Organon

12.01.2023

(SPOILER) Tak zezačátku jsem byl spokojenej, text příjemně utíkal, Lauřino dospívání/dětství mě bavilo, přestože mi obvykle ich-forma moc nesedí. Čím víc jsme se však ocitali v budoucnosti, tím víc mě kniha začala nudit. Kéžby byla kniha časově zasazena max do přelomu tisíciletí, to by mě bavilo. Případně i později, ale třeba ve více dílech. Tím, že se autor snažil všechno nacpat do jedné knihy jsou pak desetileté skoky příliš "hrubé" a strohé. Autorova nepříliš kvalitní fantazie o budoucnosti a zkáze lidstva byla taky velmi neuvěřitelná a kvůli tomu nudná. Konec byl pro mě doslova utrpení, tolik zbytečných okrasných vět, které absolutně nic neříkají, ani nijak nerozvíjejí děj. Určitě půjde z domu.

05.10.2022

Zajímavá kniha, ze začátku trochu těžší zorientování se. Kdo má zálibu v počítačích, AI a scifi, určitě ho to osloví.

13.06.2021

"Skutečná krása počítače - vlastně jeho nesporná výhoda oproti člověku - tkví v tom, že když chcete, aby si něco pamatoval, nikdy to nezapomene." Skvělé překvapení, v tohle jsem rozhodně nedoufala, když jsme knihu koupili v dobrovských slevách; jinak mi totiž nákup knih označených jako scifi do naší malé knihovny neprojde.
Když jsem začala číst, ptala jsem se sama sebe "co je to za nesmysl, tohle přece není SF žánr?!" Tak jsem si nalistovala obsah a pochopila jsem, že začínáme v minulosti, v době, kdy má hlavní hrdinka Laura sedmnáct. Příběh, který následuje, je naštěstí minimálně technický, zato překvapivě lidský a svým závěrem pravděpodobně velmi realistický.
Moje čtecí záložka se rychle plnila odkazy na zajímavé úvahy a myšlenky (26, 122, 268, 271, 273, 277, 288, 292, 305, 315, 403), obdivovala jsem práci překladatelky i nakladatelství Host. Výhradu mám jedinou - nesedl mi typ písma názvů kapitol i knihy samotné a občas jsem horko těžko luštila i čísla jednotlivých stránek. Ale jinak skvělá práce a především výborná kniha.

"Jde jen o náhodu, které přisuzujeme přílišný význam. Psychologický jev zvaný pareidolie, díky němuž vidíte smysl ve zcela nahodilých věcech. Mraky ve tvaru lidské tváře. Hledáme souvislosti, protože je vidět chceme. Chceme, aby bylo všechno úzce a smysluplně propojené, protože pak bychom nemuseli čelit představě, co by se stalo, kdyby nic propojené nebylo."

02.02.2020

Perfektní čtenářský zážitek. Ačkoli zápletka, co se děje týče, pouze klouže po povrchu, obsahově je to plné silných myšlenek a chytrých polemik. Ovšem nic pro vyšší dívčí, James Smythe zůstává naštěstí ve srozumitelné rovině. Což je ještě podmíněno vztahem k hlavní hrdince, skrze jejíž charakter člověk mnohem lépe chápe technologické souvislosti. Životní příběh Laury Bowové je zkrátka natolik osobní, že vám nezbývá, než s ní prožívat každou jednotlivou dekádu a při poslední kapitole pak uronit slzu dojetí. Zároveň oceňuji, že po všech možných katastrofických scénářích přichází Organon s něčím jiným a nesnaží se umělou inteligenci populisticky démonizovat. Ta je totiž v dnešní době součástí - ať už se nám to líbí či ne - každého osobního počítače, mobilního telefonu či internetové aplikace.
Pravdou je, že dobrodružné akce se tu rozhodně nedočkáte, ovšem díky literární stručnosti tady není prakticky hluchého místa a na to, že má román čtyři sta stran, je vám až líto, že končí tak brzy.

19.01.2020

Nápad mi přišel skvělý a po přečtení upoutávky na obálce knihy jsem se dost těšil... a vlastně toho času stráveného nad knihou ve výsledku ani nelituju... přesto to ale prostě čímsi nebylo ono. Jednak mi to přišlo zbytečně rozvleklé, některé osobní zážitky z Lauřina života nebo např. vyprávění některými jinými hrdiny mi přišlo nadbytečné a děj to přitom (podle mě) nikam neposunulo. Pak jsem taky byl hodně zvědavý, co umělá inteligence způsobí, až/jestli se dostane do špatných rukou nebo až/jestli se "utrhne ze řetězu" - ale asi jsem čekal nějakou pořádnější apokalypsu, něco "novátorského", něco, z čeho si sednu na zadek, což se nestalo. Úplný závěr románu byl nečekanou, překvapivou lahůdkou, jenže mi holt zase přišel moc uspěchaný a takový jakoby neukončený, nedovysvětlený, mohlo mu být věnováno mnohem víc prostoru. Takže nakonec Organon hodnotím průměrnými třemi hvězdami.

12.01.2020

Nevím, jestli kvůli posledním zhruba 100 stránkám stojí za to přetrpět ty předchozí 3 stovky. I když si dovedu představit, že spousta lidí to bude vidět obráceně. Každopádně ale úvodní text je notně zavádějící. Žádná apokalypsa se nekoná, jen náznak na pár stránkách, byť zajímavě pojatý.
Do toho pár historických nesmyslů a nelogičnosti v textu (na jedné straně hrdinka hodnotí stáří matčina počítače, že by nezvládl ani modem, aby ho o pár stránek dál ze stejného počítače vymontovala nebo konstatuje nepřítomnost řidiče v autonomním autě a o dva odstavce dál na něj kývne, aby jel).
Ale ten závěr je zajímavý. Trochu mi připomínal závěr z 2001:Vesmírná odysea. Místy i Spielbergovu AI.
Celkově dost nevyrovnané a trochu nevyzrálé asi tak na 3,5*.

05.11.2019

Tak s tímhle jsem šlápla vedle, ale dočetla jsem to, i když mne příběh vlastně vůbec nebavil a některé pasáže jsem přeskakovala. V knize není nic objevného. Jedna špatná UI a druhá dobrá. Děj předvídatelný a ještě trochu divná druhá část, kdy člověk dlouho netuší, kdo to vlastně vypráví.

01.11.2019

Váhala jsem nad čtyřmi nebo pěti hvězdičkami, ale ten konec ♥.
Mám slabost pro UI a roboty, boty a prostě cokoli, od SPIRA (Illuminae) přes R2D2 (Star Wars) až po Lovelace (Poutníci) konče. Takže Organona jsem si okamžitě oblíbila.
Tahle kniha není jenom o UI a jejich možnostech využití a pravděpodobnosti hrozeb kvůli přílišnému uvědomění sama sebe nebo přechytračení lidstva. Tahle kniha je hlavně.. o životě. Má silně nostalgický nádech a je to čtivé a i přes rozvláčné tempo napínavé. Jsem spokojená :)

05.08.2019

Líbila se moc. Na konci příběhu o hodné UI* jsem skoro uronila slzu.
*Jak píše už Oophaga, konečně příběh nabízející jiný přístup k technologickému vývoji, než je "zpátky na stromy, než bude pozdě" (stejně už je).
Snad jediná vada byla, že po každém desetiletém skoku v ději je třeba zorientovat se v tom, kdo je vůbec vypravěčem (překlad jistě nebyl jednoduchý!), a pak si doplnit mezery. O to víc se ale těším, až ji přečtu znovu. ;-)

28.05.2019

Podnětný román o umělé inteligenci, který není technofobní. Zázrak! V samém závěru pak připomene i epizodu ze seriálu BLACK MIRROR (série 3, epizoda 4) nazvanou SAN JUNIPERO (mimochodem taky téměř jediný optimisticky vyznívající díl v celé téhle řadě příběhů o dopadu rozvoje technologií na běžný život). Mnohé aspekty budou samozřejmě složitější, než jak je nastiňuje text, který se pokouší čtenáři trochu vyjít vstříc (ne ve smyslu myšlenkové plochosti, ale spíš ve snaze nezahltit jej technickými popisy). Autor evidentně chtěl, aby román působil spíš jako příběh ze současnosti (hrdinka je narozená v 80. letech), než "sci-fi z budoucnosti" (po kterém pak ke své vlastní škodě tendenčně - preventivně - nesahají nežánroví čtenáři). Takové to "it is happening now". Osvěžující pohled na problematiku, kterou spisovatelé obvykle nahlížejí spíš s varovně kynoucím prstíkem (ale ne, že by tato próza vůbec nereflektovala krize, jež mohou v dané souvislosti potenciálně nastat). Dobře vychovaná UI do každé rodiny! ;)