Opozdilec
Dimitri Verhulst
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/327325/bmid_opozdilec-TNz-327325.jpg
4
306
306
V posledním zoufalém pokusu, jak mít konečně pokoj od vlastní manželky, se Désiré Cordier rozhodne, že bude předstírat Alzheimerovu chorobu. S precizností sobě vlastní nastuduje projevy této nemoci a dokáže je předstírat tak dokonale, že skončí v zařízení pro dementní pacienty, pryč od všeho, co mu tak pilo krev. Ale za jakou cenu?
Přidat komentář
Belgický autor Dimitri Verhulst se nebojí vkročit do jiných vod a přesně díky tomu, vznikl Opozdilec, který překypuje černým humorem, cynismem, ironií. Takže pokud je tohle vaše doména, pak je Opozdilec tou správnou volbou. Opozdilec je poměrně útlá kniha, ale i přesto v sobě nese něco smysluplného nad čím jen tak nemávnete rukou a díky tomu na knihu jen tak nezapomenete nebo alespoň já ne. Hlavní hrdina už má dost své ženy a svého života a rozhodne se sehrát životní roli a tou je, že předstírá Alzheimera, všechno si to nastuduje do nejmenších detailů a jeho výkon je hodný Oscara, protože se mu podaří jeho okolí přesvědčit o tom, že onu chorobu skutečně má. Prostřednictvím Désirého čtenář zjišťuje o čem hlavní hrdina snil, o jeho dětství, jak se nechal celá léta peskovat od manželky a neřekl ani slovo, jak nežil svůj vlastní život, ale život někoho úplně jiného. Autor mi svým jedinečným stylem vyprávění připomíná Chucku Palahniuka a to především díky té jedinečnosti příběhu a tomu, že se nebojí zkoušet něco docela jiného. Opozdilec jednoznačně patří k těm nejlepším knihám jakém jsem v tomto roce četla.
“Ačkoli to dělám zcela záměrně, velice se mi příčí, že každou noc znovu seru do postele.” Tak začíná kniha Opozdilec. A když takhle začíná kniha, tak to nemůže bejt sranec. Protože ten už je jak vidno z první věty v posteli. Duh!
74letý knihovník se rozohodne, že jeho stará už je tak nesnesitelná, že radši začne předstírat demenci, aby od ni měl klid a mohl si v pohodě jet sweet chilli life v domově pro seniory.
To se mu i povede a dává tím naději všem starým dědům na světě. Protože já teda neznám dědu, kterej by měl babičku radši než televizi. Děda opozdilec tuto hru na demenci dožene ale až ke konci a tak kniha nemá happy end, což je dobře.
Celkově se kniha velmi snaží, ale i přes útlych 120 stran, celkem zábavné téma, cynický tón a hovna v posteli se nepřehoupne přes 6/10. Ani nevím proč vlastně, ale jako častokrát to není problém můj, ale problém knihy. Peči out.
Mám k cynismu dost daleko a tohle je hodně cynická knížka. Jenže ono je to tak senzačně napsané! Na mnoha místech vyprávění působí skoro rouhavě, ve srovnání s tím se mi zdá český film Teorie tygra jako procházka růžovou zahradou.
Život s panovačnou ženou se rozhodne změnit sedmdesátník Désirée. A to radikálně. Úspěšně předstírá demenci a nechá se zavřít do domova důchodců. Svou roli hraje opravdu bravurně, neprozradí se ani při dojímavém monologu své dcery. V knize je zmiňován Bohumil Hrabal, především jeho odchod ze života.
Tak z téhle knihy mám hodně rozporuplné pocity. Mám sice ráda černý humor a sarkasmus, ale k tématu smrti a osamělosti na konci života mi moc nesedí. Nemůžu sice knize upřít některé hodně vtipné momenty, a zde určitě musím pochválit úlohu překladatele, který se svého počinu zhostil vskutku bravurně, ale nějak se mi to ke knize a k tématu, o kterém pojednává, nehodilo. Na jednu stranu mi bylo hrdiny líto, že strávil celý život po boku takové manželky, jakou měl, ale zároveň mi přišlo hodně zbabělé, že s tím nedokázal za celý život nic udělat, od manželky odejít apod. Ale nechci zde kritizovat, chápu, že někdy je těžké udělat v životě zásadní rozhodnutí. Co mi ale přišlo nefér byl otcův postoj k dceři, které asi jako jediné na něm záleželo. Asi jsem očekávala, že nakonec alespoň jí přizná, že to celé hraje. Člověk má sice právo se svobodně rozhodnout, ale v tomto případě mi to přišlo hodně sobecké. Možná jsem knihu úplně nedocenila, asi zkusím ještě nějakou jinou od tohoto autora.
Oproti české verzi "Teorie tygra" příliš cynická verze. Díky popisům života s Monikou ho musí člověk litovat. Ale utopit svůj život, ztratit své děti kvůli tomu, že nemůžete už dál snést svou manželku.... No nevím, nevím. Pohybuji se mezi lidmi s demencí, tak mi to přijde jako rouhání. České pojetí mi přijede až poetické. Toto mi přijde naprosto bláhové až hloupé.
Skvělé překvapení. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, jak byla čtivá a jak mě bavila. Téma mi prostě sedlo. Čtyřiasedmdesátiletý Desiré už má až po krk své ženy a aby se jí zbavil, rozhodne předstírat demenci a dosáhne umístění do ústavu. Tato hořká tragikomedie krásně vystihuje rodinné mezilidské vztahy ale i útrapy stáří a ve čtenáři zanechá nezapomenutelné pocity...
Super nápad, délka akorát, jen je škoda, že se autor nedržel trochu víc té "dementní" linie. Ale jinak super oddechovka.
Zvláštní, pochmurné a syrové... celou dobu jsem přemýšlela, proč si hrdina zvolil takovouto, v podstatě nejtěžší možnou (možná spíš nemožnou, ale on to prostě nějak dokázal) cestu... Popisovaný problém je pro mě nepředstavitelný, docela nepochopitelný a více jsem při čtení nevěřícně kroutila hlavou, než že bych se smála. Ale k zamyšlení vás to nepochybně dovede, jen to prostě není žádná lehká čtenářská chuťovčička.
Příběh evidentně nemohl skončit jinak, než skončil. Byla to bezvýchodná situace, z níž nebylo úniku. Autor mě donutil přemýšlet nad tím, proč Desiré udělal to, co udělal. Bylo to jediné schůdné východisko? I přes chmurný závěr mi kniha dala impuls k tomu, abych si vážila svého života a dělala jej plnohodnotným každý den, byť by šlo o maličkosti.
Velmi příjemné překvapení. Kraťoučká, "roztomilá", cynická jednohubka s nádechem černého humoru. Moc se mi to líbilo. Zasmála jsem se u toho víc jak u Hartla (u toho vlastně prakticky vůbec), ale ke konci mě to donutilo i k zamyšlení. Skvělé dílko.
Tato kniha se vyznačuje ironií, sarkasmem, černým humorem. Ale má, jako ta pověstná mince, dvě strany.
Cesta k diagnóze je ta veselejší, smějete se smutným věcem, ale stále se ještě smějete, cítíte sympatie k hlavní postavě a opak k jeho uzurpátorské manželce.
Pak nastává ta temnéjší stránka, fiktivní demence není osvobození, ale jen jiná forma zajetí, z domova Sněženka není úniku, z autobusové zastávky v zahradě nic nejezdí... a překročení řeky Styx je nevyhnutelné.
Za sebe jednoznačně doporučuji.
Výstižný obrázok spoločnosti rezignácie, ktorú ešte presnejšie vystihuje vo svojich románoch Michel Houellebecq (najmä Podvolení).
Cynické, vtipné, kritické k společnosti, méně však k vypraveči. Jazyk však moc neodpovídal postavě a vadila mi i jistá forma povrchnosti.
Příjemná a krátká jednohubka, která v sobě skrývá víc, než anotace napovídá.... Připomíná mi český film "Teorie tygra", jen je trošku sirovější a reálnější... Konec jsme rozhodně nečekala... Autor mě rozhodně překvapil a jsem ohromená tím, co vše na 120 stranách dokázal a jak hodně mě tato kniha bavila... Rozhodně povedený a nečekaný titul!
Příběh mi ze začátku přišel celkem vtipný a párkrát jsem se zasmál i hlasitě ale ke konci knihy už čtenář pociťuje i jistou nemohoucnost člověka ,kterého všichni postupně opouští. Velmi kvalitní čtení plné cynismu a černého humoru. Rozhodně doporučuji !!!
Co všechno musí člověk podniknout, aby unikl od uzurpátorské manželky?
Můžete v domově pro přestárlé a dementní seniory potkat válečného zločicence či první lásku?
Mohl vlámského spisovatele i inspirovat bohumil Hrabal? Tohle všechno a ještě víc se dozvíte z útlé novely. A možná také něco o sobě... Doporučuji!
Velice zajímavá, čtivá kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Její příběh je vcelku cynický, ale i přesto se mi hodně líbil. Dlouho jsem příběh četla jako obyčejný příběh, ale když jsem se dočetla až ke konečnému doslovu, v tu ránu se můj názor na příběh změnil. Obdivuji hlavní postavu, je to fajn člověk, jenž bohužel neměl ve svém životě příliš štěstí. Jeho žena uzurpátorka rozhodně žádnou výhrou pro něj nebyla...
Kniha tak cynická, že z ní sarkasmus stříká na všechny strany. A přitom tak lidská... Chcete se vyvarovat stárnutí po boku nesnášené manželky? Nechte se zavřít do starobince pro dementy!
Štítky knihy
satira belgická literatura senioři demence (nemoc) Alzheimerova choroba manželé domov důchodců
Opozdilec
Kdykoli se v knize začalo mluvit o jeho manželce, vůbec jsem se Désirému nedivila, skoro mě spíš překvapilo, že si rozum naopak uchoval. Celkově smutné, ale děkuji protagonistovi, že se snažil uchovat si humor, co to šlo.