Orfické linie

Anotace vystihuje pestrost a širokoúhlý záběr všech těchto lyrických reflexí a přicházejících tázání...svět vně i vevnitř uchopený osobitou, organicky provázanou směsicí všech fazet pohledu.

Orfeovský mýtus si mne v letos čtené poezii nějak sám vyhledává...ukázka z titulní básně:

Sestup do podsvětí v kůži živých
může způsobit jen láska.
Neslyšet než dech, který následuje stín
sestupovat; klesat bez závaží ironie
do mrtvolného šera,

a v něm se osmělit zvířecí chůze,
oslích můstků, skotačivých chmatů,
žabích skřeků, paroží chromého jelena,
koně přeskakujícího potok,
pleskotu chodidel o skleněnou hladinu,

odvážit se líbat břečťanové údy,
nechat se ovíjet liánami,
prochvívat se ospalými větry,
smát se sluncem v zemi stínů.

Jen touto hrou přivoláváme živé,
ostrou píšťalou vyvádíme je ven
aby svět zachvátila svatba.