Orientalismus

Saidův Orientalismus je jedna z těch knih, které jsem v představách opatřoval aureolou vědecké klasičnosti a až marnotratnou opulentností nabízených myšlenek; když jsem snil o tom, co všechno by se dalo o pohledu na Orient, měl jsem představu přebohaté perské hostiny, jež mě okouzlí, zahltí a utopí v sladkém nektaru ducha. O to více mě mrzí, že teď, když se mi dílo konečně dostalo do ruky, mé očekávání ani zdaleka nenaplnilo; místo toho jsem se setkal se zarputilým, úzkoprsým fanatismem, jenž se jako seriózní bádání jen maskuje.

Jistěže je evropský obraz Orientu asi více dokladem o dobovém evropském myšlení té doby než skutečným svědectvím o Východě, to napadne asi každého, kdo se nad problematikou na deset bolestných vteřin zamyslí. Výhrady pak nemám proti tomu, že autor kolem této ideje postavil celou odbornou monografii - koneckonců shromáždil pěknou hromádku zajímavého materiálu - jako spíš proti tomu, že je jí naprosto nezdravě a dogmaticky posedlý. Vlastně je to častá (a badatelům vyloženě vnucovaná) chyba současného humanitního vědeckého myšlení vůbec - vše se musí vztahovat k základní teze a vše ji musí potvrzovat. Skutečně přínosná práce by měla - podle mého - spíše uvažovat nad tím, co a jak moc z dobových pramenů vypovídá o Evropě a co vypovídá skutečně o Orientu; ale taková práce by byla asi obtížnější a méně obdivovaná než rázné shrnutí všeho na jednu hromadu.

Nejvíce mi ovšem asi vadí ublíženecká politizace; Said se, coby palestinský rodák, vidí jako nebohý utlačovaný Orientálec (ač upřímně pochybuji, že jím byl) a jako vykořisťování interpretuje prakticky úplně vše, co v Evropě na adresu našich opálenějších sousedů zaznělo. Ať už se kdokoliv ze Západu jakkoliv vyjádří o Orientu, třeba i kladně, obdivně, soucitně nebo s hlubokým vhledem do problematiky, chápe to Said jako výraz imperiální dominance a rasistické nadřazenosti, protože Zápaďan si přece "věděním" Orient podřizuje. Kdybychom tuto myšlenku dovedli do absurdna: není náhodou Said imperialista, který se snaží podřídit si Velkou Británii, Francii a USA tím, že o nich něco tvrdí?

Dějiny evropského myšlení je prolezlé všelijakými namyšlenými a rasistickými pablby, to bezpochyby - ale připadne mi, že Said - sám dosti extrémní nesnášenlivec - slepě plive úplně po všech a veškerý Západ rozděluje na zjevné rasisty a skryté rasisty, kteří jsou tím nebezpečnější. Řekl-li někdo například na počátku minulého století, že Egypťané jsou schopni tvrdit i vzájemně si odporující věci a "při křížové výslechu se zhroutí", znamená to podle mě, že východní kultura je mnohem méně než evropská posedlá vytvářením dokonale racionálního a na prosté pravdy redukovatelného obrazu světa. Orientálec je pak nešťastný, když někdo bere jeho tvrzení, pracuje s nimi podle pravidel přísné výrokové logiky a bere jim jejich krásu a pohádkovost. Jistě to neplatí pro každého, kdo v Orientu vyrostl, ovšem já sám jsem si této tendence všiml i dnes, když už je východní kultura z nemalé části "westernizovaná". Co však řekne Said? Tvrdí, že když se řekne, že "Orientálec se zhroutí při křížovém výslechu", je tím vyjádřeno jeho podčlověčenství a implikuje to až kriminální vinu - podle Evropana je Orientálec vinen tím, že je Orientálec. Hm.

01.01.2014

Kniha, která do jisté míry mění pohled na dějiny, vývoj a současnou situaci arabských národů. Autor slovem "Orientalismus" myslí negativní mylnou představu, kterou má západ a Evropa části světa, kterou nazývá "Orient", v tomto pojmu pak spojuje mnohé kultury, náboženství a etnické skupiny. Autor se ve své knize věnuje především západní představě o Blízkém východu a Islámu. Západ si, dle něj, postupem času vytvořil určitý filtr skrz který vnímá kultury na Blízkém východě a tvoří si tak naprosto zkreslený a mylný obraz o této části světa. Tato mylná představa se vyvíjela mnoho let a byla podporována slavnými autory v beletrii (např. Hugo, Dante...), vlivnými politiky, básníky, vědci a dalšími. Kniha je obsáhlá a velice složitá na čtení (z důvodu přehledu a vzdělanosti autora, se kterou málokdo dokáže držet krok). Přesto, že myšlenky by se daly shrnout do pár odstavců, tak myslím, že je obsáhlost knihy opodstatněná v tom, že autor své tvrzení dokládá na nespočetně mnoha příkladech - což činí jeho tvrzení důvěryhodná, podnětná k zamyšlení a také to je zřejmě důvod, proč tuto knihu vzali sociologové a ostatní do povědomí a měla takový vliv na vědecký, politický svět.