Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473315/bmid_osamelost-prvocisel-ae5-473315.png
4
1502
1502
Rozhodnutí uděláme během pár vteřin a jejich důsledky pak neseme po zbytek života. Pravdivost tohoto tvrzení doslova na vlastní kůži otestovali protagonisté románu: Alice a Mattia se v dětství rozhodli špatně… Ona se nechtěla stát závodnicí v lyžování a on nehodlal vzít na oslavu ke spolužákovi svou mentálně postiženou sestru. Během dospívání hledají svoje místo na světě ještě obtížněji než většina jejich vrstevníků. Mohli by je najít jeden vedle druhého, jen kdyby se dokázali přenést přes traumata z minulosti.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2021 , OdeonOriginální název:
La solitudine dei numeri primi, 2008
více info...
Přidat komentář
Nikdy bych nevěřila, že na konci pocítím skutečnou naději. Ale stalo se a pro mě je to důkaz (trochu jiný, než ty Mattiovy), že Paolo Giordano je génius. Když ho mám porovnat se svým drahým Michaelem Cunninghamem (i když bych to asi po přečtení první knížky od PG neměla dělat), tak mi z toho Giordano vychází dokonce o něco lépe - dokázal se úplně vyhnout trochu samoúčelné exhibici, ke které má MC občas sklon. Moc se těším na další kus a jsem šťastná, že třetí kniha vyjde za pár měsíců.
Nejprve překvapení, jak končí první kapitola. Čekal jsem soubor povídek, kdy si závěr musíme nějak domyslet. A závěr? ten si skutečně musíme domyslet. Ale jinak pohodové čtení, zajímavé zpodobnění lidských jedinců s prvočísly.
"...pro Giordanovy hrdiny jsou běžná každodenní gesta, která by překonala normální problém, nesmírně těžká, ba dokonce nemožná."
Kde je šestá hvězdička, krucipísek, kde je šestá hvězdička? Vlastně kdyby jich bylo 7, bylo by to ještě lepší, páč sedmička je prvočíslo, jak je známo, žeano. Možná se teď ptáte, co se mi na té knížce líbilo tak moc, že jí chci dát nadhodnocení. Je to tak, že jsem ji chtěla hodit do ohňa a opéct si na ní špekáčky, nebo ju roztrhat nebo zničit nějakým jiným, zničujícně zničujícím způsobem.
*POZOR, SPOJLER, ŽEANO* Nenapravitelně osamělé postavy a to všechny bez rozdílu. Jak by to bylo krásné, říkáte si, kdyby aspoň jeden z nich umřel, páč pak byste neměli takovou knižní kocovinu a neusínali byste a neříkali jste si: "Ten Mattio je takový vůl! Však už to skoro dokázal. A ta Alice, kdyby aspoň napravila tu věc s Fabiem, když už to nešlo s Mattiem." Achjo. Je mi smutno. Škoda, že jsme všichni prvočísla a nic na tom nemění fakt, že někteří z nás mají své dvojče, ať už biologické nebo prvočíselné. Nejlepší, co jsem četla za hodně dlouhou dobu. Poznám to podle bolesti hlavy, za kterou může Mattio. Fakt že jo. Že já vůbec ty knížky čtu.
Příběh je podán velmi čtivým způsobem, a přestože to není kniha, od které bych se nedokázala odtrhnout, přečetla jsem ji za jeden den.
Dvě hlavní postavy si celou dobu nesou svůj kříž a vlastně se ani nesnaží ho zbavit. Vlastně se svým způsobem neposouvají, jen se učí přežívat, mechanicky. Chyba, kterou udělali v dětství se s nimi táhne celý život, pokřiví jejich psychiku a poznamenává jejich vztahy, pocity a zdraví. Přesto nacházejí a volí vlastní cestu bez ohledu na to, zda je dobrá nebo ne.
Krásná knížka o dvou mladých lidech, kteří jsou prostě jiní (možná povahou, možná díky prožitým událostem) a dobře to vědí oni i jejich okolí, které jim to dává neustále najevo. Dokážou svou osamělost a jinakost překonat? A chtějí vůbec? A nebojte, romantický slaďák to vážně není...
Depresivita knihy mi nevadila, byla jsem na ní připravena a nakonec mi to nepřišlo tak zlé. Ano, hrdinové knihy nebyli velcí klikaři, ale například konec se mi líbil moc, tam určitě náznak optimismu byl. Moc dobře se čte a část, kde se Mattia zamýšlí nad prvočísly mne dostala, nevěřila bych, že mě matematická informace tolik zaujme. Rozhodně pěkný debut, ne však natolik silný, aby ve mě zanechal stopu napořád.
Kniha se dobře čte, přesto jsem se nemohla přenést přes tu absolutně depresivní atmosféru. Nedočetla jsem, tudíž ani nebudu hodnotit. Zaujala mě svým tématem, mrzí mě, že ji musím odložit, ale na chmury nemám náladu. Každá smutná kniha může mít trochu pozitivního v sobě, tato to ovšem (pravděpodobně cíleně) postrádá. Možná někdy příště. Jak se říká, nikdy neříkej nikdy...
Trošku depresívna kniha, avšak na knižný debut hodnotím veľmi kladne. Možno ťažšia pre menej zdatných čitateľov. Koniec dáva predpoklady k tomu, aby sme si mohli sami dotvoriť konanie postáv.
Skvělá knížka, jen mě malinko mrzí konec, a proto dávám hvězdičku dolů, celou dobu čekám a pak nic ........................... SPOILER (=otevřený konec)
Výborná kniha...název vystihuje celý obsah knihy. Jak trauma z dětství docháže vyvrcholit v osamělost a nenaplnění života, někdy není cesta zpět. Sebedestrukce.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Začala som čítať včera večer a kniha ma zaujala od prvých stránok. Príbeh aj pútavo napísaný dej. Vidím, je každý, kto ju čítal sa vyjadruje pozitívne napriek depresívnym pocitom, ktoré navodzuje.
Autista a anorektička. Mali pocit, že ich niečo k sebe priťahuje ale nevedeli to naplniť, realizovať svoj vzťah.
Pokud bych měla vybrat jedinou knihu, která má nejlépe vystihnout moderního člověka, člověka 21. století, zvolila bych Osamělost prvočísel. Jako znamení naší doby. Přestože je to příběh depresivní, mrzelo mě, když jsem se blížila k jeho konci. A takových knih, na jejichž čtení se těšíte a trápí vás loučení, není mnoho.
Tohle byl opravdu čtenářský zážitek. Přečetla jsem ji za jedno odpoledne, jedna stránka za druhou.
Nedokážu si představit žít v těle, kterému bych cíleně ubližovala, ničila, krok za krokem ho přiváděla k destrukci a přitom stále nějak na jiné úrovni fungovala. Je to tak hrozně moc rozporuplné. Každá jizva, říznutí, každé sousto jídla ... v tom postupném ničení není žádný jasný definitní krok .. spíš volání !
Doslov překladatelky je naprosto úžasný. Děkuji za něj, byla to výborná tečka za celým příběhem.
Vynikající kniha, která dle mého názoru velmi silně vypovídá i o současné české společnosti, o pocitu odcizení, který může mít rozmanité příčiny a projevovat se různě intenzivně, různými způsoby. Kniha mě zasáhla především proto, že není zbytečně upovídaná; klobou dolů za výborný překlad (Alice Flemrová) a za skvělý doslov překladatelky (Odeon 2009).
Více takových knih!
Knihu už jsem četla před nějakým tím pátkem, ale stále na ni musím myslet. Pro mě jedna z nejlepších knih, která se mi dostala do rukou.
naprosto úžasná knížka, strašně moc zajímavý pohled do myšlení lidí, kteří jsou nějak jiní a přemýšlejí úplně jinak. Mrzelo mě, že je konec, zajímalo by mě, co se dělo dál...
Štítky knihy
homosexualita zfilmováno italská literatura dětství matematika verbální (slovní) komunikace samota vztahy psychická traumata mezilidské vztahyAutorovy další knížky
| 2009 |  Osamělost prvočísel |
| 2020 | Dobývání nebe |
| 2013 | Tělo |
| 2015 |  Čerň a stříbro |
| 2024 | Tasmánie |
Po dlhej dobe som zase natrafila na knihu, ktorú som nepustila z rúk a prečítala ju za pár hodín. Tak strašne ma bavilo byť s hlavnými hrdinami. Je to príbeh dvoch osamelých duší, ktoré prežili v detstve traumatizujúci zážitok a ten si nesú so sebou po celý život, možno Mattiu viac ako Alice. Nedokážu sa zaradiť medzi rovesníkov, nedokážu komunikovať s rodičmi. Sú ako tie osamelé prvočísla medzi tými všetkými číslami. Jedného dňa na seba narazia, a začína ich príbeh. Príbeh, v ktorom sa ich životy spájajú a zase rozchádzajú, a aj keď nie sú spolu neustále na seba myslia. Na začiatku som si myslela, že sa mi zase do rúk dostala kniha pre teenage skupinu, ale z hlavných postáv sa stanú dospelí ľudia a vy sledujete ich životné príbehy. Samotný príbeh je celkom zaujímavý, ale čo je najlepšie na knihe je to, ako to všetko Paolo napísal, ako všetky tie ich pocity a myšlienky dokázal tak skvelo opísať. Tak parádne, že sa mi nechcelo rozlúčiť ani s Alice a ani s Mattiu.