Osamělá holubice
Larry McMurtry
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/40516/bmid_osamela-holubice-SwS-40516.PNG
5
186
186
Milostné drama, dobrodružství, epos - to vše je mistrovské dílo Larryho McMurtryho " Osamělá holubice". Podle mnohých kritiků je tento rozsáhlý román vůbec nejlepším literárním dílem o období soumraku toho opravdového amerického západu. Potvrzením toho je i Pulitzerova cena, kterou Larry McMurtry za "Osamělou holubici" jako nejlepší americké literární dílo získal v roce 1986. Životní příběh skupiny kovbojů ze zapadlého texaského městečka nese všechny dramatické prvky westernové tematiky, ale autor jej dokázal umocnit svým skvělým vypravěčským talentem a hlubokým pochopením pro lidské vášně, sny a slabosti na strhující čtenářský zážitek.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Historické romány
Vydáno: 1995 , X-EgemOriginální název:
Lonesome Dove, 1986
více info...
Přidat komentář
Zatím pro mě první kniha od autora, ale rozhodně ne poslední;)
Kdyby to bylo možné, přečetl bych knihu v jednom kuse, jak mě příběh a postavy zaujali.
Velkolepé i prosté, úsměvné i smutné. Nemyslela jsem si, že mě to chytí, ale po delší době mě kniha opravdu strhla a unášela.
Woodrow mě zklamal, že to nedokázal.
Odteď je tato kniha mojí srdcovkou.
Celý dlouhý příběh jsem prožívala s nima a přála si ,ať to neskončí a můžu s nima zůstat déle...akorát mě trochu zklamal závěr. Na to,že to mělo tolik stran, mi to přišlo nedotažene do konce. Měla bych plno dotazů , jak to bylo dál ..
Na špici pyramidy, tvořené nejlepšími knihami, které jsem četla, sedí Osamělá Holubice a jen tak sleduje cvrkot. Možná bude muset kousek místa uvolnit, pokud objevím další pecku, ale zatím... je to její flek a jen tak ji odtamtud nikdo nedostane.
OH jsem četla poprvé asi před 15 lety, tentokrát ale, možná tím, že už jsem starší a rozumnější, to byl úplně jiný, mnohem silnější zážitek. Miluju objemné knihy, kdy čtení trvá poměrně dlouho a naplní mě pocity až po okraj. Ovšem, čekala jsem, že mi Holubice vydrží na delší dobu... ale kdepak...
Chtěla jsem napsat nějaký nádherný a přitom úderný komentář... ale spousta čtenářů už popsala knihu tak dobře, že by to z mé strany bylo jen nošení dříví do lesa.
Takže co mohu říct, ať neopakuju slova chvály ostatních? Je to hodně dlouhá kniha a přesto, měla jsem ji přečtenou tak rychle, jak to jen šlo.
Podívala jsem se také na seriál, je velmi dobrý, ale knihu nenahradí. Čekala jsem, že spatřím nahatého Vočka, kterému rozbouřená voda strhla veškeré oblečení včetně bot a vzala mu i to nejdůležitější, pušku, jak spěchá prérií pro pomoc... ale filmaři mu nechali podvlékačky... Takové to triko spojené s kaťaty, říkalo se tomu tak?
Prostě, v knize je spousta věcí trochu, místy i trochu víc, jinak. Přesto stojí za to vidět i film, protože my, lidičky z dolíku vprostřed Evropy, si jen podle textu těžko představíme, co znamená hnát stádo 3000 mil téměř stále jen divočinou, přes hory a doly, přes řeky a nebo zas místy, kde žádné řeky nejsou a dobytek i lidi padají žízní. Takže obraz doplní text knihy, který je ale mnohem bohatší, pestřejší, a popsané drama, věřte nevěřte, má mnohem větší sílu a dopad!
Zima se blíží a bude dlouhá. Osamělá Holubice nabízí vskutku tu nejlepší zábavu! Vzhůru na Divoký Západ! Dokud ještě existuje! Dokud poslední zbytek Divočiny navždy a úplně nepohltila civilizace...
Čím víc toho mám přečteného, tím méně obvyklejší je, aby mě kniha chytla za srdce, překvapila, pobavila, nebo rozesmutnila. No a tahle dokázala všechno z toho. Naprostý skvost a od teď jedna z mých nejoblíbenějších knih.
Knihu jsem měla dlouho vyhlédnutou, ale nebyla k sehnání. Tak, když vyšlo nové vydání, nebylo na vybranou. Román je to dlouhý, úplně bych řekla - táhnoucí se. Ze začátku jsem u něho rychle usínala, některé hovory mě unavovaly. Ale stále jsem četla dál a dál. Putovala jsem s kovboji a stádem krav na sever. A pak to po mnoha stránkách skončilo a já se cítím tak zvláštně. Jako bych chtěla číst dál o životě těch lidí, ty zvláštní hovory a dál i nechápat jejich počínání. A ty popsané osudy... uf. Knihu doporučuji.
Strávila jsem s knihou téměř měsíc pomalým čtením, na postavy si zvyknete a těžko se s nimi pak loučíte, některé obdivujete, s jinými byste nejradši zatřásli,ať už se proberou. Provázel mě neutuchající obdiv k lidem, co neznali pohodlí a dokázali se prokempovat 3000km pouští a planinou. Četlo se to hezky, kvalitně vystavěno s přesvědčivými reáliemi i dialogy, dobrodružství jedno za druhým. Defacto kniha o bandě chlapů, co ženou stádo krav napříč Amerikou. Nikdy by mě nenapadlo, že takové téma mě bude bavit.
Masterpiece.
Říkat něco navíc nemá valný smysl, stejně zatím nedokážu vyjádřit slovy, jak nádherná Osamělá holubice vlastně je, a to nemám - a nikdy jsem neměl - westerny rád.
Prostředí, postavy, situace, dialogy, humor... Uff.
(Napsat vedlejší postavu tak, že si pro sebe ukradne knížku, je ale hodně velký umění! Zdravíme Kláru!)
Život probíhá spíše v kolotoči paradoxů, než že by naplňoval očekávatelná klišé. Příběhy mnohdy nikam nesměřují, nebo se aspoň ocitají tam, kde bychom je jen stěží očekávali. Takto čtu život z knihy, která názvem evokuje spíše silně romantizovaný rodokapsový titul. Osamělým jezdec vířící prach prérie do zapadajícího slunce na přebalu knihy na pocitu, že do ruky beru kvalitní literaturu, věru nepřidá. Kniha však mate tělem.
Trpím hltavým čtením, přesto jsem neustále nedožraný.
Čtu dekadentní naturalistický western plný kurev, chlastu, pachu krve a kolem neustále kroužící smrti. Zároveň však čtu epický román plný lásky, naděje, hlubokých prožitků a nadnášejícího sarkastického humoru, který pomáhá překonávat vyčerpávající hrůzu a nouzi každodenní skutečnosti. Čtu román právem oceněný Pulitzerovou cenou.
To co mě ke knihám silně váže je míra autenticity, nebo spíše subjektivního přesvědčení, že takto skutečně mohlo popisované prostředí a doba vypadat.
Většina postav tohoto románu je skutečně intelektuálně notně omezená, nevzdělaná, v životě často tápající a charakterově rozporuplná a přesně takto si sociální prostředí divokého západu představuji. Tato skutečnost mě však neomezuje v tom, abych k postavám zahořel osobní sympatií.
Vyděděnci osidlují Nový svět.
Román-epos fantasticky vykresluje širokou paletu lidských charakterů ve své komplexnosti. Každá postava, tak jako každý člověk, strádá pod vahou vlastních démonů a strachů. Charaktery věčně se točící ve smyčkách vlastních chyb, postavy neschopné překročit svůj stín a vyhnout se tak nevyhnutelné, předem prohrané bitvě sama se sebou. Lidé se nemění a většina z nich nakonec sejde na své s věkem se prohlubující nedostatky. Přežití v silně nehostinném prostředí je snad ještě více o včasném přijetí vlastního údělu. Honba za třepotajícím se štěstím většinou vysuší a pohodí opuštěnce do nekonečné, liduprázdného prérie a nakrmí supy a kojoty.
Jak hluboký vhled do lidské podstaty musí mít autor, je-li schopen vykreslit takto široké spektrum postav ve své komplexnosti?
Každá popisovaná skutečnost v románu jakoby měla své opodstatněné místo, ke každému okamžiku jakoby bylo možné se zpětně vztáhnout, protože teprve součet těchto popisovaných událostí tvoří širokoúhlý obraz knižního westernu. K tomu kompozice nádherně vystavěná na charakterovém kontrastu hlavních Dvou, jejich neslučitelnosti a zároveň celoživotní nerozlučitelnosti.
Život je kulatý jak hrábě a naše sny se naplňují jen málo podle toho, jak si je vykreslujeme.
Přál bych si, aby tuto knihu přetvořil v minisérii citlivý režisér. Přál bych si aby její hudební atmosféru společně vybrnkali a vyvrzali Warren Ellis a Nick Cave, tak jak tomu bylo ve filmech Zabití Jesseho Jamese, Wind River nebo Proposition. Koneckonců jsem je při čtení slyšel.
Nádherná kniha. S postupujícími stránkami se děj stává poutavější a na konci jsem litovala, že příběh končí. Za mě smutně. Četla bych dál a dál.
(SPOILER)
!!!!! spousta SPOILERů !!!!!
tak to byl koncert ! to byla lahůdka ! na knížku jsem narazila na DK, v doporučovaných...a tak jsem po ní házela očkem, až ji JOTA vydala znovu. Na knižním festivale, druhý den, kdy JOTA mívá 50% slevu na vše, jsem po ní cíleně šla. A jako odměnu vychutnala po atestaci. Děcka... kovbojky mám a mívala jsem odjakživa ráda. A Osamělá holubice mě dokázala tak vcucnout do dějě, jak už dlouho nic ne. Vrátit do puberty, k westernům..
Začátek je ospalý a ulepený, jako horké texaské dny. Jelikož nemám ráda horko, borci okamžitě měli můj obdiv, jak jen dokážou žít a přežít v tak odporném počasí. Představa, že v tom hicu se ještě nalívám whisky, jako kapitán Gus, by mě piclo :D
Ihned ze začátku se seznámíme s přehršlí hlavních hrdinů, kde každý je svéráz a něčím zajímavý (řeba i tím, že je vlastně úplně obyčejný :)) Partu a hatcreekský ranč vedou dva bývalí hraničářští kapitáni, drsňáci ale i gentlemani, kapitáni Call a Gus... Po ospalém ozjezdu, kdy jsem si říkala, cože ty lidi na té knize tak vzalo, jsme se najednou octli na cestě do Montany...dlouhé, prašné a hrozivé... a já najednou byla součástí party. Dýchala jsem s nimi, zazívala rozmary počasí, bouře, nepohodu... Strnula nad smrtí, nad křehkostí lidského života, nad sílou přírody i nad zlem...
Jako ve Hře o trůny - střezte se oblíbit si někoho, protože už o několik stran může být po něm. Nečekala jsem takový úbytek teda...
Autor jednoznačně vládne perem. Pár slovy dokázal ve mě vyvolat tolik emocí. Zejména co se strachu týká (hadi v řece, grizzly, a hlavně lidské zlo...). Pasáže s Lorie a Modrým Kačerem jsem se doslova bála číst, co tam bude... sice popsáno suše (díky, že ne jak v "moderních" thrillerech, krimi a hororech, kde se v detailním popisu násilí kde kdo vyžívá), ale bohatě stačilo představit si její utrpení. Nebo bandička vrahounských bratří, se kterou se zčichne Jack Spoon...
Osudů a příběhů je nezpočet, a linky se navzájem ččasto prolnou, protože, jak se říká, "svět je malý"...
těžko by mi bylo jmenovat jednotlivé postavy...oblíbila jsem si je vlastně všechny...i tu blbku Lorie. Poma, Newta, Julyho, obzvlášť Guse a Deetse
(kluci, proč vám to ten autor udělal ???) i Pyskáče, Po Campa, Kláru a její dcerky... Málem jsem obrečela Janey, Roscoa a Joa... to byla epizodka, popsána stručně, až snově, a velmi mě vzala. Jak se do pár slov dá shrnout tolik bolesti a zla. Přála jsem jim úplně jiný konec.
Těšila jsem se s kluky, když už se konečně dohrabali do Montany...kde jsem úplně cítila svěží vzduch s příchutí sněhu, viděla ty pastviny, hory... a zároveň příběh spěchal do finále. Hodně otevřeného finále... Protože ono to vlastně pořádný konec nemá. A v komentářích jsem zjistila, že v originálu má knížka ještě další díly - u nás nepřeložené, což je škodda, protože určitě by jsem je potřebovala přečíst taky.
A teď stojím s Callem, hledím a hledám Strakatou fazoli... slunce zapadá, zvon zvoní a já přemítám, jestli ještě uvidím svého kluka. A nad pomíjivostí lidského života, zatím co cikád svrčí a prach ševelí v červánkách.....
Doporučuji všemi 10 !!!
Uf, pěkná bichle,ale já je ráda zdolávám. A tahle opravdu za to stála. Sledovala jsem nelehkou práci honáků dobytka, jejich dobrodružství na daleké cestě z Texasu do Montany. A byla jsem ráda, že si to užívám ,,jen" v knize. Skvělé čtení.
"Osamělá holubice" je epický westernový román, ktorý sa vraj stal klasikou americkej literatúry. Tento rozsiahly príbeh nás zavádza do drsného sveta divokého západu, kde sledujeme osudy dvoch bývalých texaských rangerov, Gusa McCraeho a Woodrowa Calla, ktorí sa vydávajú na nebezpečnú cestu z Texasu do Montany so stádom dobytka.
Gus McCrae a Woodrow Call sú protikladné hlavné postavy, ale ich
priateľstvo a vzájomná lojalita sú srdcom príbehu. Rovnako vedľajšie postavy svojim charakterom výrazne prispievajú k bohatosti príbehu.
Príbeh je napínavý a plný dobrodružstiev. Autor tu dokonale zachytáva atmosféru divokého západu, jeho nehostinnú krajinu a nebezpečenstvá, ktorým museli rangeri čeliť. Každá kapitola prináša nové zvraty a dokáže udržať čitateľa v napätí.
Použitý jazykový štýl je pútavý a detailný. Dialogy sú autentické a často plné humoru, čo pridáva príbehu ľahkosť aj v ťažkých momentoch.
Román sa zaoberá univerzálnymi témami, ako sú priateľstvo, odvaha, osamelosť, a boj o prežitie. Tieto témy sú prezentované s hĺbkou a citlivosťou, čím oslovia široké spektrum čitateľov.
"Osamělá holubice" je majstrovský román, ktorý mne osobne priniesol nezabudnuteľný zážitok. Larry McMurtry vytvoril dielo, ktoré dokonale zachytáva ducha divokého západu a prináša príbeh plný emócií, dobrodružstva a hlbokých životných právd. Tento román by mal byť povinným čítaním pre všetkých milovníkov westernov a kvalitnej literatúry, ktorí si cenia prepracované a emotívne príbehy.
„Osamělá holubice“ od Larryho McMurtryho je monumentální román, který zaujme svou hloubkou a rozsáhlým zobrazením drsného světa Divokého západu. Příběh sleduje osudy dvou bývalých vojáků, Augusta McCraeho a WF Calla, kteří se rozhodli vydat na nebezpečnou cestu z Texasu do Montany. McMurtryho mistrovské vyprávění nás vtahuje do světa plného napětí, emocí a nezapomenutelných postav, kde se přátelství, odvaha a hledání sebe sama zůstávají ústředními motivy.
Jedním z nejsilnějších prvků knihy je McMurtryho schopnost oživit prostředí Divokého západu. Detailní popisy krajiny, zvuků a vůní přinášejí čtenářům autentický zážitek a zároveň jim cítit se, jako by sami kráčeli po prašných cestách a prožívali horko slunce. Téma lidské morálky, odvahy a touhy po svobodě dodává příběh hloubku a nutí čtenáře k zamyšlení nad otázkami cti, loajality a smyslu života. „Osamělá holubice“ je nejen epickým dobrodružstvím, ale také hlubokým pohledem do lidského srdce, který vás nezanechá chladnými a zanechá trvalý dojem.
Velmi dlouho jsem cekala na zlom v pribehu, ktery me pohlti a zactu se. Ten okamzik nastal, ale opravdu asi az v polovine knihy. Proto jsem knihu cetla tak dlouho. Samotny pribeh je opravdovy western, docela by me zajimalo filmove zpracovani, snad na nej nekdy budu mit v TV stesti.
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Přestože měla skoro 900 stran, ani chvilku jsem se nenudila. A to byl děj pozvolný, nebyl nabitý událostmi na každé stránce. Způsob psaní mi v něčem připomínal knihy George R. R. Martina. Taky jsem nechápala některé odbočky, aby se to vše nakonec propojilo v jeden hutný příběh. A bohužel (jako u Martinových knih), i zde umíraly některé mé oblíbené postavy.
Vždy jsem měla ráda westerny, i jako filmy. Vím, že podle této knihy byla natočena čtyřdílná série, ale nějak mi unikla, tak netuším, jestli se zfilmování povedlo. Ale kniha byla lahůdka. Popisuje putování hrstky kovbojů s obrovským stádem krav z Texasu až do Montany. Z vyprahlé krajiny, kterou spaluje slunce, do krajiny sice s úžasnou trávou pro dobytek, ale s drsnou zimou. A po cestě bojují s nevyzpytatelnou přírodou (kobylky, hadi, písečné bouře, medvědi...) i se zákeřnými lidmi. Modrý kačer byla jedna z nejodpornějších postav, o kterých jsem kdy četla.
Kovbojům velí dva nerozluční přátelé, bývalí hraničáři Gus a Call. Call je nemluvný, vyhýbající se ženám a Gus přesný opak, ukecaný a proutník. Přesto se respektují a jeden za druhého by dal život. A samozřejmě v románu nechybí ani láska, i když snad ani v jednom případě není naplněná.
Jako kluk jsem doslova hltal příběhy z divokého západu, ale jsem moc rád, že tato kniha se ke mě dostala až teď, kdy už mám načteno. A že tohle bylo počtení. Velký příběh, doporučuji.
Štítky knihy
milostné romány westerny Divoký západ Pulitzerova cena kovbojové romány zfilmováno – TV seriál dobrodružné rományAutorovy další knížky
| 1995 |  Osamělá holubice |
| 1994 | Cadillac Jack |
| 1992 | Texasville |
| 1994 | Pro Billyho cokoliv |
Příběh z historie Spojených států v půlce 19. století ze začátku osídlování Montany. V té době se v naši staré Evropě narodil Franz Liszt, Jules Verne a L. N. Tolstoj, v rakouském císařství bylo zrušeno poddanství, Luis Pasteur zvítězil nad vzteklinou, Napoleon utrpěl u Waterloo drtivou porážku… Představa, že někdo vezme koně a tisícovku dobytka z horkem nedýchatelného Texasu a s několika honáky a stopaři se rozhodne jenom na základě jediné ústní informace najít nové živobytí v krajině, kde se lépe dýchá a jsou tam lepší pastviny... pouhých 3300 km … přes Oklahomu, Kansas, Nebrasku a Wyoming až do bájné Montany… wow. Samozřejmě je jejich putování okořeněno mnoha událostmi, jelikož počasí, geografické podmínky a sem-tam i nějaký zloduch kladly na cestovatele hodně vysoké nároky a neobešlo se to bez ztrát. Nelze opomenout ani na strach z indiánů, kdy nešlo jen o boje s nimi, ale také setkání s indiány vyhublými a zuboženými, kteří umírali hlady. Jejich hlavním zdrojem bílkovin byly bizoni a američtí kongresmani je nařídili zákonem plošně zabíjet. Wiki napověděla, že v té době byl jejich počet odhadován na 60 milionů, ale postupně se z nich stala ohrožená zvířata. Víme, že důvodem byla půda, tu chtěl bílý muž. Indiánská otázka ale není stěžejním tématem knížky.
Hlavní postavy jsou krásně vyprofilované, nechybí ani postavy ženské, byť jejich příběh není zrovna z červené knihovny, celkově jde o 900 stran a i při tom rozsahu je čtenář udržován v napětí.