románu z blízké budoucnosti, který reprezentuje problémy dnešní moderní doby, je Oni nevědí, co činí pro vás to pravé. Takže zkuste a uvidíte.
Neskutočne nudná kniha, aspoň pre mňa. Odkazy na prebale sľubovali zážitok, celá téma knihy ako je nebezpečenstvo sociálnych sietí a zneužívanie sľubovalo špičkový román. Žiaľ, nesplnilo sa mi to. Postavy ma nebavili a do tohoto takmer 500 stranového molochu som sa nútila. Myslím, že ak by bola kniha vydaná v USA nejakým americkým autorom, tak by mala väčší komerčný ohlas, trebárs aj na nejakého Pulitzera. Štýlom mi pripomínala Franzena (ktorý má tiež neuchvátil). A čo má teda aspoň trošku zaujalo? Ako som spomínala, nebezpečenstvo vymývania mozgov pri používaní sociálnych médií, zneužívanie našich dát, kultúrne strety medzi USA a inou malou európskou krajinou (Fínsko), kritika amerikanizmu a spôsobu vedenia odborných výskumov.
Súhlasím s tvrdením, že kniha mohla byť kratšia. Čo mi vadilo viac, bolo preskakovanie rozprávania v čase. Myslím, že ak by dej ubiehal chronologicky, tak by to knihe nijako neublížilo, pretože toto preskakovanie v tomto prípade na mňa nepôsobilo napínavo, ale ma skôr rozčuľovalo. A aj keď som sa niekoľkokrát pristihol, že ma to trošku nezaujíma, bolo tam niekoľko pasáží, ktoré ma zaujali nadmieru a pre ktoré si myslím, že sa túto knihu prečítať oplatilo.
Mám stejný názor jako čtenář Filla o pár příspěvků níže. Náročné četbě se nevyhýbám, ale tohle je na mě skutečně moc.
za mě výborné čtení, aktuální témata, zápletka ovšem velmi předvídatelná (v půlce první kapitoly jsem se bezpečně trefil, jak vše dopadne) a nesedl mi závěr - očekával jsem kontroverzní zproblematizování na obecné rovině, nikoli smířlivý, harmonizující a na můj vkus příliš "literární" konec v osobní rovině rodiny, kdy většina ostatních linií zůstala otevřena (autor zbaběle vsadil na nešťastnou, násilnou a tedy "zbytečnou" smrt očištěného hrdiny, to letělo v 19. a ještě tak do 2/3 20. st. - u nás třeba Hrabal)
překlad mi nepřišel nijak špatný, jak píše čtenář níže - škoda že neuvádí konkrétní příklady, já našel jen pár pravopisných chyb, ale to jde na vrub korektora, ne překladatele
Poměrně náročná kniha o aktuálních tématech, o kterých si ještě popřemýšlím. Až s podivem, kolik témat se vejde na necelých 500 stran. Trvalo mi, než jsem se začetla, ale jsem ráda, že jsem vytrvala, Joe a Samuel mě bavili a konec byl perfektní.
Pro mě velký zklamání. Četla jsem ji dlouho, nebavila mě, ale nedokázala jsem ji nedočíst, přeci jen jsem byla zvědavá, co se stane. Posledních asi 100 str. bylo lepších.
Kniha mi vzala dva dny usilovného čtení. Je dokonale, snad opravdu do nejmenšího detailu, propracovaná, promyšlená. To nelze neocenit. V mysli mi po ní zůstala pachuť všeho světa, ale dočíst jsem ji musela. Je to vlastně dokonalá studie toho, jak jedno nedorozumění na sebe nabaluje další a další a další... A nic už nelze vzít zpět...
Oni nevědí, co činí. Kdo? Ti pánové na zadní straně přebalu, kteří vychvalují tenhle brak do nebes? Nebo ti, co jej ocenili zmíněnou literární cenou Finlandia? Po přečtení "tohohle" musím po dvou letech aktivnějšího čtení přehodnotit svou zásadu dočíst rozečtenou knihu vždy až do konce. Tohle bylo úmorné, téměř pětisetstránkové trápení úplně o ničem, navíc nečleněné do kapitol a s minimem dialogů, takže se četlo opravdu pekelně pomalu.
Jednu hvězdu dávám za poslední čtvrtinu knihy. Tam mě to trochu i vtáhlo a začalo konečně bavit, byť mi byli Joe s Alinou i jejich "ájemkem" po celý příběh naprosto ukradení, stejně jako jejich nevychovaní frackové.
Nenechte se nalákat povedenou obálkou a především vábivou "anotací". Po jejím přečtení jsem očekával něco lepšího než tenhle šunt, který šel napsat jako povídka na dvaceti stránkách.
Sbohem, pane Valtonene.
Oni nevědí, co činí.
S tím nelze nesouhlasit, ale kdo dnes ví, co přesně činí? Kdo ví, jaký jeho nejtitěrnější čin bude mít důsledek? Čí fotky si zobrazí pedofil na sociální síti, čí názory se nebudou líbit jinému pomatenci a jak tohle všechno nakonec skončí ve světě, kde virtuální realita předčila realitu skutečnou? Existuje snad ještě ono fyzické rozhraní lidského kontaktu, anebo se ta nejdůležitější společenská interakce přesunula na sociální sítě?
Všichni musí podepsat miliony papírů a souhlasů se zveřejněním osobních údajů, se zveřejněním fotografií, vymyslet zábavu pro malé děti na táboře se zdá takřka nemožné, abychom i v té nejhloupější aktivitě "barvení triček" neporušili hloupou směrnici. A k čemu tohle všechno? Informace jsou v podstatě veřejně dostupné, nikomu nedá sebemenší práci jakékoli z nich vyhledat. A my v jakémsi horečném návalu ochrany osobních údajů vymýšlíme stále nová a nová omezení, naprosto zbytečné byrokratické úkony. Kam až nás zavede neúprosný úprk vpřed? Nebo naopak vzad? Do doby, kdy jsou veškeré naše aktivity nepřetržitě monitorovány a potřebně sankcionovány?
Na tuto knihu jsem se těšila, nalákala mě anotace i vzhled obálky. Z příběhu jsem byla nadšená, ale pak přišly části, které mě moc neuctily. Ač jsem zvyklá číst náročnější literaturu, některé části této knihy byly až moc. Některé situace mi přišly nepochopitelné, asi to bylo tím, že se v této knize objevila jakási řetězová kompozice, a proto se stane, že se konec objeví někde jinde, než byste to čekali. Závěr knihy mi z tohoto důvodu přišel zvláštní. Námět byl však skvělý a čtenáře donutí k zamyšlení, což musím vyzdvihnout. Co však titulu ublížilo, je jazyková stránka, objevily se překlepy, opakující se slova.
Osobně jsem knihu četla opravdu dlouho. Ano, na jednu stranu je to dáno tím, že se jedná o těžší čtení u kterého čas běží úplně jinak, než u románů, které běžně čteme. Líbilo se mi pozorovat, kde by se mohla za pár let naše společnost dostat a jak by mohla být v podstatě lehce ovládána. Na druhou stranu jsem neměla problém u knihy přečíst tři další.
Strašně moc náročná kniha, četla jsem jí přes týden. Ale přesto skvělá a pravdivá. Rozhodně doporučuji. Člověku to otevře oči, donutí ho to přemýšlet a třeba něco i přehodnotit. :-)
Oni nevědí, co činí
Výborná knížka, nejspíš životní román tohoto autora. Natlačil do děje všechna těžká společenská témata, na mne je jich až moc a místy jsou nudná. Třeba dlouhý rozbor působení reklamy v sociálních sítích. Taky mi vadilo pomíchání času. Ale celkově oceňuju promyšlenost a literární um, protože poslední knížky, které jsem četla, mě otrávily svou hloupostí. Tahle je opravdu chytrá.