Osamělost prvočísel

28.03.2014

Hoodně, opravdu hodně se mi líbilo.

21.02.2014

Po dlouhé době kniha, kterou nešlo odložit a byla přečtena v podstatě za dvě noci...Sic je příběh neradostný a smutný, deprese u mě nevyvolal, jen chvění po celém těle. Přesnost a jednoduchost psaní autora se mi líbila a děje konzistentně ubíhal, plynul jako řeka. Mattiu jsem si oblíbila o trochu více než Alici, i možná proto jak matematicky definoval svět kolem sebe a přeci jen jeho vteřinová chyba z dětství mi přišla opravdu tíživá a sama jsem si představovala sebe, kdyby se v mém životě přihodila taková katastrofa. Alice mě bylo líto v začátku knihy, ale dál mi přišla jen psychicky nevyrovnaná, než abych ji nějak vnitřně litovala. Od začátku do konce jsem měla pocit, že stačilo vždy jen málo(možná méně sebestřednosti a strachu, nebo více pozitivních myšlenek a chuti do života) a osudy obou hrdinů by mohly být úplně jiné, lepší,barvitější. (Může to být inspirací pro každého čtenáře :) ) Závěr mi zprvu přišel nedokončený a divný, ale po delším přemýšlení mi ale došlo, že přesně tento konec dělá knihu bestsellerem. Nečteme červenou knihovnu, čteme příběh osamělých prvočísel. Samozřejmě jsou hrdinové osamělí celou knihu, ale nakonec zjistí, že jim to vyhovuje. Po letech samoty se jim zalíbilo být prvočísly.
Kniha ve mě podnítila spoustu otázek, snad každá kapitola má cosi k zamyšlení a celková atmosféra knihy mě nutila se zamyslet nad vlastním životem a vztahy. Jednoduše: skvělý knižní zážitek.

11.02.2014

Osamělost prvočísel je příběhem dvou lidí zraněných na duši i na těle. Krouží kolem sebe, přibližují se a zase vzdalují. Nachází v sobě oporu, porozumění, přesto nikdy natolik, aby si dokázali být útěchou. Jako jsou Alice a Mattia odtažití ve vztahu ke svému okolí i k sobě navzájem, stejně tak působili i na mě jako čtenáře. Byli mi velice sympatičtí, ale nikdy jsem se jim nedokázala přiblížit. Jejich příběh jsem sledovala jakoby přes sklo akvária. Což je podle mne docela zajímavý efekt. Co mě zaujalo na knize nejvíc, jsou překrásné metafory inspirované matematikou. Nikdy bych nevěřila, že může být tak poetická. Ostatně už sám název má v sobě cosi, co na mě zapůsobilo, ještě než jsem knihu otevřela.
Sečteno podtrženo: silný, skvostně napsaný příběh.

09.02.2014

Žila jsem s nimi. Ve chvílích, kdy jsem knihu musela odložit, jsem se několikrát přistihla, jak na ty dva hlavní hrdiny myslím a nemůžu se dočkat, až se k nim opět vrátím. Jako bych se na chvíli cítila pochopená, jako by ze mě spadlo vše zlé s pocitem, že na to nejsem sama. Rozhodně jeden z mých doposud nejsilnějších knižních zážitků vůbec.

04.02.2014

Kniha by se mi líbila, kdyby nebyla tak beznadějná. Četla se dobře, tušila jsem, že to nebude jednoduché, ale tolik smutku... Mám pochopení i soucit s trápením hrdinů (s mužským hrdinou jsem soucítila trochu víc, s Alicí jen v dětství), ale bylo toho na mě až moc, od začátku až do konce. (I když musím uznat, že i po týdnu od přečtení si občas ještě na hrdiny vzpomenu...).

27.01.2014

Máte pocit že se vám v životě všechno sype? Přečtěte si tuhle knížku a ta vám dokonale změní náhled na věc :-)

16.01.2014

dobře odvyprávěno, ale jsem vděčná, že už mám ten maraton osobních neúspěchů za sebou

Právě mi oznámili z knihovny, že mám knihu připravenou k vyzvednutí. Mám ale už delší dobu deprese. Mám jí vůbec číst, nebo po přečtení na tom budu ještě hůře?

27.12.2013

Kniha se mi líbila, škoda že nebyla více rozepsaná, potenciálu měla dost. V části o studiích mi trochu připomněla knihu Juli Zehové - Hráčský instinkt.

12.12.2013

Skvělá!

09.11.2013

Jedna z mých nejlepších letošních knih. Nemohl jsem se od ní odtrhnout a četl jsem každý volný okamžik, i kdyby to mělo být půl stránky. Nejvíc mě dostávalo Mattiovo převádění neznámých či nepříjemných situací do jemu známé matematiky nebo geometrie.

30.10.2013

Chvilku jsem si musela zvykat na formu knihy. Málem jsem ji odložila, když jsem po první kapitole myslela, že jde o povídky. Ale pak mě to docela pohltilo. Film se mi nelíbil, jen jako by podtrhl bezvýchodnost prvočísel.

28.10.2013

Depkoidní mi to nepřišlo, spíš skvělý pohled do duše dvou osamělých lidí, kteří jsou si tak blízko, a přesto (nebo právě proto) tak daleko.

12.09.2013

smutná realita...bezvadně vystihnuté pocity postav...

28.08.2013

Z této knihy na mě čiší beznaděj, kdo to čte a má depku, tak se mu ještě zhorší, neradostná, naprosto neradostná kniha a hlavní hrdinové

25.07.2013

Moc se mi to líbilo. Knihu nepovažuji za depresivní, i když někdy by člověk hlavní hrdiny vzal, zatřásl s nimi a zařval : "probuďte se", trochu mě zklamal závěr, ale pak sjem si uvědomilam,že jsem vlastně ani nic jiného čekat nemohla. Celkově je mé hodnocení pozitivní

07.07.2013

Zo zaciatku sa mi kniha pacila, neskor uz menej. Kazdopadne to vsak bolo nieco ine, ako zvyknem citat, take male osviezenie.

27.06.2013

Tak nevím, ale na mně kniha moc depresivně nepůsobila. Asi proto, že v mém okolí je pár lidí, kteří neumí žít vlastní život, pořád na něco čekají, něčeho se bojí, nejsou schopni dělat rozhodnutí a zůstávájí svým způsobem sami uprostřed všeho - takže jsem asi trochu zvyklá. Stejně jako tyto lidi v mém okolí, i hlavní postavy knihy jsem měla sto chutí obrazně profackovat, aby už začali něco dělat, nebo jim život uteče mezi prsty, ani nebudou vědět jak. Chápu, že trauma v dětství může mít různé následky, taky jich pár vlastním, ale není možné jim přece zasvětit celý život. Líbilo se mi, jak autor do knihy propašoval drobnosti z matematických věd, bylo to pro příběh docela osvěžující a vrhalo to i trochu lepší světlo na postavu Mattia. Knihu jako celek hodnotím kladně, autorovi se povedlo vymyslet dva poutavé děje, které propojil ve vhodných chvílích. Čte se opravdu lehce a jedním dechem, ale jednou stačilo, už se k ní asi nevrátím.

20.06.2013

Švagrová mě varovala, že tato kniha je depka. V něčem měla pravdu, ale rozhodně to není kniha, ze které by se člověk do depky dostal, spíš poskytuje spoustu témat k zamyšlení. Vhodná pro všechny, kteří si někdy připadali divní. :)