Osamocení 12
Arsen Revazov
Inteligentní, místy hodně černý humor a dokonale zamotaná kriminální zápletka, jejíž nitky vedou z Moskvy do Jeruzaléma, k lovcům lebek z amazonských pralesů a jejich šamanům kouzlícím s kořenem mandragory i k přísně střeženým kódům egyptských faraónů, jsou hlavní atributy Revazova napínavého románu. Jeho hrdinové se dostanou až do pracovny šéfa vatikánské Svaté Inkvizice (k postavě o to zajímavější, že jí jako reálná předloha posloužil současný Svatý Otec), do nefalšovaného moskevského vězení i psychiatrické léčebny. Nechybí vzrušující milostné intermezzo ani průnik do fantasmagorické dimenze tajné sekty v chrámu vybudovaném z opuštěné stanice moskevského metra. Kniha získala mezi čtenáři přezdívku „ruská Šifra mistra Leonarda“ kvůli žánrové příbuznosti se světově oblíbeným bestsellerem. Ve skutečnosti „Šifru“ přesahuje stylově i myšlenkově a nabízí pestrý jazyk s bohatou škálou významových rovin, čímž vědomě navazuje spíše než na západní bestsellerovou produkci na kořeny moderní ruské literatury. ... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2009 , Argo , TritonOriginální název:
Odinočestvo 12, 2005
více info...
Přidat komentář
Kniha se dobře čte, nějaké pasáže jsou zbytečně probírané, ale z druhé strany hodně akcí, některé až těžko uvěřitelné. Jinak poutavý příběh, kdy čekáte, jak to vlastně dopadne.
Namátkou si ji vypůjčil manžel a já po ni sáhla, protože už jsem neměla co číst. Nečekala jsem od ní nějaký zázrak, a zřejmě právě díky tomu mě zaujala. Změnila bych v ní pouze části, kde je rozebírán historický Egypt, ty na mě byly zdlouhavější. Docela mě v knize bavil pohled rusa na věc i to, že v Rusku s trochou úsilí jde opravdu vše:) Jako oddechovka, je to fajn.
Kniha svým konspiračním dějem poměrně zajímavá, ale že bych se do ní plně ponořil nemohu říct. Občas mi některé pochody a postupy hrdinů připadaly poněkud podivné až iracionální. Vysoce hodnotím poznámky pod čarou, především vtipy, které mi vždycky vytvořili na tváři úsměv...
Perfektní knížka! Strašně se mi líbila! nejen protože to psal Rus...ale i proto jakým stylem je celá kniha dělaná. Líbí se mi jakým způsobem jsou rozčleněné kapitoly a i to že když je tam něco neznámého všechno je vysvětleno ve hvězdičce.
No a ty vtipy...písničky! prostě bezvadně proložená kniha vtipy, písničkami a tajemná atmosféra s kriminální zápletkou.
Někdy je to hodně přitažené za vlasy ale vůbec mi to nevadilo! ba naopak!
Jen ten konec...lidi já brečela...jako tele.
Vřele doporučuju!
Je to skvelá oddychovka. Na odreagovanie sa od drobných starostí bežného dňa je to skutočne vynikajúce! Chce to, pravda, trochu toho nadhľadu, štipku veľkorysosti a chuť baviť sa. Netreba čakať, že tam objavíme pravdu o vesmíre.
Výčet autorů, jejichž příznivce by měl román potěšit, opravdu navnadí, ale ani s Murakamim ani s Ecem se Revazov nemůže měřit. Styl vyprávění je klopotný, hra na rafinovanost konspiračních thrillerů neúčinná. Snaha o postmoderní míchání všeho, citace vtipů a písňových textů - má to vypadat překvapivě, neokoukaně, snad to má i šokovat, ale celé je to prodchnuté jen snaživým amatérismem. Jediné, co oceňuju, jsou nakonec nějaké ty reálie současného Ruska, s nimiž v literatuře nepřijdeme tak často do styku. A ano, u některých pasáží jsem se i docela bavil, ale celek je nemotorný a nesoudržný.
Koktejly mám rád ve sklenici a následně v žaludku, nikoliv v knize. Při četbě jsem si vzpomněl na Čapkova pejska a kočičku jak pekli dort. A na jedno přísloví, které říká, že když dva dělají totéž, není to totéž.
Osamocení 12
Tak tady jsem byla schopná přečíst jen pár desítek stran. Nudné, postavy jaksi nerozlišitelné, děj pochybný. Hlavně to ale působilo dojmem, že autor si v průběhu let nastřádal různé poznámky, postřehy a historky, a pak ho bohužel napadlo, že je jich docela dost a že by stálo za to je zúročit. Tak narychlo spíchnul kostru pofidérního příběhu a do ní všechny ty své poznámky natlačil. Čtenář tak není pohlcován zajímavým příběhem, spíš jen čte tu nějaký vtípek, tu zajímavost z ruské politiky, tu výklad o neurolingvistickém programování. Prostě cokoli, co autorovi přijde interesantní. Při takovém způsobu psaní může knížka těžko fungovat konzistentně. Ale hlavně mě to fakt vůbec nebavilo. A že autor hodně tlačil na pilu, aby čtenáře zaujal, byť poněkud primitivně (viz např. ztracená uříznutá hlava).