Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136745/bmid_klub-nenapravitelnych-optimistu-XlV-136745.png
5
930
930
Píše se rok 1959 a dvanáctiletý Michel Marini prožívá první krizi v rodině. Rodiče se nemohou na ničem shodnout a bratr Franck přes jejich odpor narukuje do války v Alžírsku. Michelovým jediným útočištěm se stávají knihy a utajený šachový klub ve čtvrti Montparnasse, kde se scházejí uprchlíci z východního bloku a vyprávějí si jen stěží uvěřitelné osobní příběhy. Během několika let přichází Michel o přítelkyni i o iluze a předčasně dospívá, přesto se však stává právoplatným členem šachového klubu a jedním z nemnoha nenapravitelných optimistů. Bohatý, mnohovrstevnatý román dosáhl ve Francii prodeje přes 180 tisíc kusů, obdržel nadšené kritiky i několik literárních cen - např. Prix Goncourt des Lycéens 2010.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2012 , ArgoOriginální název:
Le Club des incorrigibles optimistes, 2009
více info...
Přidat komentář
Dlouhý, spletitý příběh, nekonečné množství stránek. Osudy lidí uprchlých zpoza železné opony, někdy až neuvěřitelné příběhy. Tahle tématika není úplně mým šálkem kávy, vypůjčila jsem si spíš ze zvědavosti kvůli tomu, že na knížku byly tak dlouhé seznamy rezervací (dostalo se na mě až po 8 měsících). Určitě se v knize dá najít spousta osudů, krásných myšlenek a životních moudrostí. Já osobně bych brala míň stránek, tohle jsem dočítala už spíš ze setrvačnosti.
Krásná kniha a silný příběh. Prvních snad 50 stran jsem měla problém se začíst, ale pak mě kniha naprosto pohltila a nemohla jsem se odtrhnout. Pořád po dočtení přemýšlím nad tím, jak odporně se k sobě lidé mohou chovat i jak silná dokážou být lidská přátelství. Každý kdo by se chtěl něco dozvědět o Rusku, ruské duši, o hrůzách, které se děly po revoluci ve 20. století v této zvláštní zemi a možná i dějí zase znovu dnes, by si tuhle knihu měl přečíst. Zvláštní je, že ten příběh vůbec není napsaný tak, že by to bylo děsivé, naopak kniha takovým zvláštním způsobem hladí a na konci je vlastně i jisté smíření. Výborně napsaný román. Za mě jasných 5 hvězd a pravděpodobně to bude aspirovat na nejlepší knihu letošního roku i jednu z těch, která ve mě zůstane tak nějak navždy.
Michal je dvanáctiletý zvídavý chlapec, ne vždy nachází odpovědi na své problémy doma, a tak mnohdy hledá pomoc a radu jinde. Hodně jej ovlivňují životní osudy a zkušenosti emigrantů, kteří žijí v Paříži a se kterými se jako s členy Klubu nenapravitelných optimistů setkává.
Mne ta kniha bavila a Michalovi jsem ze srdce přála, aby všechno to, co se dozvěděl, co zažil a prožil správně zúročil.
Co se obálky týká byla by hezká, ale podle mne neodpovídá tomu, co je v knize. Michal nehrál fotbal, ale stolní fotbal, ten se hraje jinak než kopacím míčem. A matka, ta pro něj určitě nebyla tou správnou oporou. A ještě jedna věc , ale tou si nejsem jistá, zda tohle je Lucemburská zahrada kam tak rád chodil.
Ale to jen tak na okraj, je to velmi často, že mám pocit, že ten, kdo dělá obálku knihu nečetl a ještě horší mi přijde, když neznalost obsahu je problémem anotace. Což?
pro mě dobrá kniha znamená když mám nutkání očima přeskakovat odstavce někdy celé stránky a netrpělivě vyhlížet jak bude příběh pokračovat, tohle byla pro mě dobrá kniha!!
Tahle bichle pro mne byla velmi příjemným překvapením.... Kniha rozhodně nemá strhující děj, nicméně ten příběh si vás postupně a nenápadně tak získá a podmaní, že prostě musíte číst dál, musíte vědět, co bude s Michelem, kdo je vlastně Saša, co udělá Leonid a Igor.... je to nádherný román zachycující jedno časové údobí a dospívání jednoho kluka, který se víceméně náhodou stane členem Klubu nenapravitelných optimistů, sestávajících z východních emigrantů..
Ze začátku jsem příběhy hltala, ale pak jsem knihu na čas odložila a docela se v té spoustě postav ztratila. Bylo to zbytečně dlouhé, mnoho postav, jejichž osudy byli většinou zajímavé, ale pro vývoj příběhu nebyly všechny postavy důležité. Nicméně dobře napsané, líbilo se mi, jak se to na konci zajímavě propojilo.
Moc hezké. Takové milé. Jako pohlazení. Občas smutné, ale pořád milé. Některé pasáže skvostné.
Trochu mi to atmosférou připomínalo Remarqua, asi to bylo těmi uprchlíky, kteří nikam nepatřili, stejně jako někteří Remarqovi hrdinové.
Stejně je hrozné, když člověk kvůli svým odlišným názorům musí opustit vlastní zemi.
Naprosto neuvěřitelná kniha. Krásně napsaná, s tolika zajímavými postavami, náměty k zamyšlení, strhujícími příběhy a silným koncem.
Relativně dlouho už jsem nečetl tak komplexní román, který by se četl prakticky sám.
Čtivé knihy nebývají vždycky dobré. Tohle je jedinečný, velký román, který odráží hodně ze špatného 20. století. Určitě stojí za přečtení.
Silné, velice silné, zejména pak pro člověka, který už má něco odžito a netrpí ztrátou paměti. Lehký, čtivý styl, postavy s hloubkou žijí svými osudy, které se splétají a dávají ději dynamiku a smysl, který se odhaluje postupně, aby ke konci knihy výrazně vygradoval a pak, až po přečtení poslední stránky přinutil čtenáře vrátit se zpět na začátek první kapitoly, kde se kruh uzavře a vše mu teprve dojde...
Doporučuji, jednoznačně doporučuji !!!
Pre mňa je jednou z tých kníh, ktoré si ma podmanili nenápadne, postupne so zvyšujúcim sa počtom prečítaných strán. Úvod som začala čítať snáď aj päť krát. Mám rada skoky v rámci dejovej línie, resp. prelínanie sa časových rovín, no v tomto prípade by som úvodnú pasáž dala radšej na koniec, alebo ešte lepšie, úplne by som ju vynechala. Prišla mi trochu ťažkopádna, už nikam neposúvajúca dej, s množstvom len letmo spomenutých postáv, ktoré v konkrétnom spomínanom čase už zohrali svoju úlohu, ale vy o nich ešte nič neviete a ani vás to veľmi nezaujíma. Asi ako keď si vypočujete náhodný rozhovor v kaviarni. Samozrejme, po dočítaní dáva zmysel, ale pravdepodobne na ňu pri čítaní tejto mohutnej knihy celkom zabudnete a v jej závere sa k nej už sotva opäť vrátite. Klub nenapravitelných optimistů je pre mňa veľmi umným skĺbením dvoch ťažkých tém (každej svojím spôsobom) do jedného úchvatného celku – neľahké obdobie dospievanie obyčajného, ale rozhodne nie priemerného, francúzskeho teenagera Michela Mariniho počiatkom 60 rokov minulého storočia, konfrontovaného jednak s tvrdou životnou realitou v súkromnej rovine, teda rozpadom rodiny, prvými láskami, pádmi a sklamaniami, a jednak s vtedajšou politickou situáciou a udalosťami hýbajúcimi francúzskou verejnosťou – verzus uvedenie do situácie v ostatných európskych štátoch, výčitky svedomia, temné tajomstvá, osudy a životné prehry emigrantov, ich problémy s prispôsobením a zaradením do života, melanchólia za strateným, opustenou rodinou, ich trpkosť, frustrácia, depresia... Napriek naznačenému, kniha má aj množstvo svetlých a dokonca úsmevných momentov. A hoci som sa spočiatku nevedela prehrýzť úvodnými stranami, v závere knihy mi bolo naozaj ľúto, že čítam jej posledné strany. Stotožňujem sa s názorom, že prípadné voľné pokračovanie knihy (kľudne aj s väčším časovým skokom, napr. do obdobia konca studenej vojny) by bolo skvelé. Kniha má nesmierne čaro aj napriek relatívne otvorenému koncu, no predsa by som sa rada dozvedela, ako pokračovala životná cesta Michela, Francka, Cécile a ďalších postáv, ktoré som si tak obľúbila.
Obsáhlá kniha. Jednotlivé příběhy by vydaly na několik knih samostatně. Ale zde se prolínají navazují plynule na sebe. Příběh vypravěče Michela je působivý, pravdivý,.Autor vnímá citlivě problémy mladých, konflikty a řešení vztahů v rodině, kamarádství, slib mlčenlivosti za každou cenu, nesmělost ale zároveň touha vyřešit vše k vysněnému konci .Jediným místem klidu se zdá pro hrdinu utajený klub šachistů , lidí vyřazených ze svého domova i ze své profese, emigrantů, utečenců, ale lidí s obrovskými životními zkušenostmi. A tady nachází pochopení a porozumění pro své problémy i pomoc k jejich řešení.
Příběhy jsou protkány moudrostí, nadhledem, vtipem Kniha je čtivá. Doporučuji a těším se na další autorovo dílo.
Velice pěkná obálka.
Hm, tak mě zde asi ukamenujete, ale já se u té knihy nudila....Přišlo mi to francouzsky ukecané, místy až užvaněné, autor jakoby občas bezradný skákal z květu na květ" bez tahu na bránu". .....Nevím, asi stárnu.:-) Nedočetla jsem, tak nehvězdičkuji.
Jedna z nejlepších současných knih, jakou jsem četla. Poutavý příběh je skvělým stavebním kamenem díla a ještě lepší je atmosféra, která z Kubu nenapravitelných optimistů vyzařuje. Navíc ve mně vyvolala tolik emocí, že je pro mě náročné se z nich vypsat.
Jako nenapravitelná optimistka jsem se do toho začetla, i když je to kniha objemná, mluví se v ní o válce v Alžíru, ruské emigraci v Paříži a jejím stezku po "ródině", umírání, rozchodech - samé smutné či nevábné věci. Přesto jsem byla moc spokojena, překvapena vhledem autora do emigrantské duše (a nadto duše ruského emigranta!) i myšlení dospívajícího kluka. Moc hezké, čtivé, místy nečekaně vtipné.
U některých knížek chvíli trvá, než se začtete do osudů všech hrdinů. U Klubu nenapravitelných optimistů to u mě bylo jasné po prvních stránkách: ano, toto mě tuze baví! Všem z celého srdce doporučuji!
Knihu jsem si koupila v obchodě, kde asi razí názor, že čím míň zákazník dopředu ví o ceně, tím líp - a tentokrát s nimi musím souhlasit, protože vědět kolik stojí, asi bych si celkem neznámou knihu nekoupila a to by byla škoda. Knížka mě po pár stránkách stáhla sebou, jak do osudu hlavního hrdiny, tak i do osudů členů klubu...Saša mi naopak přišel jako důležitá postava, která má v ději, jako každý, svoje místo...nezodpovězených otázek zůstalo na celou další knihu, tak uvidíme, třeba nás autor ještě překvapí.
Štítky knihy
20. století Francie šachy francouzská literatura psychologické romány studená válka uprchlíci emigrace optimismus oběti komunismuAutorovy další knížky
| 2012 |  Klub nenapravitelných optimistů |
| 2016 |  Nezmar |
| 2015 | Stoprocentní riziko |
| 2014 | Vysněný život Ernesta G. |
| 2022 | Zaslíbené země |
Tato kniha a já, to je láska na první pohled (doslova, zaujalala mě už díky obalu v polici a to je vždy dobré znamení), která asi nikdy nevyhasne. Málokterou knihu jsem tak toužila mít v knihovně a jsem ráda, že tam má své místo, protože se k ní budu vždy ráda vracet a přemýšlet o lidech, o vztazích mezi nimi, o přátelství, o lásce, o lidstvu vůbec, o umění odpustit si.......
V tomhle nádherném, neskutečně silném a čtivě psaném díle lze nalézt spustu moudrosti, která je podávána nevtíravě, bez patosu, je vidět, že autor už má něco odžito a spoustu toho, co nám prostřednictvím úvah a promluv svých postav sděluje, pramení z běžné lidské zkušenosti. Dílo působí neuvěřitelně komplexně, každá z postav tu má své místo, nic nepřebývá ani nechybí, i příběh se Sašou tu podle mě má své pevné místo, bez něj by kniha nebyla úplná, nehledě na to, že na mě velice silně zapůsobil.
Uf, je to náročné se z toho všeho vypsat, po prvním čtení to nešlo (teď mám za sebou druhé a nejde to o nic líp, prostě přečtěte a uvidíte :-) Když tuto knihu dočtu, mám pocit nenadálé ztráty, na tolik se vžiju do postav, že mi pak neskutečně chybí.....musím rychle utíkat pro Ernesta G., ať trochu zmírním abstinenční příznaky :-)
"Dlouho jsem si vyčítal, že jsem nakonec na tom, abychom šli do kostela, netrval. Když člověk ví, co se stalo pak, jedna svíčka by nás nezabila. Jestli je na světě tolik lidí, kteří zapalují svíčky nebo věčná světélka, člověk musí věřit, že to k něčemu je a čas od času jeden z toho množství blikajících plamínků upoutá Boží pozornost, nebo možná ta světélka zapalujeme jen proto, abychom si v naší lidské temnotě dodali jistoty. Ale když člověk pomyslí na ty miliardy a miliardy světel, která byla od počátku lidstva, modliteb a klanění zažehnuta, může si taky říct, že Bůh, pokud existuje, od nás už nic nečeká." (citát z knihy)