Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25040/bmid_osamelost-prvocisel-mKd-25040.jpg
4
1468
1468
Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Přitom nešlo o nic závažného, ona se jen nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Dalo by se to pochopit, byli ještě malí, ale tíha následků je neušetřila, naopak dopadla na ně celou svou vahou. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků, ale když se setkají, zdá se, že by je mohli najít jeden vedle druhého...... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , OdeonOriginální název:
La solitudine dei numeri primi, 2008
více info...
Přidat komentář
Vlastně velmi analyticky popsané dospívání tak, jak jsme se nad ním ještě nezamýšleli, nebo aspoň já. Bravo Giordano, bylo to skvělé.
Někdy jsou prvočísla dvojčata, která k sobě natahují ruce, ale nikdy se nedokáží dotknout, číslo, které je mezi nimi, jim v tom brání.... Krásná kniha k zamyšlení pro nás všechny, co se občas cítíme jako prvočíslo vzdálené od všech. Jak málo by někdy stačilo, aby člověk zvrátil svůj osud, jak nekonečně málo to ale někdy může být. Krásná a smutná zároveň, doporučuji.
Knihu jsem četla už podruhé a z prvního přečtení jsem si pamatovala, jak jsem ji četla jedním dechem a zároveň si přála, aby neskončila tak, jak skončila. Nyní po letech opět oceňuju čtivost společně i s psychologickým přesahem (silné téma traumatu), kdy i ten závěr mně najednou dává větší smysl. I přesto tam ale toho traumatu a osamělosti (vlastně u každé z uvedených postav) bylo pro mě až přespříliš, až to působilo tak nějak prvoplánově - proto ta jedna hvězda dolů.
Nebylo to asi úplně špatné, ale mne zkrátka číst knihy o lidech s mindráky nebaví.
Za mě je to krásná, surová, upřímná kniha, která ve mně asi bude dlouho doznívat. Oba protagonisti mají temnou duši zasaženou osudovými ranami, a psát román z hlediska takových lidí není vůbec jednoduché, často to pak vede ke kýčovitému, težkopádnému výsledku. To naštěstí není tento případ, celá kniha byla přímo protkaná melancholií, kterou jsem jí ale naplno věřila a pohltila mě.
Po čase jsem sáhnul zase trochu mimo, než jsem zvyklý a tentokrát jsem si vybral i velmi dobře
Není to literatura, kterou bych chtěl číst na denní bázi, ale něco, co by si měli přečíst všichni, kteří se na světě občas cítí nepochopení a sami
Původně jsem měl v plánu dát plný počet *, ale konec mi to trochu "zkazil" už tomu chybělo to něco co mě u knihy drželo a nechtělo pustit
Pošetilost našich činů, nedomyšlených banalit, kdy se střetávají se strachem obnažit svou syrovou duši. Stud. Řekla bych hezké, realné. Ovšem smutné až k smíchu. V tom tichu prvočísel, nulou nepodělíš. A tak zůstávám se svým dělitelem, se svým prvočíslem...se svou samotou.
Přes všechnu tu temnotu, osamělost a negativitu - já jsem v tom našel i vůli nevzdat se a prožít svůj život, třebaže ne tím zcela standardním způsobem. Hutný příběh, který vás jen tak nepustí.
"Osamělost prvočísel" je velmi hutná, beznadějná a temná kniha. Ačkoliv se autor zaobírá opravdu náročnou tématikou a otevírá velmi obtížné životní otázky k zodpovězení, styl psaní (velmi stručný, takřka bez souvětí) nutí čtenáře číst dál. Líbí se mi, jakým způsobem autor bere čtenáře do úvah hlavních postav a seznamuje je s tím, co se odehrává v jejich hlavě a jakým způsobem takové pochody ovlivnily zážitky z dětství - to je velmi působivé.
Můj problém s románem každopádně spočívá v tom, že spousta postav je jaksi jednovrstvá a chová se tak, aby určitým způsobem podtrhla chování Alice a Mattia. Možná by knize prospělo, pokud by se autor v určitých chvílích rozepsal více a z vedlejších postav udělal lidské charaktery, zaměřil se na odlišnou stránku, která není čtenářům představena a která by z nich udělala komplexní charaktery.
Úplně největší počet hvězdiček však strhávám za závěr. Nevím, jestli autor cíleně toužil vytvořit uvnitř čtenářovy hlavy chuť zatřást s hlavními postavami a ukázat jim, jak si v životě škodí, nicméně mě takový konec odradil a pokazil zážitek z románu. Naděje v této knize opravdu neexistuje...
Úplně mě tato kniha odzbrojila a jako už po několikáté za to děkuji čtenářské výzvě!
Vlastně se jedná o dost smutný kousek, ve kterém se kousek obyčejného štěstí hledá marně. Tento příběh je o smutku a trápení,
které si ale člověk dělá často sám a přitom by stačila jen drobná zmena
Každopádně příběh je tak skvěle napsaný, že se vám nechce knihu odložit.
(SPOILER) Bolestně uvěřitelná kniha o vině, trápení a neštěstí. Vlastně všechny postavy se trápí a snaží se s něčím nelehkým vyrovnat. Ať už je to homosexualita, asimilace v cizí zemi a cizí rodině, neschopnost odpustit vlastnímu dítěti (Mattiova matka) či pocit viny za neštěstí své dcery. A pak tu máme dvě hlavní postavy, kde nestačí, že je někdo zmrzačený, on musí mít ještě anorexii a musí mu umírat matka na rakovinu. A to samé i v případě té druhé. Mohlo by se zdát, že si autor libuje v utrpení, ale myslím, že to není pravda. Spíše chce ukázat, že neštěstí je jako infekce, která se šíří dál a dál. Přitom by léčba nemusela být ani moc drastická. Možná by stačilo jen zbořit zeď. Ale tato každodenní gesta jsou pro hrdiny knihy přetěžká, až nemožná. "Dostala chuť ho obejmout a všechno mu povědět a zeptat se ho, co má dělat...ale jen o chviličku později s při té myšlence otřásla. Otočila s a zamířila rozhodným krokem do koupelny."
Osamělost prvočísel má naprosto skvostný jazyk. I když je to depresivní příběh, díky tomu jazyku to bylo zároveň pohlazením na duši. Přestože osamělost a lidská neštěstí nejsou úplně originální témata, Paolo Giordano ten příběh postavil skvěle a mě po prvních dvou kapitolách málem vypadly oči z důlků.
Autor používá nádherný styl a jazyk plný metafor. Měla jsem pocit, že co stránka, to skvost a velmi mě mrzelo, že jsem knihu četla ve spěchu a nemohla si vše užít do posledního detailu. Nicméně uklidňuji se tím, že tohla bude kniha, ke které se budu vracet.
Mattiu a Alice jsou jako dva magnety, které se k sobě snaží dostat stejnými póly. Oba podvědomě cítí, že je k sobě táhne nějaká síla, nevysvětlitelné pouto. Bohužel si jsou v některých věcech tak podobní, že se jim nedaří dostat se k sobě úplně.
Výborně popsaný vnitřní svět obou nesympatických hlavních hrdinů. Typ knihy, kterou už znova nejspíš číst nebudu, ale která má sílu čtenáře změnit.
Tohle je neuvěřitelná lahůdka. Knihu mám doma několik let a dobře že jsem po ní sáhnul.
Po první kapitole jsem si řekl: „?!?“
Po druhé kapitole jsem si řekl: „!?!?!“
a pak už jsem číst nepřestal.
Skvěle napsané, skvělé téma, myslím že o tom s čím se každý někdy potkal, nebo se jen bytostně nachomýtl kolem. Jak říkám, lahůdka.
Dobývání nebe mi tu taky leží. Koukám že také přeložené Alicí Flemrovou . krasojízda může pokračovat (doufám ;))
Upoutalo mě to. Zajímavé informace o bulimii a anorexii. Do té doby jsem moc nerozuměla, o co jde.
Osamělost a neschopnost komunikace sice nejsou originální témata, ale pokud o nich napíše někdo knihu stylem jako Paolo Giordano jsou označení bestseller a udělené literární ceny zasloužené.
To, co tady zažívají hlavní i vedlejší postavy, je takový koncentrát lidského trápení, ale brilantně napsaný. Je tu nekonečná spousta psychických traumat i lidského neštěstí, se kterými se postavy románu potýkají. Z knihy sice čiší beznaděj v každé kapitole, na každé straně, vlastně téměř v každé větě, ale zároveň si čtenář uvědomí, že za mnoho těchto věcí si protagonisté mohou sami a že někdy stačí málo a dá se z těchto situací najít cesta ven. Záleží pouze na člověku, zda to dokáže či ne, nebo zda to vůbec dokázat chce... I takový je život...
Literární lahůdka, doporučuji.
Příběh o tom, jak nedostatek empatie a neschopnost zdravé komunikace ze strany rodičů může ovlivnit celý život jejich dětí.
Smutná kniha plná beznaděje. Chtělo se mi se všemi těmi lidmi zaklepat a probudit je k životu a k nějakému kladnému rozhodnutí. Ke konci knihy se objevila malá jiskřička naděje, ale zase nic. Jedno špatné rozhodnutí a už se raději nerozhodovat a když už, tak pro čtenáře zase špatně.
Navíc nemám ráda knihy bez konce a tahle ho nemá. Ani ten špatný, prostě nic. Osamělost.
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno italská literatura dětství matematika verbální (slovní) komunikace samota vztahy psychická traumata mezilidské vztahy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2024 | Tasmánie |
Tohle je neuvěřitelně úchvatná knížka. Nádherná hra se slovy, taková lehkost a výstižnost jazyka a přitom pravdivost výpovědi a hloubka myšlenek. Lidská křehkost popsaná do všech detailů, jako když se vám kosti drtí jako sušenky... Pět hvězdiček nestačí!