Osamělý poutník

16.01.2023

Ta lehkost Kerouacova stylu překvapuje. Stejně jako užívání lexika z nejrůznějších vrstev jazyka. Buddhistické „satori“ tu stojí vedle lahodně hovorového „baštit“. Kerouac vyniká magickým popisem atmosféry, kdy od drobných detailů přechází k obecným metaforickým obrazům a úvahám. Pěna na vařící se kávě se mění v obraz smrků na hladině jezera, které „směřují svými špičkami do nekonečna“. Jednou je zajímavě "urban" a projdete se s ním městem od podzemky až do nejoblíbenějším podniků (Newyorské scény), jindy s ním strávíte několik nocí na vrcholku opuštěné hory jako požární hlídka (Na vrcholku hory). Po přečtení tohodle popisu samoty o to víc pobaví, když zjistíte, že to Kerouac ve skutečnosti nedal, spakoval se dřív a pelášil zpátky k mámě a mezi lidi, až se mu za patama prášilo.

31.07.2022

Kniha kúpená v antikvariáte, bo som zrazu zatúžil čítať od Kerouaca viac. Mal som z nej spočiatku zmiešané pocity, no postupom času som začal nachádzať to, čo mám na jeho tvorbe rád.
Vodopády slov chŕli v každej vete, ktorá je nekonečná ako všetky ostatné. Každá má v sebe obrazy, čo u iných autorov vyplnia celé kapitoly. Pri čítaní týchto poviedok vnímam všetkými zmyslami. Cítim vône i pachy úzkych prašných uličiek, počujem rachot prechádzajúcich vlakov i virvar nočných lokálov, ako aj šum stromov v nočnom tichu. Vidím popraskanú, slnkom vysušenú zem zasypanú prachom. Plavím sa parníkom po mori vdychujúc jeho vlhkosť, ktorá však nezaženie sucho v hrdle po prehýrených nociach, uprostred dusnej pary v kuchyni a vlhkosti vechťov zmiešanej s ostrým pachom potu. Túlam sa ulicami z putyky do putyky, mením bufety, bistrá, okienka a pulty nálevní, míňam stratené existencie, prízraky noci i dňa.
Ako všetky knihy, ktoré som doteraz čítal. K dokonalosti jej chýba už len málo - vypustiť niektoré poviedky (nabudúce to dám bez nich a verím, že budem viac ako nadšený).

10.04.2021

výrobna kniha povídek od beatnika Jack Kerouac která jak jsme zvykli se zase odehrává na cestách

23.02.2021

Tato kniha mě nenadchla jako celek nýbrž jako povídka "Sám na vrcholu hory".

17.06.2019

Pro mě něco jako volné pokračování On the Road kterou i přesto že jí někteří vytýkají nedostatek děje anebo děj na jedno brdo, miluju.

28.05.2019

rozmanité příběhy, co mě nadchly! Osamělým poutníkem jsem odstartoval svou lásku k Jacku Kerouacovi! A ta trvá a trvá a trvá..

18.01.2019

Knížku jsem si nechal přivézt od kamaráda z antikvariátu v Brně. A hned jsem se do pestrobarevného paperbacku zamiloval. A vzápětí i do jeho obsahu. Povídky mě nadchly, je to takový průřez Kerouacem se vším všudy a se všemi tématy, která si s ním spojuji (aspoň po přečtení Na cestě a Dharmových tuláků). Vidím tu sice rozporuplné dojmy, já bych ale neváhal čtenáři, který od Kerouca dosud nic nepřečetl, začít právě s těmito povídkami. Mexický feláhové a Newyorské scény připomenou Na cestě, Sám na vrcholu hory jsou zase zkoncentrovaní Dharmoví tuláci. Novinkou pro mě byl popis života na moři (Čuňata mořský kuchyně) a na dráze (Železniční země), a cestování po Evropě. Dá se namítnout, že leckdo toho víc nastopoval, ostatně průměrný Čech toho po horách nachodil asi víc než Kerouac atd. Kdo to ale umí tak krásně popsat? Svoboda z toho čiší každou větou.
Ale největším přínosem knihy pro mě je, že Kerouaca odteď vnímám jako citlivějšího (sympatičtějšího) člověka, než za jakého jsem ho měl během čtení Na cestě.

Nadšení z knížky mi ale bohužel dlouho nevydrželo. V chaotickém čase těsně po vánocích jsem knihu v roztržitosti nechal ležet v sedmnáctce a Osamělý poutník doputoval kamsi do Modřan.
Z novějšího vydání z městské knihovny už jsem takové potěšení neměl.

28.12.2018

O něco slabší než Na cestě. Více než o epické povídky se jedná o poémy ilustrující pracovní i cestovatelský život věčně putujícího Kerouaca.

Dočítám staré resty, z Kerouaca jsem měl trochu strach, přeci jenom doporučených sedmnáct už jsem docela přetáhl, ale hned na začátku mě potěšila historka, kde průvodce Enrico chce Kerouacovi ukázal svojí vlast, kterou opravdu ze srdce miluje, a tak ukazuje prstem na města, kopce, řeky, hory či děvčata a doprovází je pyšným leč lakonickým popisem "Mechico" :).

Těším se z drobků, třeba komentář Borrougse k jeho kamarádovi mexičanovi mě vůbec nepřekvapil.

A po víc jak 20 letech jsem se dočetl, jak dopadl vytoužený pobyt v osamění na vysoké hoře, po kterém toužil už v Dharmových tulácích..

10.05.2016

najmenej zaujimava kniha z pera beatnikov... ale mozno len nezaujala mna v tom spravnom case :-)

30.09.2015

Moje první dílo od Kerouaca. Zpočátku jsem měl s těmi sáhodlouhými souvětími problémy, ale to se časem poddalo. "Kerůvejovy" příběhy jsou fajn, dojem z knížky je pro mě celkově dobrý.

18.10.2014

Místy se to dalo, ale místy se to nedalo číst. Nevím, jak moc za to mohl překlad, ale dlouhá souvětí bez čárek, příšerný. Mexiko se ještě dalo, ale pak ta další kapitola Železniční země, to se nedalo, jedna stránka pomalu jedno souvětí bez čárek, plácal páté přes deváté, to bylo utrpení. Jsem normálně ty stránky přeskakoval a hledal pasáže, které by se daly číst. Půlku jsem ještě nečetl a ani se mi do toho nechce. Mám tuto knihu doma a pomalu lituji, že jsem si jí koupil. Snad se k ní ještě časem dostanu a dočtu jí.

24.09.2014

Kerouac, který mě moc nezaujal a odložil v polovině. Na tohoto autora musí být člověk odpočat a dobře naladěn a mysl otevřít záplavě vět a slov. Oproti dalším dílům mi přesto tyto povídky přišly odbyté, málo vypovídající, málo srozumitelné, prostě horší než jiná Jackova díla. Ale je možné, že jsem nebyl dobrý čtenář.

25.03.2014

Jack tě na začátku veme do horkýho Mexika, odkud na tebe pohoda a klid mexickýho života přímo dejchá, ale moc dlouho se tam neohřeješ a než se naděješ, tak už prožíváš těžký časy ajznboňáků na osamělých kolejích kalifornských železnic. Hned potom ti Jack ukáže život v zatuchlých kajutách balkánské lodi a seznámí tě s apatickýma námořníkama, kteří si nevidí dál než na konec svýho tlustýho břicha, a proto tam neztrácí čas a okamžitě pádí prozkoumat New York, to zběsilý město, kde čas nestojí, ale plyne a hýbe se rychleji než je pro člověka zdravý. Ani potom Jack neotálí a šine si to do Evropy s mezizastávkou v ponurým Maroku a najednou se dostává do své vysněné Paříže a už může obdivovat Cézannovskou krajinu a sytě modrou oblohu, jak z obrazů Van Gogha. Konečně si může sednout do útulných francouzských restaurací a vychutnat si těžký červený víno, zakousnout lahodně sladkej croissant a užívat si života v malebných vesničkách Bretaně, Normandie či Burgundska. Potom už se Jack ale přesytí i jeho vytoužené Francie, a tak nastává ten pravej čas na cestu do temnýho a mlhou zahalenýho Londýna, ve kterým se ale dlouho nezdrží a žene se přes oceán zpátky do Států.

Nakonec ale jeho dobrodružství nekončí zrovna pozitivně, protože se zamýšlí nad tím, že zlatý časy tuláků v Americe už dávno odzvonily a maloměstská morálka nesnese pomyšlení, že by snad někdo mohl žít jinak než hlásá nepsaný pravidlo společnosti, ve které si člověk nemůže venku pod hvězdama rozdělat už ani spacák, aniž by po něm nevystartovali fízlové. Jack cití hořkost a smutek, že se tulák stává štvancem a nežádoucím individuem, kterej už v dnešním světě nemá téměř žádný vyhlídky do budoucnosti.