Osamělý chodec
Hermor Lilia (p)
Výbor ze čtyř básnických sbírek Hermora Lilii (Františka Bíbla), které byly původně vydány v nepatrných nákladech malým kladenským nakladatelstvím mezi lety 1917–1931, si bere za cíl připomenout tohoto „zapomenutého básníka“, jehož objevil Jiří Kolář a snažili se udržet v kulturní paměti mj. Ivan Diviš a Ivan Slavík. Jedinečná osobitost Liliovy poezie, navenek sonorně jednotvárná, zevnitř neobyčejně členitá, spočívá zejména v jejím jazyce, ve zvláštní syntaxi vyjadřující „nespojitou spojitost“ evokovaných dějů a roměnu skupenství i všemožné stavy „mezi“, obsahuje i bohatý rejstřík novotvarů. Texty odkazují ke skutečným, tj. „duchovým“ substrátům skutečnosti, skrytým pod jevovou stránkou nazíranou našimi smysly.... celý text
Přidat komentář
Krásný večere živých, drobných lidí,
ať mi trne výtrysk hudby v listoví,
ať každá chvíle trvá století,
neb v prvém jaru poslední léto cítím.
...Taková čeština, že jsem v duchu slyšela pány Lukavského, Štěpánka, nebo Hrušínského, kteří by dokázali ten rytmus a slova spoutat tak, že by to znělo jako hudba.
Osamělý chodec
Zapomenutý český básník a překladatel František Bíbl, který publikoval pod pseudonymem Hermor Lilia. Jeho poezie se zaměřuje na filozofická a esoterická témata, je poměrně složitá, ale rozhodně originální a nadčasová.
POD LESY
Nad plotem hourá šerozeleň,
ztich měsíc mezi dvěma laťkami.
Hučení smrti ve vrcholcích černých
blíží se a vzdaluje,
vzdaluje černě do neznámých lesů.
I osamělý jeřáb vzpomene
zatřást se někdy šeře.
Cvrčku života, proč tlučeš,
slavíku churých brambořišť,
až v jednotvárném rokotání
čas zdá se bolně tát, –
ani tvoje chvíle nestane,
zajdem dřív než hukot těchto hvozdů.