Osamělá vlčice
Jaroslav Holeček , Marie Vacková
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/55721/osamela-vlcice-55721.jpg
5
37
37
Fotografická knížka vychází ze skutečné události – zobrazuje příběh vlčice ze slovenských hor, která téměř celý rok prožila mezi lidmi. Slovní doprovod: Marie Vacková, ČB i barevné fotografie (téměř 150x): Jaroslav Holeček st. Fotografická knížka nejen pro děti a mládež.
Přidat komentář
Nádherná knížka o soužití člověka a vlčice. Místy vyprávění dojemné a rozhodně poučné. Především mě oslovilo to závěrečné konstatování pana Holečka o odpovědnosti člověka, který k sobě divoké zvíře připoutá, za jeho zdraví a šťastný život. To by si měli dobře přečíst a především uvědomit všichni ti, kdo chtějí chovat, anebo již dokonce chovají nějaké exotické, divoké zvíře ! Doplněno působivými fotografiemi zvířat a přírody, proto knihu doporučuji všemi deseti. Howgh.
Tuto knížku jsem našla u mamky v knihovně a zaujala mě na první pohled. Velice hezká knížka s mnoha fotografiemi a skutečným příběhem člověka(celé rodiny) při pomoci,záchraně a životem s opravdovým vlkem(vlčicí).
Vždycky jsem měla ráda černobílé fotografie, a když ještě navíc šlo o zvířata, tak dvojnásob. A když tam bylo nějaké mládě, tak ještě dvojnásob. A když to bylo vlče, které se jinak na fotkách moc nevyskytuje (v tomhle případě to šlo, jej fotit v nejrůznějších situacích, protože šlo o osvojené a ochočené zvíře), tak ještě zase dvojnásob. Tak bych to teď měla spočítat, jak ty násobky vycházejí... prostě moc milá knížka, díky které jsem si pak pořídila od stejného autora ještě i Barevné léto.
Našla jsem ji na jakémsi blešáku (ani se tomu nedá říkat antikvariát) a zaujala mě na první pohled, protože má krásné černobílé fotografie a protože mě vlci zajímají a na trhu je toho o nich jen zoufale málo (když nepočítám ty vlkodlačí ságy, které se stěží dají řadit do seriozní literatury a jejichž autoři povětšinou nemají ani základní znalosti o vlcích).
Tuto nádhernou knihu o vztahu mezi člověkem a mladou vlčicí, jejíž smečka zahynula pod lavinou, mi věnoval tatínek, který ji jako malý četl a já jí propadla stejně jako on.
Kniha, která mě v dětství naprosto dostala. První kniha, kterou jsem MUSELA ten den dočíst, takže jsem četla do 4:00 do rána. Ještě že byl táta tenkrát na noční a ještě že mamka to tak nějak chápala a na oko "hudrovala" (byla jsem ve 2. třídě), ale dočíst mě to vlastně nechala, místo aby k nám vlítla a povypínala mi světla. :-)