Minehava
Eduard Štorch
Kniha vypráví o krásné hrdince Minehavě, která než se dostala z osady Medvědů, prožila se Silným bobrem cestu útrap a násilí, musela opuštěná překonat nemoc a – začala se bouřit proti nadvládě mužů. Několika popletla hlavu, sama však hledá takového, který jí nebude rozkazovat Sokolí oko a Havranpírko, dva věrné kamarády, už známe z knížky Osada Havranů. V tomto příběhu se chovají stejně statečně a odvážně při hledání nových sídel pro jejich rody. Ani tentokrát nechybí napětí a celé je okořeněno láskou.... celý text
Přidat komentář
Minehava patří ke knihám Eduarda Štorcha s krásnými ilustracemi Zdeňka Buriana, které jsem v dětství měla moc ráda. Dobrodružství a napětí, konkrétně v této knize i romantická linka. Příběhy, kde hlavní hrdina byl Havranpírko nebo Kopčem jsem měla raději, ale to bude tím, že mi tatínek říkával, že jsem poloviční kluk. Spisovatel vedl velmi naplněný život, který věnoval dětem jako pedagog.
Moc hezká knížka, ale upoutala mě o něco méně než Lovci mamutů a Hrdina Nik.
Po "Lovcoch mamutov" moja chlapčenská duša našla doma dakedy dávno aj tento skvost. Síce vo mne nezanechal také odozvy ako "Lovci mamutov", ale rozhodne to bolo napínavé a nenudilo. Ktovie ako by som knihu vnímal teraz po rokoch.
Je to jednoduché - dvakrát nevstoupíš do téže vody. Už mi zkrátka není dvanáct, abych Minehavu hltala tak jako kdysi třeba Hrdinu Nika. Nicméně se četla dobře a určitě bych dala nejméně čtyři hvězdičky. Závěr to však jednoznačně zhoupl k horšímu hodnocení. Tak zjednodušeně podané vysvětlení, jak došlo k převratným změnám v rodových tradicích už jsem nestrávila.
Od Štorcha mám nejradši Lovce mamutů a hned potom Minehavu.Celkem zajímavé a částečně i poučné.Já vím,že dneska to děti moc nezajímá,protože mobil nebo tablet je pro ně bohužel daleko víc.Rodiče jsou většinou radši,když je děti neotravujou a tak je většinou ke čtení knih nevedou.Pak se ale divíme,že děti knihy vůbec neznají.Jako povinná četba mi to tenkrát vůbec nevadilo.Únos Minehavy a dobrodružné osvobozování bylo moc napínavé a zajímavé,takže jsem si to rád přečetl.
Věřím, že pro mnohé to je kultovní kniha jejich dětství, pro mne to bylo utrpení v podobě povinné četby. Když jsem v knize po letech listovala, překvapilo mě, jak zajímavě a čtivě je psaná, ale v době, kdy jsem ji četla, mě nijak neoslovila.
Kniha mého dětství, u které jsem snila velké sny o divočině a dobrodružství. Myslím, že takovéhle knihy mají co říci i dnešním dětem, je důležité znát historii a chápat, že to jak to tu vypadá dnes není samozřejmost. A také si počíst o nějakých pořádných hodnotách jako čest a odvaha.
Hezky se čte , zajímavé vyprávění z dob dávno minulých. Pan Štorch má velice bujnou fantazii a proto nám nabídnul hezký příběh i když pro dospělého občas úsměvný a pro děti občas otravný ( např.vysvětlování nového řádu ).
Škoda že nemohu dát více než pět hvězdiček... Když mi bylo asi 13, milovala jsem Štorchovky, a i jim trochu podobné knihy od Michelle Paver, ale Minehava u mě vždy jednoznačně vedla. když jsem na ni před pár měsíci narazila v antikvariátu, ještě ve staré plátěné vazbě, nějak mě pohltila nostalgie, a já ji prostě musela mít! A i když jsem tvrdila, že jsem ji koupila pro své budoucí děti, tak jsem si ji stejně znovu přečetla i já :)
Minehava mě naprosto dostala. Sháněla jsem jí skoro 2 roky, a jak jsem byla nadšená, když jsem se mohla začíst.. :) strašně mě překvapilo, že byla v okolí mého bydliště, o to víc se mi to líbilo. Minehava byla statečná, a chytrá žena. Líbila se mi, stejně jako Sokolí oko a Havranpírko. Kniha byla neskutečně napínavá, přečetla jsem jí za cca dva dny, a půl, možná. Příběh se mi moc líbil. ;)
Do knížky jsem se pustil, protože první vydání je starší než já, a tedy splňuje podmínky úvodního úkolu Knižní výzvy 2017. Sice některé pasáže byly napsané trochu archaicky a naivně, přesto však mě děj zaujal a nedovolil od knihy odejít, dokud jsem ji na jeden zátah nedočetl.
Ke knížce mě vlastně dostala Burianova ilustrace na přebalu.. Jako dítě sotva naučené číst jsem kolem ni chodila, bloumala nad divkou na obrazku, uvažovala, cože to ta Minehava je zač, jestli to není zkomolené jméno, jestli to není nějaký překlep... A pak jsem trochu povyrostla a konečně celému příběhu a jménu i s divkou přišla na kloub ;) moje prvni Storchovka a pak pokračovali další ( jako dite jsem krome indianu milovala také lovce mamutů, přišlo mi, ze to musela byt uzasna doba ;))) - dnes, zejména v zimnich měsicích, si to už až tak nemyslim ;)
Přestože je to ostudné, Minehava je moje první přečtená Štorchova kniha. Jsem mile překvapená tím, s jakou lehkostí je vystavěn příběh. Podle všech školních pouček jsem si představovala Štorcha jako těžkopádného, přehnaně didaktického popisovače dob dávno minulých. Vývoj příběhu je ale v mnoha místech předvidatelný. Další Štorchův titul zatím v plánu nemám, ale po této zkušenosti se mu rozhodně bránit nebudu.
Štorcha jsem jako kluk přímo žral (ano, některé knihy měly okousané rohy :-) ) a jednoznačně patří k mému literárnímu vývoji a tak se znatelně podílel na tvorbě mé osobnosti. Co by snad desetiletý jsem si tak vyráběl pazourkové sekyry, oštěpy a lovil, co se jen na poli za domem mihlo, ale polní křeček není debil a nikdy se chytit nenechal :-).
Minehava patří společně s Lovci Mamutů k mým nejoblíbenějším knížkám od p. Štorcha
váborná kni hrozně se mi líbila hlavne jak tam opisuje styl života tehdejších lidí
Autorovy další knížky
| 1976 |  Volání rodu |
| 1962 | Lovci mamutů |
| 1965 | Osada Havranů |
| 1962 | U Veliké řeky |
| 1997 |  Čarodějův učedník |
Když jsem zjistila, že tuhle léta vlastněnou knihu nemám ohodnocenou, neváhala jsem a znovu si ji přečetla. Je pořád čtitelná! A o level výš ji posunují Burianovy ilustrace.