Opak smrti
Roberto Saviano
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/38923/bmid_opak-smrti-pwp-38923.jpg
3
53
53
Sedmnáctiletá Maria se těší na blížící se svatbu, ale poté, co její snoubenec Enzo tragicky zahyne jako armádní dobrovolník v Afghánistánu, oblékne se místo do svatebních šatů do smutečního a zařadí se do nekonečného zástupu truchlících žen italského Jihu. O pár let starší Giuseppe a Vincenzo se chtějí v baru na náměstí jen pobavit s kamarády, když se však před hloučkem náhle objeví zfetovaní příslušníci mafiánského klanu, jejich dny jsou sečteny... Roberto Saviano, jehož výpověď o zločinech a moci neapolské mafie v knize Gomora se v posledních letech dočkala celosvětového ohlasu, vypráví ve dvojici povídek Opaku smrti o údělu obyčejných obyvatel italského Jihu, a představuje se tak poprvé i jako citlivý prozaik, odhodlaný zbavit rodný kraj prokletí „neviditelnosti“ pro okolní svět a prolomit mlčení o jeho skutečné tváři.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2010 , PasekaOriginální název:
Il contrario della morte, 2007
více info...
Přidat komentář
Dva komorní příběhy o tom že opakem smrti je láska. A jedna bez druhé nemůže být. Jdou do války a říkají tomu mírová mise...silný,snový,skutečný...
Hodně tenká knížka, ale příběh je silný, příběh obyčejných lidí a mafie, ktere nezáleží na životech i mladých lidí.
Opak smrti...tohle byla snad nejútlejší kniha, kterou jsem četla. Má pouhých 62 stran. Líbila se mi? Nevím...nelíbila se mi? Nevím....kniha je rozdělena na dva příběhy a než jsem se stihla do příběhu pořádně ponořit, byl konec. Přesto ve mně kniha něco zanechala. To, že bychom měli být rádi za každý den strávený se svými blízkými.
Dostala jsem dva silné políčky: první ránu mi zasadily příběhy v knize, druhou ty cynické, necitlivé zdejší komentáře. Co se bude muset stát, abychom takové příběhy pochopili?! Až se budou čeští vojáci vracet z misí v rakvích každý týden, pak to čtenářkám, kterým v příběhu "chyběl děj", začne konečně připadat dostatečně "akční"?
Mám pocit, že v anotaci je víc příběhu než v celé útlé knížce. Nicméně zkusila jsem a už bych se k danému titulu nevrátila.
"Kdy je láska nejsilnější? Když je opakem smrti." Dala by se parafrázovat hlavní myšlenka povídkové knihy Roberta Saviana, resp. té první z dvou celkem. O sedmnáctileté nevěstě, která ztratila svého jednadvacetiletého snoubence v Afghánistánu, kam odešel v rámci vojenské mise vydělat na jejich svatbu a lepší život na jihu Itálie...
Není to klišé, ale současnost, kterou svým perem popisuje autor světoznámé Gomory (kterou si už konečně musím taky přečíst;-) a znovu se tak vrací ke svému rodnému kraji, neutěšenému italskému jihu, který je úplně jiná Itálie, jak říkají sami Italové nejen z Říma, Milána či Turína, ale vůbec bohatého severu. Druhá je o Savianově "tématu", neapolské mafii. Obě povídky vyšly původně v celostátních denících.
Jasné čtyři hvězdičky pro "krásnou" evropskou literaturu, ve skvělém překladu Alice Flemrové a po nedávno přečtených Geniálních přítelkyních jen další příjemný exkurz do literární Itálie.
Poviedka bola veľmi krátka, aby ma nejako stihla chytiť za srdce. Ale aj tak, smutný príbeh :-(
Hlavní příběh mi připadal naprosto o ničem. I člověk, který psal anotaci měl více talentu. Příběh "Prsten" se mi líbil mnohem více.
Moja druhá skúsenosť s R. Savianom. Tenučká knižočka ponúka dva krátke príbehy, v ktorých autor načrtáva neľahké témy – utrpenie ženy po strate snúbenca vo vojne a krutú realitu talianskeho juhu, ktorý osobne a dôverne pozná. Nie je problém celé dielko prečítať na jeden záťah.
Myslím, že sa oplatí uvedomiť si krehkosť bytia a vážiť si svoj život. Nevieme dňa ani hodiny...
V té chvíli si všimnu vojenské známky, kterou nosí Maria na krku. Žádný křížek, žádný andělíček, žádný růženec, ale Enzova identifikační známka. Zdeformovaná ohněm a žárem.
(Opak smrti)
Vjeli jsme do vesnice a ona si všimla kytiček porůznu položených skoro na každém rohu. Dokonce i několika svíček ve výšce kotníků. Rád bych jí byl vysvětlil, co znamenají. Ale nechtěl jsem ji vyděsit. Vysvětlovat, že jsou to místa, kde někoho provrtali střelami, dorazili, oddělali, mi připadalo nevhodné. Nechal jsem ji při tom, že i u nás jsou oběti rychlé jízdy.
(Prsten)
I když to není Francesco, jejich šéfům bude potrestání někoho, kdo mu byl blízký, kdo ho znal, někoho z jeho vesnice, někoho, kdo s ním třeba jen hovořil, stačit. ... Ti tři vykopnou dveře, kluci se pokoušejí uniknout kuchyňským oknem, ale zabijáci jsou rychlí, mají vztek. Když se vrátí s prázdnýma rukama, klan jim může zarazit plat na celé měsíce, a oni mají rodiny. A tak popadnou Vincenza za kudrnaté vlasy a on spadne zády na zem. Zvednou mu hlavu ze země, jako se to dělá kůzlatům, když se podřezávají, ale zamíří pistolí pod zátylek, těsně nad krk. Pak ho už mrtvého odkopnou pod stůl. Giuseppe se snaží utéct a vráží do stěn maličké místnosti. Oddělají ho čtyřmi střelami do břicha. Giuseppe se sveze pod stůl do kaluže Vincenzovy krve.
(Prsten)
knihu jsem přečetl během chvilky; první próza o mrtvém vojáku z mise Afghánistánu a druhá próza o vyřizování účtů mafie, kde zemřou nevinní lidé, je opravdu krutá realita. Doporučuji a dávám 5 hvězdiček.
Je ohromné, nakolik chce stále Saviano pomíhat svému, už tak u mnohých věčně zatracovanému domovu (regionu a především lidem v něm). Už dávno mohl utéci někam do světa a snad zkusit začít žít NORMÁLNÍ život. On si ale dnes a denně vybírá tuhle cestu a dnes a denně jakoby čekal na "svou kulku". Velká škoda jak málo se o Savianovi ví. Tohle je pravý mučedník pravdy!
Autorovy další knížky
| 2008 |  Gomora |
| 2019 | Piraně |
| 2013 | Nula nula nula |
| 2010 | Opak smrti |
| 2010 | Krása a peklo |
Smutné a krátké. Vlastně si říkám, že na to, jak to bylo smutné, to bylo dlouhé až až...