Operace Barbarossa 1941
Jerzy Gruszczyński , Michal Fiszer
Brzy ráno 22. června 1941 oblohu nad západní hranicí SSSR rozsvítily výbuchy dělostřeleckých granátů a záře ohňů. Zmatené jednotky Rudé armády nebyly schopny klást odpor útoku německých jednotek. Nacistické Německo rozdělilo své armády do tří skupin, pojmenovaných podle hlavních směrů své činnosti – severní, centrální a jižní. Síla úderu byla tak veliká, že během několika dní byla velká část sovětských jednotek, které početně i technologicky byly nadřazeny jednotkám německým, zcela zničena. Části jednotek se ale podařilo ustoupit na východ, kde vedly tvrdé obranné bitvy, a dokonce se místy podařilo přejít do protiútoku. Začala kampaň, která se stala začátkem konce "tisícileté" Třetí říše, i když se zpočátku válečné štěstí přiklánělo na stranu favorizovaných Němců.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2010 , Amercom S.A.Originální název:
Operacja Barbarossa 1941: Hitler uderza na ZSRR, 2009
více info...
Přidat komentář
Součástí této publikace jsou také některé, možná i poněkud kontroverzní, informace, které jsou ve značném rozporu s doposud převládajícími všeobeobecně známými fakty. Jednak se zde píše o tom, že německý vpád do Sovětského svazu v červnu 1941 jen těsně - maximálně o několik týdnů - předešel chystanému Stalinovu útoku na nacistické Německo (byť je pravda, že s tímto názorem se výjimečně lze setkat také jinde). Dále je zde poměrně překvapivě hodnocen dopad rozsáhlých předválečných čistek mezi veliteli Rudé armády: "Většina z popravených velitelů nebyla úspěšnými vojevůdci minulé války, převládali mezi nimi nevzdělaní a nedisciplinovaní diletanti, jež doplnilo značné množství avanturistů a alkoholiků, kteří se ve svých posádkách zabývali hlavně organizováním pitek a orgií. Takže jejich odstraněním bojová pohotovost Rudé armády nepochybně nijak neutrpěla. Jinou věcí je skutečnost, že ti, kteří přežili, elitou vojska také rozhodně nebyli." (s. 23). Překvapivé je rovněž i zpochybnění mimořádných schopností legendárního maršála M. N. Tuchačevského, nejznámnější oběti stalinských čistek mezi vojenskými kádry, popraveného v roce 1937 (viz s. 22).