Kategorie (Organon I)
Aristotelés
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29578/kategorie-organon-i-WQA-29578.jpg
4
15
15
Organon čili nástroj myšlení, tak je označována řada spisů, kde se Aristoteles věnuje pravidlům správného myšlení, usuzování a argumentace. Tyto spisy (přírodovědné a logické) mají v Aristotelově díle význačné postavení. Aristoteles zachoval Platónovu nauku o tom, že poznání je zachyceno v obecných pojmech, ale opustil jeho jednotu poznání a bytí – zvlášť se zabývá naukou o bytí a naukou o poznání. Nauka o poznání je zahrnuta právě v 6-ti logických spisech Organon.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 1958 , Československá akademie věd - ČSAVOriginální název:
Κατηγορίαι
více info...
Přidat komentář
Při rozboru základních způsobů vyjadřování nachází Aristoteles 10 základních typů výroků "o tom, co jest", neboli kategorií. Kategorie u Aristotela znamená totéž co schéma nebo forma výpovědi. Vychází z toho, že vždy už mluvíme o věcech. Kategorie jsou nejvyššími rody pojmů, které o věcech vypovídáme. Vše, co o věcech můžeme vypovídat nutně náleží do jedné z 10 kategorií, nejsou to tedy jen způsoby výpovědí (o věcech), ale také způsoby bytí (jsou tedy zároveň základní ontologické formy, v nichž je jsoucno – všechno co tedy nějakým způsobem je, spadá podle toho svého způsobu bytí do jedné z kategorií:
1. substance (podstata - úsia); 2. kvantita (množství); 3. kvalita (vlastnost); 4. vztah (relace); 5. kde?; 6. kdy?; 7. poloha; 8. mít; 9. činit (činnost); 10. trpět (trpnost).
Kategorie představují strukturu reality (gramatickou strukturu jazyka), jsou to výpovědi o skutečnosti.
Základní otázkou je tedy: Co je podstata? - ne všechny skutečnosti jsou reálně existující, některé existují jen potenciálně (např. embryo – je v možnosti, že bude existovat skutečně) – podstata vzniká teprve spojením látky (resp. možnosti) a uskutečnění (tedy získání tvaru, podoby). Všechny možnosti mohou být uskutečněné po spojení s tvarem.
Aristoteles při rozboru kategorií vychází od porozumnění – základním faktem je, že člověk člověku něco sděluje – něco, co má obsah, co chápeme – o čem se dorozumíváme.
Nezbytné čtení pro všechny kdo se zajímají o logiku, resp. o její počátky :-).
"Je pak bytost, ať v příkladu dím, jako: člověk, kůň; a koliké, jako: dvouloketný, tříloketný; a jakové, jako: bílé, mluvovědné; a vztažné, jako: dvojnásobné, polovice, větší; a kde, jako: na trhu, v Lykeii; a kdy, jako: včera, vloni; a ležeti, jako: leží, sedí; a míti, jako: je obut, je ozbrojen; a činiti: řeže, pálí; a trpěti, jako: řeže se, pálí se."
Znovu Filosof ukázal, že filosofické spisy mohou být krátké a přesto výstižné a vysvětlující.
A těm, kdo relativizují pravdu, prosím přečtěte si něco od Aristotela, neboť:
"A pravdivá řeč ta není ovšem nijak příčinou, že věc v skutku je, věc ale jeví se arci jaksi příčinou býti, že řeč je pravdiva. Neboť že věc je neb není, tím řeč pravdiva nebo křivá slove." (s. 39-40)