Ortely a milosti
Oldřich Mikulášek
Sbírka veršů Oldřicha Mikuláška, která byla poprvé publikována roku 1958 a ve třech oddílech obsahovala autorovu poezii z let 1946-1958. Základním motivem sbírky je básníkova snaha uvažovat v protikladných polohách o úskalí, nestálosti i dalších "pulsech" lidského bytí, které se snažil zachytit i v předcházející tvorbě. Mikulášek tentokrát zvolil dva ústřední rozpory, mezi nimiž se rozhoduje pro vyhlášení ortelů a milostí: v tom prvním odsuzuje lhostejnost, odcizení a lidskou bezmyšlenkovitost, ve druhém se pak pokouší udělit generální pardon přitakání životu, jehož symbolem se stává srdce, které zde funguje jako nástroj lásky a citových vazeb. Zároveň ovšem tato sbírka upozorňuje i na nesoulad mezi vnitřním světem člověka, jenž se jen obtížně smiřuje s oficiálními dobovými představami o vytvoření ideální společnosti. I proto tu jsou motivy osamění, prázdnoty a smrti, které jsou zmírněny intenzivním prožitkem vášnivé vroucnosti a důvěry.... celý text
Přidat komentář
Těžké je pro mě hodnotit tuto sbírku. První část – Ortely – mě naprosto nadchla. Některé básně mě dostaly tak, že mě zanechaly v mlčení. Delší volný verš mi byl moc příjemný. Motivy lásky a odloučení, smutku a marnosti zpracované nápaditě, s nečekanými asociacemi.
Bohužel ostatní části mne příliš nezaujaly... z druhé části Milosti na mě jen básně Žena ve vaně a Labutě udělaly dojem, přesto nesrovnatelný s emocemi vyvolanými první částí sbírky. Tato část je omezena na přírodu, rýmy typu nebesa – od lesa jsou něčím, co vyloženě nevyhledávám. Připadalo mi, že v těchto básních není čeho se chytit, byly příliš neurčité a povrchní. Srážím proto na tři hvězdičky.
Pod bílým stropem
bílé umyvadlo
a na něm pak, a na něm
gumová rukavice,
nepřirozeně malá,
a tak sama,
a tak opuštěná.
Některé básně byly krásné, jiné tolik ne. V zásadě je to ale velmi příjemná básnická sbirka, která donutí člověk k zamyšlení.
Autorovy další knížky
1957 | Básnický almanach 1956 |
1954 | Domove líbezný |
1963 | Svlékání hadů |
1987 | Hořící kámen |
1969 | Šokovaná růže |
První část neuvěřitelná nádhera. Pak už to trochu upadá. Tak proto hvězda dolů.