Opozdilec
Dimitri Verhulst
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327325/bmid_opozdilec-TNz-327325.jpg
4
311
311
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?... celý text
Přidat komentář
To je nešetrné zacházení se čtenářem:), přímé, bystré a originální. Stesky, kolik hudby MOHL Désiré v životě poslouchat a kolik míst navštívit, kdyby nebyl "usměrněn" svou příšernou manželkou, která vždycky ví všechno nejlépe, působí dokonale varovně...leč, podařilo se mu zrežírovat aspoň konec a věnoval tomu veškeré své úsilí a schopnosti...a to mi kupodivu připadalo dost optimistické (vždyť máme ještě čas nebýt opozdilci..?)
Kniha se mi celkově líbila, kniha mne pobavila, vyskytuje se v ní humor včetně černého humoru, takže na tváři se mi občas vyloudil úsměv a s chutí jsem se zasmál. Líbil se mi styl psaní a pochopil jsem, proč se Désiré rozhodl uskutečnit plán, který spočíval v tom, že udělá ze sebe psychicky nemocného člověka.
V této knize také autor poukazuje na nedostatky v domově důchodců, rekapituluje svůj život, přemýšlí o stárnutí a mezilidských vztazích. Závěr knihy je na zamyšlení.
V doslovu se píše, že knihu lze zařadit spíše jako komorní novelu než román.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Šance, že si člověk vezme vlastního vraha, je statisticky mnohem, mnohem vyšší, než jej najde v někom neznámém ve velkoměstě. Manželství je v naší společnosti ještě stále nejzločinnějším prostředím, dokonce s náskokem, a přesto se neozve žádná extremistická strana, která by útočila na tento prastarý občanský institut! Naopak, dokonce si dovolují hovořit o rodinně jako o základním kamenu společnosti!
Hodně nepravděpodobné. Výměna jednoho spoutaného života za jiný omezený život, to je hloupé řešení. Předstírat, hlídat se, snášet péči jako invalida, pěkně děkuju! Moc mě to nebavilo.
Síla.
Surovost, s jakou autor zachází se základními vztahovými emocemi, je podmanivá. Několikrát jsem skutečně doslova odvrátil oči od knížky, abych text rozdýchal. Verhulst si nebere žádné servítky. Na mušku si bere především svoji manželku, kterou už nemůže vystát a v neposlední řadě i systém a nastavení společnosti. Ale ten humor !!! Rozhodně nemůžu opomenout fakt, že považuji za OPRAVDOVÉ umění na poměrně malém protoru vykouzlit tak neurvale sarkastický a dojemně komický příběh. Stažení žaludku a kousání do rtů pravidelně střídaly výbuchy smíchu, po kterých se Vám chce znovu zvracet. Intenzivní zážitek, navíc velmi pohodlně přečtitelný - kniha je rozdělena do kratších situací a myšlenek.
Jak říkám. Síla. Dejte si to.
Sám nechápu proč jsem Verhulstovi dal po mizerných Úprdelných dnech ještě šanci, ale špatně jsem neudělal. Trochu drsnější knižní jednohubka o stáří, pár životních chybách a manželské harmonii. Doporučuje devět z deseti cynikú.
Na jednu stranu vtipná oddechová knížka, na druhou stranu novela s přesahem - k zamyšlení.
Líbilo se mi to. Smutné, depresivně pravdivé, ale i dost vtipné. Předstírat skoro celý život a pak i ten zbytek, to je šílené. Zatleskat, že se Désiré nakonec rozhoupal nebo je to zoufalec, který ani na stará kolena nedokáže bouchnout do stolu?
Když jsem s knihou začala, čekala jsem, že mi po přečtení dá víc, než mi nakonec dala. Pár dní jsem si to nechala uležet, a teď zpětně z ní cítím frustraci autora, který nevnímá život zrovna pozitivně, zřejmě v důsledku vlastních životních zkušeností. Cítím z ní negativní postoj k rodině obecně, ke státnímu systému, k politice a ke společnosti. Četla se dobře, což je zásluha také překladatele, ale vlastně ve mě vůbec nic nezanechala.
Opozdilec se mi nelíbil. Nelíbilo se mi, jak autor pracuje s námětem, nelíbilo se mi, jak vykresluje své postavy, nelíbilo se mi, jak nedokáže udržet smysluplnou nit svého vyprávění a nelíbilo se mi, jaký konec zvolil. Jo, opravdu se mi to celé dost nelíbilo.
Z autorova projevu je strašně násilně cítit snaha o to šokovat čtenáře, vytvořit jakousi parodii nemoci i institucí, v nichž pečují o tyto pacienty, pustit se do neobyčejných nechutností a celé to servírovat jako strašně vtipnou záležitost. Pro mě osobně to bylo jen hrubé, neomalené, místy velmi vulgární a především prostoduché. Nepřišlo mi to jako jakkoliv zajímavá sonda do jakéhokoliv problému. Spíš takový výlev směřující odnikud nikam, který toho žádnému čtenáři mnoho nedá.
Depresivní a přece zábavné. Jen mi tam chyběla nějaká pointa, nevěřím, že by někoho mohlo uspokojit takové řešení nahromaděných problémů. To už si přece mohl rovnou hodit mašli.
Verhulst mě dostal už první větou. Navíc netradičním začátkem každé kapitoly, hořkosladkým humorem a sarkasmem. Je ale hlavní hrdina jen opozdilec, který se v 74 konečně rozhoupal utéct před vlastní ženou, nebo je to zbabělec? Tady by to podle mě chtělo trochu rozehrát víc do hloubky a odhalit, jak Desiré své rozhodnutí zpětně hodnotí a prožívá.
Z půlky kniha při jejímž čtení se hlasitě smějete, z druhé půlky pokus o seriózní vhled do chmurného života a 'vážné psaní', ovšem to se na pár posledních stranách udělat nedá. Autor si zachránil zadek tím, že je kniha krátká a nepropracovaná, ovšem podobných humoresek už jsem četl víc, lepších a delších. Navíc jsem v knize objevil několik překlepů a chyb (cca 5). Za ty nekřesťanské peníze co jsem za knihu utratil jsem teda čekal mnohem více. A tak nemohu dát 4 hvězdy, nýbrž jen 3. Zklamání převažuje nad nadšením.
Velmi negativní kniha malého rozsahu. Prokousával jsem se jí docela dloho. V čase předvánočním nedoporučuji číst. Hlavní hrdina je zžírán nenávistí ke své manželce, a tak volí cestu, která mi přijde velmi nelogická. Mnohem víc bolestivější, než kdyby vypravěč zvolil jiné řešení- rozvod atd. Ubližuje lidem kolem sebe a zůstává sám ve své hlavě. Pokud tohle byl cíl tohoto člověka, je to k politování. Napsáno sice čtivě, ale chybí mi nějaké vyústění, závěr.
Výborně napsaná studie jednoho stárnoucího zoufalého muže, který si i vzdor neradostným životním podmínkám uchoval smysl pro humor. V tomto případě opravdu černý, ale přesto jsem se místy smála nahlas. Není to čtení pro slabší nátury a ti, kteří neradi čtou o nepříjemných stránkách života, ať raději sáhnou po něčem veselejším.
Z knihy mám rozporuplné pocity - na jedné straně ironie, vtip, ale na druhé straně cítím bezmoc, až je to smutné. Ale rozhodně k přečtění doporučuji.
Nápad super, ironické poznámky hlavnej postavy úplne skvelé (hlavne jeho vnímanie manželstva a svojej láskavej manželky), ale opäť ma hnevala bezmocnosť postavy- nechala veci vo všetkom tak, aj keď u neho bola jeho dcéra, ktorá s ním mala pravdepodobne najlepší vzťah, aj tak postava zostala vo svojej ulite. Čo by to mohlo znamenať? Pravdepodobne neodkladné a hlboké odštiepenie postavy od celého svojho okolia, bez akejkoľvek sociálnej naviazanosti. Viac-menej mi teda zostáva poznatok, že kniha bola o hlbokej osamelosti...
Přečetla jsem jedním dechem a s velkým zájmem i s doslovem. S autorem doslovu však nesouhlasím v tom, že čtenář sám rozhodne, zda je hlavní postava kladná nebo záporná. Podle mě je záměr autora jasnější, Désiré je postava záporná. I když mě bavily jeho hlášky a často jsem se smála. Je to prostě životní opozdilec, který se nezmohl v pravý čas na čin, který by odpovídal jeho vlastní vůli a citům. Pak mu zbývala jen frustrace a opovržení životem. Nenáviděl manželku, sousedy a sotva snášet vlastní děti, neměl přátele. Podle mě autor jasně říká: takhle ne! nebo budete na konci skákat z okna.
Vtipné takovým tím jedovatým houellebecqovským způsobem. Vzhledem k malému rozsahu nezačne nudit, ale na druhou stranu se nedočkáme ani nějakého velezávěru.
Neumím se rozhodnout nad hodnocením, z knihy mám opravdu velice smíšené dojmy. Na jedné straně nutkavá potřeba smát se ryze komickým situacím, na druhé pak jakýsi ostych, nepochopení a nejistota. Autor má břitký styl, který mu sedí, určitě je podpořen vynikajícím překladem a výsledkem je dílo, které nutně musí vzbuzovat emoce.
Štítky knihy
satira belgická literatura senioři demence (nemoc) Alzheimerova choroba manželé domov důchodcůAutorovy další knížky
| 2017 |  Opozdilec |
| 2011 |  Úprdelný dny na úprdelný planetě |
| 2024 | Mít a být |
"Když pátráš po nějakém jméně a máš pocit, že se marně prohrabáváš v šuplíku, tak jsi pořád fit. Jde o to, že tam ten šuplík je, že máš pořád ještě zásuvku, kam sis ta jména a data uložil. Když máš alzheimera nebo demenci, je celá ta skříň fuč."
Zábavná knížka, ale jen do chvíle, než člověku dojde, že je to dost zneklidňující černý humor. Téma je originální - zdravý člověk, který, aby unikl soužití s manželkou, předstírá demenci. Předstírá jednotlivá stádia a postupné zhoršování onemocnění a je zábavné sledovat, jak to má promyšlené a nastudované, jak přitom pozoruje a komentuje reakce okolí. Někdy se s Désirém člověk baví, když jde "zmateně" do obchodu pro mladé nebo když vymýšlí, čím odrovnat manželku. Jenže pak si člověk uvědomí, že ztráta lidské důstojnosti, okolím často komentovaná slovy "on si to stejně neuvědomuje", kterou on hraje, je opravdová. To pak ten úsměv trochu tuhne.