Orgovánové dievčatá
Martha Hall Kelly
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403728/bmid_orgovanove-dievcata-A9O-403728.jpg
5
186
186
Newyorská organizátorka spoločenských podujatí Caroline Ferridayová má plné ruky práce na francúzskom konzuláte a na obzore sa črtá nový ľúbostný vzťah. No jej svet sa úplne zmení, keď Hitlerove vojská v septembri 1939 vtrhnú do Poľska a potom si už brúsia zuby na Francúzsko. Na druhej strane oceána Kaša Kuśmierczyková, poľská tínedžerka, pochopí, že jej bezstarostná mladosť sa stráca. Odvážne prijme úlohu doručovať odkazy v poľskom podzemnom odboji. V tiesnivej atmosfére sliedivých pohľadov a podozrievavých susedov však má jediný nesprávny krok zničujúce následky pre celú rodinu. Na ambicióznu mladú nemeckú lekárku Hertu Oberheuserovú inzerát hľadajúci lekára do štátnej služby zapôsobí ako možnosť úniku z bezútešného života. Lenže keď miesto prijme, ocitne sa v pasci nacistických tajných operácií, moci, ktorú ovládajú muži. Životy troch žien sa nečakane pretnú. Nemysliteľné sa stáva skutočnosťou. Kašu pošlú do Ravensbrücku, neslávne známeho nacistického koncentračného tábora pre ženy. Mnohé väzenkyne sa podobne ako ona stanú „králikmi“, obeťami drastických medicínskych pokusov. Príbehy trojice žien prekračujú kontinenty – z New Yorku do Paríža, Nemecka a Poľska. Caroline a Kaša sa usilujú spravodlivo vyrovnať s tými, na ktorých dejiny zabúdajú.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2019 , Ikar (SK)Originální název:
Lilac Girls, 2016
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh, líbily se mi pohledy různých osob. Uvítala jsem doslov v závěru knihy, včetně fotografií.
Příběh Caroline mě teda vůbec nebavil, nesnáším tyhle spasitelky. Lékařka byla pěkná svině a přála jsem jí horší osud . No a Kasia se chovala jako kravka, vůbec si navážila rodiny. Kniha se nečte špatně, ale je v příběhu až moc náhod..
Kniha je jen částečně napsaná podle skutečných osob. Takže mě v tomhle mírně zklamala, protože jedna z postav je skutečná,ale značnou část jejího života si autorka vymyslela.
Čekala jsem víc psychologie třech hlavních postav.
Na druhou stranu těch 500 stran se četlo samo.
Člověka stále nepřestane udivovat jaké hrůzy se odehrávaly za druhé světové války....těžko si to představit, nicméně je důležité tyto informace šířit ...
Tuto knihu jsem četla na doporučení Irenky z Knihánkova. V knize je popsán život za druhé světové války z pohledu tří žen, které spojuje jedno děsivé místo -koncentrační tábor Ravensbrück. Život v koncentračním táboře je jedním slovem surově hrůzný. Tato kniha ve mně zanechala stopu, kterou si budu pamatovat vždy. Vážím si blahobytu v kterém žijeme, že máme co jíst, pít, je nám teplo, máme svobodu. Zkrátka si vážím o to víc (pro mnohé bohužel) obyčejných věcí. Tato kniha by měla spadat do povinné četby, každý by měl znát a vědět, čím si musely projít předešlé generace. Nikdy by se na to nemělo zapomenout. Závěr knihy, kde byly fotografie a popisy z procesů dokreslily celý příběh a o to více si člověk uvědomil, že příběh čerpá opravdu ze skutečných historických událostí.
Kniha vypráví o třech ženách. Mladé polce Kasie, americké herečce a filantropce Caroline a německé lékařce Hertě.
Tyto tři postavy prožívají své životy plné zvratů a jejich osudy spojuje jedna věc: Koncentrační Tábor Ravensbrück.
Jak svede příběh dohromady polku a němku asi tušíte, ale jak do všeho zapadá Caroline?
Nejvíce mě zasáhla ta část, která se odehrávala v táboře, protože to bylo neuvěřitelně živě a surově popsané. Hlavně pokusy, které tam probíhaly mě dostaly. Jak může být někdo schopen takového zvěrstva? ????
Ostatní části pro mě až tak zajímavé nebyly.
Četla jsem to poměrně ve spěchu, abych stihla mít knihu přečtenou na stream. A přecejen prolítnout 528 stran není úplně ideální. Možná kdybych nebyla v takovém presu, vychutnávala bych si i ty pomalejší části bez větší akce více. :)
Niektoré knihy z obdobia druhej svetovej vojny a koncentračných táborov sú lepšie a niektoré horšie. Táto bola podľa mňa medzi tými horšími, uznávam jej plus za zaujímavé postavy inšpirované realitou, kde spojila tri ženy z rôznych strán - Američanka ktorá vojnu vníma cez svojho francúzskeho milenca, Poľka väznená v koncentračnom tábore a nemecká lekárka, ktorá pôsobí v tom istom tábore. Príbehy troch žien sa podľa očakávaní v závere knihy spoja, no pre mňa bol problematický práve tento záver. Prvých 350 strán sa čítalo dobre, bolo to zaujímavé, ale akoby sa autorka snažila nahnať strany do hrúbky knihy lebo koniec som čítala len z nutnosti.
Nádherná kniha.
Odporúčam prečítať všetkým, bez rozdielu, či vás baví vojnová literatúra, alebo nie.
Kniha sa číta sama. Je to podľa mňa jej jedinečným štýlom podania a štýlom písania, ktorý má autorka. Je to dar, takto písať.
Nebolo pasáže, kde by som sa nudila. Kapitoly končia vždy tak, že vy jednoducho chcete vedieť, ako sa to vyvíjalo ďalej.
Páči sa mi veľmi pohľad na vojnu aj povojnové odbobie očami rôznych žien. Kniha je napísaná s citom, no aj s váhou udalostí , ktoré sa stali.
Zamilovala som si aj jemnú romantickú linku v knihe. Som nadmieru spokojná a kniha ma jednoznačne donútila pátrať ďalej...
Mám jedinú veľkú VÝHRADU, ale nie k príbehu, ten je skvelý, ale k redakcii a vydavateľstvu na Slovensku, keďže som čítala knihu v slovenčine. U nás je táto kniha teraz obrovský hit, je o nej veľa počuť v rádiách, ja som reklamu našťastie nepočula, ale teda podľa mňa vyzrádza dosť spoilerov!!! čo je zle, a už som sa dozvedela pár vecí, ktoré mi prezradili zákazníci, ktorí knihu hľadali, že počuli o tom v rádiu.... no tá výhrada je, že keď už robím taký veľký knižný hit, nemalo by sa stávať, že takáto kniha sa dostane do predaja s toľkými gramatickými chybami. A to nie som slovenčinárka, ale toto jednoducho bilo do očí. Hrubice, zámeny písmen, zlé skloňovanie, chýbali písmená, dokonca zámena mužského a ženského rodu, toto ma dosť sklamalo. Nemalo by sa to stávať :(
DÍVKY BEZE JMÉNA
Skvělý - ale zároveň děsivý - pohled na "život" v koncentračním táboře Ravensbrück... Pohledem vězenkyně Kasii, ale i nacistické lékařky Herty - o to to bylo zajímavější... Tato knížka je věrna historii a právě tohoto faktu si velice vážím. Paní autorka Martha Hall Kelly vše pilně a svědomitě nastudovala a příběh je o to více autentický, reálný... až z toho běhá mráz po zádech.
Některé scény byly hodně silné (např. roztrhání vězenkyně německým ovčákem, popisy chirurgických pokusů...) a atmosféra koncentračního táboru Ravensbrück dle mého nemohla být podána lépe a věrohodněji.
Z historických skutečností kniha čerpá vskutku hodně - však dvě ze tří hlavních hrdinek opravdu existovaly a to sice lékařka Herta Oberheuserová a Američanka Caroline Ferridayová, která svůj život zasvětila charitativní pomoci a já se před ní pomyslně skláním, skvělá žena. Kasia je sice postavou smyšlenou, ale jak paní autorka sama na konci knihy píše - vložila do ní skutečné vězenkyně - je to taková "slepenina". Když jsme u té Kasii - v druhé polovině knihy mi tak trošku připomínala Gertu Schnirch - svým přístupem a chováním, daleko blíž jsem měla k Zuzanně... i když ono se to všechno dá chápat - i když chápat, je to to správné slovo? Můžeme to my jako čtenáři pochopit? Můžeme se snažit vcícit a nebo při nejmenším soucítit s postavami, ale ty hrůzy... ty musely být ve skutečnosti milionkrát horší, než jak jsou zachyceny na stranách knih či televizních obrazovkách.. Občas si jen tak sednu, přemýšlím a nejde mi do hlavy, jak se toto mohlo stát.. je to prostě příšerné, strašné, bolestivé... kruté. Co mi přijde jedním slovem otřesné je to, že mnoha nacistům to prošlo... po válce si žili dál své životy. Těžko říci, zda se třeba před smrtí objevily nějaké výčitky svědomí - ale když si tak vzpomínám na všechny ty výpovědi a rozhovory, při kterých jsme mohli nacistům trošku "nahlédnout do hlavy" - nemyslím si... Svět je nespravedlivý a nebo minimálně v otázce holokaustu byl.. a jak...
Část knihy se věnuje i tomu, jak to bylo dál, po válce... Bylo to čtení zajímavé, dozvěděla jsem se nové informace, ale už ne tolik strhující, napínavé - až nervydrásající - jako předchozí část, z války. Ovšem samotný konec to celé zase vcelku dost vygradoval a rozhodně vyvolá ve čtenáři mnoho otázek...
Dívky beze jména jsou úžasná knížka. Poutavé a silné čtení. Napsáno je to velice čtivě, což oceňuji. Rozhodně doporučuji všem, kteří rádi čtou z této doby... co se týká koncentračníh táborů, toto je (zatím) spolu s knihou Dívčí orchestr to nejlepší, co jsem četla...
Nechci říkat, že je to částečně i literatura faktu - je to psáno formou románu - ale autorka do knihy vložila opravdu hodně pravdy a o to intenzivněji to bude na čtenáře působit... ačkoli postava Herty tu byla vykreslena ještě vcelku "dobře" - když jsem si pak o ní něco četla, přišla mi jako ještě větší bestie, než byla v knize... + je svým způsobem škoda, že postava Paula je vymyšlená.:) Paní autorka píše, že by to Caroline určitě nevadilo - že ji vymyslela takového knižního fešáka - no.. asi je to tak, ale přeci - škoda, že neexistoval!:D Mimochodem zápletky s Paulem byly také hodně zajímavé a celé se to vyvíjelo jinak, než jsem původně čekala...
Ano, knihu doporučuji, rozhodně. A pokud se zajímáte o druhou světovou válkou hodně a chtěli byste si počíst i něco z literatury faktu - současně doporučuji i knížku Ravensbrück - Život a smrt v Hitlerově koncentračním táboře pro ženy - z té dokonce i sama paní autorka vycházela. Velice objemná kniha, ovšem napsána také poutavě, je to čtivé a asi neexistuje žádná lepší publikace, která by se tak pečlivě a komplexně Ravensbrückem zabývala...
Více na mém YouTube :-).
Kniha přináší vzájemně propojené příběhy tří žen: polské odbojářky Kasii, Herty, nacistické lékařky v Ravensbrücku, a Newyorčanky Caroline, mecenášky a charitativní pracovnice. Děj se odehrává v letech 1939 až 1959.
Na rozdíl od jiných knih s touto tématikou se autorka dost zaobírá otázkou pomsty a odpuštění oběti pachateli (pachatelce).
Nechápu, proč je na začátku knihy napsáno, že jakákoliv podobnost se skutečnými událostmi místy i osobami je čistě náhodná, když sama autorka v závěrečné poznámce popisuje, jak studovala v archívech písemnosti o životě Caroline Ferridayové i zápisy Norimberského procesu s lékaři, a v příloze jsou fotografie obou žen.
Tak tahle kniha je asi nejlepší, co jsem kdy na dané "téma" četla, a že jich tedy nebylo málo. Ještě nemám dočteno, začala jsem včera, četla do 3 hodin v noci a dnes dočtu. Takže bude přečteno během dvou dní, kniha vás nutí číst stále dál, protože potřebujete vědět, jak se to osudy hlavních hrdinů bude vyvíjet dál. Ale hodnocení dávám už teď plné a rozhodně dám knihu do doporučených. Je to hodně silná kniha, těžké čtení, těžká doba, ale krásně napsané a zpracované. Když přečtete, budete si vážit všeho, co dnes považujete za úplně samozřejmé - svobody, jídla, zdraví a dalších věcí, které běžně ani člověk nevnímá. Hana a Zlodějka knih také super, tohle je další, kterou bych k nim zařadila, dokonce dala na první místo.
Výborně napsaná kniha,měla 500 stran a mně to ani nepřišlo.Opravdu dobře zpracované téma 2.sv.války a koncentračních táborů.Tři ženy,tři rozdílné životy,tři odlišné myšlenkové pochody.Jak je dobře,že žijeme právě ted a tady a nemusíme zažívat takovou hrůzu.
Četla jsem knihu dlouho, nějak jsem nemohla na jeden zátah pojmout tu hrůzu, o které víme všichni, že se děla, ale pokud si přečtete, že tohle se opravdu dělo, nemáte vůbec chuť na další pokračování ve čtení, protože každý má nějaký strop, za který už prostě nemůže. Postupně jsem knihu dočetla a dnes k ránu, když jsem dočítala poslední stránku, jsem si řekla.... uffff, je to za mnou. A hurá do dnešní doby, do práce, do kolektivu, kde se bude probírat co v sobotu bude kdo vařit k obědu a jaký prášek na praní je ten TOP... a bude zas dušička v pohodě všedního, poklidného dne, bez násilí a bez válek. Ale poslední slovo bych přeci jen dodala - se všemi těmito knihami do škol, do povinné literatury, ať ti naši potomci vědí, jak se naši dědové o náš klidný život prali.
*...Připadala jsem si jako lezec obojživelný, ryba, o níž jsem v dětství četla. S každým obdobím sucha se zahrabe do bahna, kde přečká několik týdnů, ani živá, ani mrtvá, dokud ji období dešťů znovu nepřivede k životu.*
Vypravěčky jsou 3 ženy- Kasia, Herta a Caroline. Životní příběh Kasii mě zaujal nejvíce. Je jednou z žen, která v Ravensbrücku zažila sulfamidové experimenty. Spolu s ní utrpení prožilo několik dalších žen, mezi nimiž byla i její sestra Zuzanna. Útrapy tábora přežila, poznamenalo ji to již navždy. A to nejen fyzicky.
Dále v příběhu vystupuje nacistická lékařka Herta. I když si také v životě prožila své, kupříkladu to, že chtěla dělat "mužskou práci", tedy doktorku a neměla snadné si ten sen splnit, a jiné útrapy, ani chvilku jsem ji nelitovala. Ba naopak. Často se mi z ní zvedal žaludek.
A pak je tu Caroline. Její životní příběh se mi četl těžko, přesněji řečeno- nebavil mě. Přitom měl takový potenciál- charita a pomoc druhým. To vše bohužel zastínil Paul. Tedy jeho postava v knize. Uzurpnul si pro sebe až mnoho prostoru a tím pádem jsem Caroline nedokázala tak ocenit. A ještě k tomu když to dopadlo mezi nima tak...To se naštěstí změnilo, když jsem si přečetla poznámku autorky (rozhodně doporučuji přečíst). Tam jsem si tu skutečnou Caroline velmi oblíbila a konečně pořádně ocenila, co vše dokázala díky své dobrosrdečnosti pro druhé. Příběh je psán dle skutečných událostí, i když na začátku knihy nesmyslně píšou o opaku. Chybička, stane se. Stejně tak odpouštím pár překlepů. I přesto dávám knize plné hodnocení. Alespoň tímto mohu vzdát hold Dámám z Ravensbrücku.
Začnu slovy....no teda pane jo, kloubouk dolů před autorkou, musím říct, že společně s Hanou od Aleny Mornštajnové je toto jedna z nejlépe zpracovaných knih o válce vůbec. O sulfonamidových pokusech jsem četla poprvé a vím jistě, že na příběh tzv. ,,Králíků z Ravensbrucku,,nikdy nezapomenu....stejně tak na vůni šeříku, až zase pokvete....povinná četba pro všechny!!!
Nečekala jsem, že na mě tato kniha tolik zapůsobí. Mladinké Polky na kterých byly prováděny pokusy jsou popisovány tak podrobně, že se s tím lze těžko srovnat. Předlohou tohoto skutečného příběhu jsou dvě sestry z Lublinu se svou matkou. Další autentickou osobou je německá lékařka Herta Oberhauserová, která se na mrzačení dívek osobně zúčastňovala a posléze stanula před Norimberským soudem. Třetí protagonistkou je americká dívka Caroline, která se věnuje se svou matkou charitativní činnosti a deset let po válce zařídí pro mladé Polky v USA nápravu zdravotního postižení z Ravensburgu. Neztrácejme paměť jako souzení lékaři a další, se kterými se v této knize potkáváme. Je to příběh, který vám zůstane dlouho a dlouho v srdci i mysli.
Je těžké napsat o téhle knize, že byla lidská, protože pod tímhle pojmem si my lidé představujeme samé krásné a pozitivní věci. Ale lidstvo nemá jen krásné a pozitivní vlastnosti, to už nás historie nesčetněkrát přesvědčila...
Na to, že jde o příběh točící se kolem tří žen, má děj poměrně velké časové rozpětí - odehrává se mezi lety 1939 až 1959. Opravdu hodně oceňuji autorčin pohled na všechny hlavní hrdinky (nebo spíš hlavně na dvě z nich - Kasii a Hertu, příběh američanky Caroline mě zaujal minimálně). Zpracování jejich postav je velice zdařilé, rozhodně při čtení i náhodné stránky románu přesně víte, která z nich zrovna vypráví. Kasia je vykreslená jako mladá, naivní, zamilovaná dívka, která se z mladické nerozvážnosti zapojí do polského odboje. Herta oproti tomu mladá, cílevědomá lékařka, která lékařské povolání bere opravdu vážně - chce léčit a pomáhat lidem. Jak se z ní mohla v tak krátkém čase stát lidská zrůda, je v knížce velmi dobře vykresleno. Při čtení jsem si nejednou vzpomněla na Stanfordský vězeňský experiment, ve kterém se ukázalo, že i psychicky zdravý člověk, pokud je vystaven extrémním podmínkám, se k nepoznání změní...
U téhle knížky rozhodně doporučuji přečíst i doslov, který románový děj skvěle dovysvětlil. Dechberoucí jsou i fotografie na konci knihy, i ty příběh perfektně doplnily.