Opilé banány
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/280693/mid_opile-banany-gcX-280693.png
4
642
642
Kniha se v autorových vzpomínkách vrací do šedivého období osmdesátých let, kdy se parta tří šestnáctiletých kamarádů seznamuje se světem dospělých, s hospodami a ženami a snaží se nalézt své "místo na zemi". Příběh je psán s autorovým lehkým humorem, kterým si získal nejednoho čtenáře.
Přidat komentář
Krásně napsané, při čtení této knihy člověk prožívá znovu útržky filmů které jsou natočeny podle knih pana Šabacha. Suroví styl psaní tohoto autora mě neskutečně sedí, jeho knihy může člověk číst pořád dokola a stále se parádně baví. Je velká škoda že autor zemřel celkem brzy, mohl ještě napsat pár takto pěkných knih. Každopádně knihu doporučuji, kdo tohoto autora ještě nečetl má šanci najít něco nového.
Člověk dokáže daleko víc, než si myslí.
Asi nejsem vhodný čtenář, kniha mě nezaujala a dost jsem se v povídkách ztrácela.
Šabach mě vždycky pobaví, ale nemůžu říci, že by se mi nějak usadil nadlouho v paměti. Možná nejsem ten správný šabachovec :-).
Jestli jste ještě neviděli film Pupendo, tuhle knížku si určitě dejte. Anebo si ji dejte, i když znáte Pupendo nazpaměť. Stojí to za to, protože i kdybyste všechny vtípky znali, stejně se budete chlámat. Nahlas.
Koho potkáte? Šestnáctiletý kluky, který byste za kámoše brali všema deseti. Je s nima totiž sranda. Hlavně s Honzou Břečkou, kterej vizuálně připomíná Mirka Dušína, čehož všichni v partě využívaj. Partu tvoří hlavní hrdina, Honza a hluchoněmej Víťa. Skvělá je třeba scénka, při níž si vyberou dvojici ženskej postávajících na ulici a přímo před jejich očima hlavní hrdina a hromotluk Víťa šikanujou Honzu, vydávajícího se za slušňáka, co se zrovinka vrací ze setkání Klubu správných chlapců.
Hluboko do mozku se vám taky zasune vyprávění o tom, jak Honza Břečka vyleze na pódium na vesnický zábavě, přeruší hudebníky a začne všem okolo vyprávět, že je z Prahy a ostatní začne poučovat o tom, že jsou burani.
Jo, zamilujete si je.
Podobných scén je v knize víc a já je nebudu propalovat všechny, ale už jen pro pobavení stojí za to si tuhle knížku dát. Ale to rozhodně neznamená, že by nenabízela víc. Kdepak. Připravte se na tuhej socialismus, kterej je přítomnej jako strach ze záškoláctví. Nechybí alkohol, ale taky alkoholismus a jako u Šabacha tradičně, výsměch všem těm moralistům, co kážou vodu a pod stolem maj schovanou flašku slivovice.
Vynikající je taky spiťar otčím Béďa a jeho útočící mechanismus, kdykoliv zaslechne slovo promiň. A je mu dost u zadku, jak ironicky to ten druhej myslel.
Nemůže samozřejmě chybět ani story o lásce. Ale jestli čekáte západy slunce, květiny a jazzovou hudbu, tak se praštěte do čela. Tady půjde o malej podvod, ruštinu a holku, co se chce vzepřít svejm snobskejm rodičům. Jojo, snobismus Šabach taky kdovíjak nemiloval.
Nechybí dneska už legendární tlučhuba Jirka Ptáčník, jeho dokonalej pes Brita a historka o člověku, kterej mluví krátce po tom, co mu Jirka ve svým vyprávění poslal několik kulek do hlavy.
Bude taky hodně piva. Protože bez piva by to nebyl Šabach. Takže si to dejte do dna, stojí za to!
Trochu jiná verze Pupenda. Honza Břečka byl pěkný éro a nejlepší epizoda byla s rádiovkou. V příběhu bylo pár hluchých míst, ale většinou jsem se bavil a někdy se i smál nahlas. V knize je i zmínka o legendárních céčkách. Určitě se podívám i po další tvorbě Petra Šabacha.
Citace: "Posuďte sami!" volal jasným a pevným hlasem Břečka a pak si tu usmolenou čepici narazil na hlavu. "Teď sem buran!" zahulákal a náhle rádiovku smekl a na všechny se andělsky usmál: "A teď jsem z Prahy!" A to všechno eště několikrát: "Teď sem buran! Teď jsem z Prahy! Teď sem buran! Teď jsem z Prahy!"
Oddechové čtení, příběh popisuje život v Československu v 80. letech 20. století. Vůbec jsem netušila, že kniha se stala předlohou filmu Pupendo, ale jak jsem četla, tak jsem si říkala "to už jsem asi někde viděla" nebo "to už jsem asi někde slyšela " :):):)
Moje první od autora a určitě ne poslední.
Na zadní straně knížky je recept na opilé banány, který určitě vyzkouším, akorát místo toho krému uvařím pudink:):)
Smíchejte alkohol s kapkou nostalgie,přidejte pořádnou dávku humoru a Opilé banány jsou tu.Konzumujte v jakémkoliv množství, rozhodně neškodí.
Vtipná knížka o životě za „socíku“. Mnoho hlášek proslavil film Pupendo, ale pobaví vás i spousta dalších humorných až groteskních situací.
Příběh tří přátel, kteří prožívají svůj život v reálném socialismu. Škola je nebaví a radši posedávají po hospodách a zažívají různé příhody ať veselé či smutné. Tahle kniha Petra Šabacha mě naprosto dostala, už se mi dlouho nestalo, abych se u nějaké knihy smál nahlas. Hlavně u mě v hodnocení této knihy hraje určitá nostalgie osmdesátých let.
Musím uznat, že to bylo milé překvapení. Kniha je to zábavná až vtipná.
Jo a taky se dozvíte, kde má Hébé elefantismus.
Šabacha jsem si poslední dobou moc zamilovala a příběhy o alkoholickejch umělcích sou holt moje věčná srdcovka, je to eště lepší než filmová adaptace což jsem si ani nemyslela že de, bavilo mě že v jednu chvíli jsem se smála nahlas a o pár stránek dál jsem skoro brečela u popisování umělců a jejich démonů který tak často zaháněj chlastem, je to (jako vždycky u Šabacha) napsaný hodně čtivym jazykem plus to neni něak extra dlouhý takže jsem to přečetla rychle, ale teď si trošku přeju abych se nad nějakejma větama víc pozastavila a víc je prožívala, tak si to asi brzo přečtu znova
Šabach je prostě záruka pohodového čtení. Bohužel jsem poznamenaná filmovou adaptací, a tak jsem se musela oprostit od jmen a vztahů a začít si užívat to líné léto 4 kluků, kteří žijí okamžikem a představou výletu k moři. Bylo to svižné, vtipné a melancholické. Opilé banány jsou o dost veselejší než Občanský průkaz, kde se hrdinové setkali i s těmi nepříjemnými policisty, co by asi tak dělal Rusňák, kdyby ho kluci DVAKRÁT zlehka nabrali na kapotu? :D
Chtěla jsem zkusit něco od Šabacha a nevím, zda jsem s touto udělala dobře. Místy to bylo vtipné, jindy nudné. Jako odpočinkové čtení to ale není špatné.
Vrátila jsem se v čase a taky se hodně nasmála...často i nahlas. Co dodat k jedinečnosti autora?
Škoda, že už nenapíše další knihu.
Úsměvná, vtipná vzpomínka z dob minulých.
Samozřejmě jsem filmy se scénářem pana Šabacha viděla, proto odebírám jednu hvězdu za lehký zmatek v ději. Pro mě.....
Štítky knihy
humor zfilmováno humoristické romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Obcas som sa citil pri citani az stastne. Pocuvaj. Citujem.
„Céčka?“ zeptal se Béďa. „Co to je?“
„Ty to vážně nevíš?“ udiveně sem na něj zíral.
„Vážně nevím, co jsou to céčka,“ přiznal trochu rozpačitě.
„Von vlastně nikdo pořádně neví, co to je,“ připustil sem, „akorát se to
sbírá. Všechny děti sou z toho jak padlý na hlavu.“ Přines sem ze svýho
pokoje jeden jedinej vzorek, co sem měl, a položil ho před něj. Překvapením
zved obočí a zamumlal: „Já tomu nerozumím. Tohle se sbírá…?“
„No jasně,“ řek sem, „to má dneska obrovskou cenu.“
„To je snad vtip, ne?“ ujišťoval se Béďa.
„Tuhle blbost,“ sklonila se nad céčkem matka, „v počtu tří kusů vyměnil
Alešek za otcův dalekohled v hodnotě několika tisíc. Rozumíš tomu?! Dal ho
za tři tyhle nesmysly. Proto ten křik. A víš, čím se ten chudinka bránil, když
ho otec řezal? Že byly svítící! Kdo nám takhle zblbnul děti?!“
A ja som bol stastny, lebo som to zazil.