Osamělost přespolního běžce

02.01.2023

Tahle knížka by mohla sloužit jako slovník obecné češtiny a argotu – klobouk dolů nejen před výkonem autora, ale i před překladatelskými schopnostmi pana Škvoreckého. Je to opravdu slovní koncert, byť poněkud avantgardní a náročný na poslech. Titulní a nejdelší povídka je i nejsilnější a je originální oslavou fyzické aktivity a běhu zvláště – bez ohledu na to, do jaké sociální skupiny člověk patří a jaké hodnoty vyznává. Za přečtení ovšem stojí i všechny ostatní – nejen pro ty literární hodnoty, ale i proto, že se jedná o pohled na tehdejší svět ze strany člověka z té nejníže postavené společenské skupiny – pro většinu zdejších čtenářů pohled velmi neobvyklý.

Nic proti p. Škvoreckému ale mně se tento překlad zdál strašný... Rozumím snaze vložit do díla styl mluvy hlavního hrdiny, jeho postoj, ale některá slangová nebo nespisovná slova byla velmi rušivá a absolutně neutrální slova v anglickém jazyce byla nahrazená českými slovy s opravdu silným příznakem... Dle mě to změnilo celou atmosféru knihy a zhoršilo její čitelnost

20.02.2020

Kdož nemá na rozlehlý strhující román, smolí zakrnělé povídky, a stejně mu to nejde… Kdož zmákne pořádný velkoplošný román, nezdržuje se titěrnými povídkami, stejně by mu to nešlo. Povídka je těžkým útvarem ke zkrocení a jejich sepisovatelé až na výjimky podměreční.
Zdejší soubor jsem přelouskal toliko motivačně kvůli titulní běžecké samomluvě.
Verdikt kompletní zní *** / ** za „povídky“ + *** za kapesní formát + **** za báječný slang. 9/20

05.01.2020

Pokud mohu radit těm, kdo nečtou v originále, zkuste sehnat Škvoreckého překlad z roku 1965. Ten je mnohem lepší, než ty pozdější.