Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg
4
1475
1475
Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
La solitudine dei numeri primi, 2008
více info...
Přidat komentář
Název této knihy byl pro mne zvláštním způsobem vábivý, ostatně stejně jako celé dílo.
Příběh staví na dvou hlavních aktérech, Mattiovi a Alici, na jejich životních osudech, na jejich neuskutečněných touhách, na špatných rozhodnutích v nesprávný čas, které ovlivňují jejich další existenci. Jedno špatné rozhodnutí Alice v útlém věku ji poznamená jak fyzicky, tak psychicky. Stejně tak Mattio, který se rozhodne nevzít svou mentálně postiženou sestru na oslavu narozenin spolužáka a tím předem předurčil svůj další osud – depresivní, temný, bez budoucnosti. Pak se ovšem ti dva potkají a autor dává tušit, že by mohla nastat změna, že by ti dva před sebou mohli mít budoucnost bez přízraků z minulosti, pokud překročí vše, co je dosud svazovalo. Jenže je tu závěr, ze kterého lze vyvodit mnohé a přitom vlastně nic. Jen je jaksi správný a, bohužel, krutě uvěřitelný.
Je skvělé, jak se autor vyhnul zbytečné patetičnosti a zachoval si, místy až vědeckou sterilitu. Jeho styl je úsporný, místy až minimalistický, což se k této knize velmi hodí. Bravurně zachytil propojení osudů, citovou prázdnotu a důležitost nevysloveného, aniž by tak spadl do použití stereotypů a dalších klišé.
Osamělost prvočísel není kniha pro každého, čtenáře uvrhne do stavu deprese, ze které hned tak nebude cesty ven, ale i tak rozhodně stojí za přečtení.
Z této knihy čiší na každé straně od začátku do skoro konce - chladný styl, lidská samota, trauma, beznaděj. Skoro, protože poslední (dle Doslovu nesourodá) poslední kapitola vnesla určitý (pro mne reálný) „rozsudek“ pro životy obou hlavních hrdinů Alici a Mattia. Román je možná a bohužel více reálný než bychom chtěli…..
Je pravda, jak říká Mattia „Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života“, ale to se týká VŠECH rozhodnutí, těch co jsou průšvih i těch skvělých.
Citace z Doslovu: „Lidé jsou často vězni svého neštěstí a své samoty v podstatě dobrovolně, nikoli proto, že by nevěděli jak z ní ven.“ To je další (a pro změnu životů) dost podstatná pravda, protože KAŽDÝ ví přesně co udělat, ale neudělá to.
Dvě hlavní postavy jsou prvočísla dvojčata, která se doplňují, ale jsou i protipóly.
Mattia zvolil uzavřenost, čímž ubližoval sám sobě, navíc i fyzicky…. Alice? Rozhodnutím jednoho se může stát, že zmar a destrukci přinese do života jiných, většinou těch co jsou otevření a schopní komunikace. Tím se řídila, od dětství až do dospělosti, bez sebereflexe a bez kousku citu si Alice dovolí říct „Láska toho, koho nemilujeme, se ukládá jen na povrchu a odtamtud se rychle vypařuje“. Místo, aby každý den děkovala, že někdo laskavý a milující pro ni existuje....
Jak si nevážíme lidí, kteří nám dávají srdce na dlani :o( A to nemusíme prožít žádná traumata…. Každý den se všichni rozhodujeme.... Autor to odhalil ve svých 26ti letech, klobouk dolů!!!
Osamělost prvočísel mne nejprve zaujala svým názvem. Při jejím čtení se mi velmi líbil pocit, že mezi hlavními postavami: Alicí a Mattiem je něco velmi hlubokého. Něco co se téměř nedá sdělit, ale vy cítite, že to tam je. Také se mi moc líbila paralela s prvočíselnými dvojčaty.
Na druhou stranu mi přišlo, že v druhé polovině kniha trochu ztrácí tempo, a že v závěru autor dostatečně nevyužil potenciál, který si v první polovině knihy připravil. Zkrátka bylo toho mnoho, co zůstalo otevřené a ještě více bylo toho, co zůstalo nevyřčené. A to je podle mne trochu škoda.
V každém případě pro mne tato kniha byla velmi milým překvapením a dala mi více, než jsem od ní očekával. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří se rádi ponoří do vnitřního světa postav a nespokojí se pouze s tím, co je na povrchu.
Naprosto jedinečná knížka, řadila bych mezi nejlepší knihy, které jsem kdy četla, a že jsem jich četla za svůj život fakt hodně .... po jejím dočtení jsem si říkala, co to bylo?? způsob, jakým pan Giordano vystihnul fakt, že každý je v sobě vlastně sám, ať už má nebo nemá nějakého kostlivce ve skříni, ať už udělal dobrá nebo špatná rozhodnutí a vláčí s sebou nějaké tajemství, je dechberoucí... situaci jen tak lehce nahodí, pár jednoduchými větami a člověk se do ní vžije způsobem, že uvnitř vlastně ví a cítí, jak to dopadne, alespoň mě se tohle při čtení dělo :-) .... místy mi to způsobem psaní připomínalo Cunninghamovi Hodiny ... Alici i Mattiu jsem velmi dobře chápala, pro někoho je nepřekonatelně těžké vyřknout slova, která by říci asi měl, ale je to opravdu tak, měl by? je to přece jeho rozhodnutí, že vše v sobě uzavře a city nedává najevo, prostě asi ví, že je to pro něj lepší...jinak naprosto souhlasím s komentářem indyka, krásně vystiženo...
Připravte se na to, že v Osamělosti prvočísel nenajdete ani jednu šťastnou postavu. Ani jednu jedinou. Nejde jen o hlavní postavy Alici a Mattia, každý, kdo se v příběhu mihne, má nějaké své trápení. Bohužel příběh u žádné z postav nedospěje do bodu, kdy se vše zlomí, a my bychom si mohli říct, že svět není tak depresivní. Řešení při tom autor několikrát naznačuje – stačilo by se otevřít a se svým trápením se svěřit.
Ráda bych dala více hvězdiček. Tato kniha by si to zasloužila. Jedna z nejlepších, co jsem četla.
Příběh Alice a Mattia mě úplně pohltil. Knih o osudu dvou lidí, kdy nás zajímá, jestli spolu nakonec skončí, nebo ne, je nespočet. Ale Osamělost prvočísel? Tomuto dílu nemůžu nic vytknout. Autor popisuje a nechává vyplynout překážky a křižovatky v životě v příběhu tak, že to nepůsobí, jako uměle vykonstruovaná demonstrace zmíněných motivů. Postavy mají hlubší charakter a nejsou reprezentací jen jednoho určitého problému, na základě čehož bychom byli schopni odhadnou jejich reakce a další rozhodnutí. Proto ani samotný závěr nelze dopředu spolehlivě odvodit. Opravdu povedené, čtivé. Jedno z děl, které ve mně po přečtení stále rezonuje.
Bohužel nesdílím nadšení ostatních. Vlastně ani nevím, jak knihu ohodnotit. Alici jsem vůbec nepochopila. Rozumím tomu, že špatné rozhodnutí může vést život jiným směrem, ale vždycky je hůř a pak zase líp. Tady bylo všechno špatně a naděje žádná. Pro mě rychle zapomenutelný příběh.
Osamělost prvočísel je vážná. Nenazvala bych ji smutnou, vážnost a stísněnost ji vystihují lépe. Je to kniha nejen o špatných rozhodnutích, ale i o spoustě nevyřčených slov. Slova visí ve vzduchu a nikdy nespadnou - a osamělost a tíseň pokračují... Alice s Mattiou mi kromě prvočísel připomínali také dva stejné magnety - přiblíží se k sobě blízko, ale nikdy ne úplně k sobě.
Mattia pomáhající si utříbit situace, ve kterých se cítil nesvůj pomocí matematiky, kde se cítí jako doma...to byl velmi zajímavý a osvěžující prvek. Knihy s psychologickým přesahem nejsou žádná novinka, ale psychologicko-matematická kniha....signore Giordano, to klobouk dolů.
Určitě doporučuji nejen samotářům.
...."on odmítaje svět a ona s pocitem, že ji svět odmítá.“
Krásná kniha. Dokonale ukazuje, jaké následky mohou mít naše rozhodnutí a jak mohou rodiče svým přehnaným očekáváním poznamenat život svým dětem. Opět zde neschopnost komunikace ničí život všem.
V knize je vše vylíčeno velmi uvěřitelně a, i když se jedná o román o mladých, líbí se mi, že je psán spisovným jazykem.
Knihu doporučuji.
Krásný jazyk. Zajímaví hrdinové, které bych označila jako nejpodivnější z podivných, ale rádi je mít budete. Byli krásně propracovaní a strašně strašně uvěřitelní. Atmosféra jejich životů vás pohltí a budete se s nimi radovat (sice málo) i plakat.
Jen nevím, jestli jsem spokojená s tím koncem. :D Ještě jsem se prostě nerozhodla.
Skvěle vykreslená atmosféra, zoufalost, osamělost a vlastní světy obou hrdinů. Hlavní bomba přijde na začátku a pak by mohl být příběh nutný, ale autor dokáže ze zápletky vytěžit maximum.
Pro mě svým způsobem výjimečná kniha. Četla jsem ji jako náctiletá a moc se mi líbila, pak jsem na ni úplně zapomněla, v hlavě mi utkvělo jen pár myšlenek, o kterých jsem ale nevěděla, odkud pochází. Letos se ke mně Osamělost prvočísel dostala podruhé, pomalu a s rozvahou jsem ji přečetla, byla trošku skeptická, ale zbytečně, opět mě zasáhla. Byť jsou obě hlavní postavy na facku, napsané je to skvěle.
Osamělost prvočísel. Příběh dvou mladých lidí, kteří jako děti učiní banální impulzivní rozhodnutí. Rozhodnutí, která se jim v danou chvíli zdála jako neškodná, ale bohužel skončila tragedií. A oba hlavní hrdinové si fatální následky svých dětských pochybení nesou po celé své životy. Platí za ně neschopností navazovat či udržet vztahy, osamělostí, šikanou nebo třeba anorexií. Tísnivé čtení to bylo, ani optimistická záložka a čokoláda nepomohly. Ale je to skvělá kniha, stručná, přímá, intenzivní. Můžu ji vřele doporučit i těm kdo mají z Odeonek respekt, jako ideální první knihu.
Silny pribeh a skvele napsana kniha, ale nezasahla me, jak jsem ocekavala. Prisla jsem si spis jako nezavisly pozorovatel, pred kterym se nekde v dalce odehrava dej, ale ja nejsem jeho soucasti.
Tohle bylo opravdu brilantně napsaný! Fakt po dlouhé době jsem si styl psaní opravdu užila. Použitá přirovnání, volba slov, skladba věty. To byla radost číst. Menší radost jsem měla z příběhu a tím mám na mysli osud hlavních hrdinů. Byla to fakt depka. Ale já si nemůžu pomoct, příběhy o labilních lidech, introvertech, mě prostě baví. Je to zajímavý pohled do mysli člověka. Za mě super kniha. Tak trochu o ničem, ale vlastně o všem. Viděla jsem po knize i film a ten je tedy otřesnej! Musela jsem si ho vymlátit z hlavy, aby mi nepoznamenal názor na knihu.
Nemám slov... před chvílí dočteno a zatím na to nemůžu přestat myslet. Cítím smutek, strach, úzkost a bezmocnost a přemýšlím nad osudy hlavních hrdinů. Jak si byli tak blízko a přitom tak daleko. Na jejich bezútěšné dětství, které je poznamenalo na roky dopředu a na to, jak jejich neschopnost spolu komunikovat jim vypalovala díru do srdcí. Bezkonkurenčně je tohle jedna z nejlepších knih, které jsem kdy přečetla.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno italská literatura dětství matematika verbální (slovní) komunikace samota vztahy psychická traumata mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2024 | Tasmánie |
Podľa mňa je toto majstrovské dielo.