Oregonská stezka
Francis Parkman
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43092/bmid_oregonska-stezka-Gn7-43092.jpg
4
27
27
Za dobrodružstvím do skalnatých hor! Tvrdohlavý Pontiac! Život v pevnosti Laramie! Válečné stezky Indiánů! Ve vigvamu Velkého havrana! Lov v černých horách! Rozmluva se strážným duchem! Velké dobrodružství při putování po Oregonské stezce do Skalistých hor z doby osídlování Divokého západu. Válka mezi Spojenými státy a Mexikem a zároveň vzrůstající nepřátelství mezi bílými a Indiány způsobily, že toto území bylo pro cestovatele skutečně horkou půdou. Spisovatel Francis Parkman podnikl svou dobrodružnou výpravu do nitra americké divočiny v roce 1846, kdy se ještě po prériích honila stáda bizonů a indiánské kmeny byli dosud svrchovanými pány své země.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1992 , Ivo ŽeleznýOriginální název:
The Oregon Trail, 1847
více info...
Přidat komentář
Konečně jsem ji také přečetla a jsem nadšená, Hned bych se přenesla do té doby a putovala s partou lovců a dobrodruhů. Nádherné popisy přírody i lidských povah.
Velmi pěkná knížka - skoro až cestopis Francise Parkmana zachycuje cestu mladého nadšence. Francis bez příkras zachycuje útrapy, radosti i strasti cestovatele, objevuje nové přátelé a společníky a navzdory záhadné nemoci si jde za svým snem. (co přesně ho sužovalo není jasné, nedozvěděla jsem se to ani po pátrání na internetu - jen něco jako nervová nemoc, snad nějaká atrofie, která léty progredovala, přišel i o zrak, a nakonec ve věku 70let umřel.. sice mě napadla roztroušená skleróza, té by odpovídali četné příznaky včetně slabosti, ale zas cco tyy bolesti ??? no..nechme toho a zpět ke knize...)
Francis nádherně popsal prérii, my co máme zafixovanou vyschlou rozpálenou step z Vinnetoua asi nejsme daleko od jistých částí, ale ty se střídají s pláněmi zelené a husté trávy, zvlněné kopečky, divoká šalvěj, keře, potůšky, průzračná voda a písčité dno....
Kromě bizonů taky jeleni černoocasí a antilopy. a další fauna , psouny počínaje, grizzlym konče.
Strana jednotvárná, více méně maso maso maso, suchar a káva.
FP se dále touží seznámit se životem indiánů a to se mu celkem úspěšně daří, dostává se nám realistického zobrazení indiánského tábora, jeho členů, jejich povahových vlastností (možná jste až doposud netušili, kolik z nich bylo nefachčenků a nemakačenků :)) mohl jen více rozvést rodinný a osobní život, ale asi podal podrobnosti poplatné jeho době - pravdivě, ale cudně...
FP byl odvážný mladý muž, který šel za svým snem...a jak sám řekl při jednom záchvatu své nemoc - raději umřít tady, v prérii, obklopen přírodou, horami a vším, po čem toužil, než doma v posteli....
Význam Oregonské stezky netkví v literárním zpracování, ale v tématu, o kterém pojednává, možná jako vůbec první kniha. Líčení cesty na Západ z pera mladého dobrodruha představuje ojedinělé rané svědectví o nedotčenosti této části amerického kontinentu, o indiánských kmenech nic netušících o krvavé pohromě, která na ně čeká. Oregonská stezka je unikátní záznamem o hledání Nového světa a na dnešní čtenáře zapůsobí romantickým popisem doby, kdy svět ještě nebyl zmapován do posledního místečka, a dobrodružství bylo skutečné.
(Rade).....určitě souhlasím s poznámkou číst "jako dospělá".Knihu jsem měl založenou od dětství (68 rok),a nikterak mne v těch letech nezaujala.Nyní (po 30 letech) mi poskytuje až neuvěřitelné a deníkově detailní množství informací o tehdejším osídlování západu USA ,dokonalý popis krajiny a atmosféry plání,hor.... o životě a mentalitě indiánů,lovců,osadníků a to drsně,skutečně,dnešním pohledem trochu nezvykle i v případech,kdy se k večeři podává vařené štěně a jako dezert divoký angrešt.Pravdivé a důvěryhodné podání tehdejší skutečnosti ve všech obrazech.
Po knížkách o divokém Západu z mého dětství, které vše hodně idealizovaly, bylo toto docela drsné čtení. Skutečnost bez jakýchkoliv příkras, divoký západ tak, jak asi skutečně vypadal. Ještě že jsem to četla jako dospělá, jako dítě bych asi byla zklamaná...
Není to dobrodružný příběh, od kterého by se nedalo odtrhnout, spíš bych možná popsala jako cestopis. Nádherné popisy přírody a prérie. Ke krásnému komentáři od GreenMagritte není moc co dodat.
Hlavní hodnotu vidím v autentickém svědectví o době, kterou nám knihy a filmy napsané a natočené s odstupem sta let zastřely nepřesnostmi a nepravdami.