Osem hôr
Paolo Cognetti
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/351258/bmid_osem-h-r-Ojz-351258.jpg
4
671
671
Pietro je chlapec z mesta, plachý a samotár. Jeho matka pracuje ako zdravotná asistentka v poradni na okraji Milána. Otec je chemik vo fabrike, podozrievavý a nervózny muž, ktorý sa každý večer vracia domov plný hnevu. Pietrových rodičov spája spoločná vášeň: spoznali sa v horách, zamilovali sa do seba v horách, v horách, na úpätí Troch lavaredských štítov, sa dokonca zobrali. Hory ich navždy spojili aj počas prežitej tragédie a súčasné Miláno ich napĺňa len ľútosťou a nostalgiou. Keď na úpätí hor¬s¬kého masívu Monte Rosa objavia dedinku Grana, cítia, že tu nájdu pokoj pre svoju dušu. Pietro tu trávi všetky letá a práve tu sa aj spriatelí s rovesníkom Brunom. Tak sa začínajú ich roky bádania a objavovania medzi opustenými domami, mlynom a strmými horskými chodníkmi. V tom období Pietro začína chodiť na túry aj so svojím otcom, čo bolo „asi to jediné, čo kedy od neho dostal a čo sa najviac podobalo na vzdelanie“. Pretože hory sú poznanie, pravý spôsob života, Pietrovo ozajstné dedičstvo – a to ho aj po dlhých rokoch odlúčenia opäť zblíži s Brunom. Osem hôr je príbeh o priateľstve medzi dvomi chlapcami, neskôr medzi dvomi úplne odlišnými mužmi – dobrodružná cesta zložená z útekov a pokusov o návrat k ustavičnému hľadaniu cesty k sebapoznaniu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Le otto montagne, 2016
více info...
Přidat komentář
3,5/5
Osm hor pro mě bylo dost velké vystoupení z mé čtenářské komfortní zóny, světovku nečtu a proto je pro mě těžké knihu hodnotit, protože nemám srovnání.
Kniha mě zaujala svým tématem. Hory miluju a jejich popisy mě vážně neskutečně bavili a celou dobu jsem měla chuť se do hor hned vydat.
Bohužel příběh a postavy se mě nijak zvlášť nedotkly. Ano, napsané to bylo dobře. Postavy byly komplexní, děj smutný, ale celkově byl pro mě příběh vyprávěn strašně odměřeně a nedokozála jsem se do postav vcítit. Může to být tím, že jsem do světovky ještě nedorostla, může to být problém můj, problém konkrétní knihy, nebo problém celého žánru. Nevím.
Ale vím, že touto knihou mě provedly hory.
"...než se tam člověk vydá, je potřeba, aby je uměl rozeznat, a aby po nich dlouho toužil..."
Kniha, kterou jsem přečetla za pár hodin, neskutečně silný příběh, který mě chytil za srdce.
I proto, že sama hory miluji a navázala jsem v nich nejeden silný vztah...
"Ať už je osud cokoli, přebývá v horách, které máme nad hlavou."
Neskutečně pravdivá věta...Hory jsou mocné, dávají sílu, dávají svobodu, ale stejně tak mohou snadno vzít to, na čem vám záleží, něco, co v životě hor není nic než jen pomíjivý, chvilkový záblesk. Hory život berou, i ho dávají...
"...že v jistých životech jsou hory, kam se není možné vrátit..."
Zamilovala jsem se na první přečtení, na stěnu věším mapu kolem Balmenhornu...a plánujeme další italské dobrodružství.
Krásný a silný příběh. Je to jedna z mála knih, ke které se budu čas od času vracet. Kdo miluje hory a ten pocit být v nich ztracený, si při čtení užije pohlazení po duši. Další slova by byla zbytečná, takže už jen moje hodnocenÍ:
PŘÍBĚH : 5/5
SDĚLENÍ: 5/5
JAZYK: 5/5
Nečekaně silná knížka!
Nemyslím si, že je to knížka pro každého. Je to silně subjektivní vyprávění/vzpomínání a zároveň jakési hledání něčeho, na co člověk musí mít v sobě cit pro přírodu a kousek duchovna. Myslím, že hodně záleží i na rozpoložení. Není snadné se naladit na Paolovu vlnu, když na to člověk prostě nemá chuť. Pak knížka působí hloupě.
Ale jinak, jinak to stojí za to. Knížka mě přenesla k horalům. A doba tam byla skvělá.
(...) a není to třicet let, co se mě odsud pokoušíš dostat dolů? Nedělej si o mě starosti. Tyhle hory mi nikdy neublížily.(...)
Krásný příběh zanechávající po sobě pocit nedefinované tesknoty. Cognetti dokáže čtenáře lehce přenést stovky kilometrů do kamenných moří Alp a bez zbytečných slov vykresluje postavy se všemi jejich nedostatky i ideály.
(SPOILER) Na příběhu mi trošku vadilo, a to je samozřejmě jen můj osobní pocit, že si neumím představit život, jaký měl Bruno. Žít jen v horách, obětovat tomu lásku, peníze a nakonec umřít sám. Cítila jsem z toho takovou bezútěšnost. Navíc Cognetti umí výborně popsat vztahy rodičů a dětí, jak vlastně si z dětství neseme určité "traumata" a ovlivňují nás i v dospělosti a je jen na nás, jestli se budeme litovat nebo se tomu postavíme čelem. Tato kniha se mi líbila a opět mě dokonale přesunula do míst, o kterých se v příběhu psalo. :)
Syridlo je kúsok žalúdka. Bez kúska žalúdka by nebolo syra. A vymyslel ho starodávny človek, divoch, ktorý sa v ich nárečí volá Omo Servadzo.
Aj toto je príbeh o dvoch priateľoch z talianskych Álp. Osem hôr, je aj románom o nevypovedaných a zložitých vzťahoch medzi otcami a synmi. Rozprávač príbehu je malý prišelec s otcom a matkou unikajúcimi do prírody pred mestským životom v paralele s tuhým životom takmer nevzdelaného chlapca-horala a jeho mĺkvej rodiny. Ich osudy sú však preťaté už v momente nedokončeného chlapčenstva. Tvrdá a krásna príroda talianskych Álp, zmierená samota horských ľudí od zvyšku sveta, priateľstvo poznačené kladným aj negatívnym vplyvom svojich otcov, je hlavnou líniou tejto príjemnej knižky.
La pezza je červený smrek, smrekovec – la brenga, borovica limbová - l’arula, vysoké bralo kde sa dá ukryť pred dažďom je barma, Ale on dostal meno berio – skala. A to mu ostalo už navždy. Skala, ktorá sa snaží odolať nepriazni osudu a života.
Je to kniha s krásnym príbehom. Nie je to beh na dlhú trať, ale na takmer dvestopäťdesiatich stranách ponúkne v tieni zdanlivého pokoja obraz sveta, ktorý nemajú možnosť všetci navštíviť.
Příběh o vztazích. O vztahu k otci, matce, kamarádovi, horám. Pěkně napsaný, přesto se mi četl docela těžko. Možná jsem knihu četla ve špatnou dobu, nebo jsem o ní měla jinou představu? Nemohu říct, že by se mi nelíbila, ale nijak zvlášť jsem si ji neprožila. Za 3*.
Knížka se četla sama. Jednak je plynule napsaná - nepříliš květnatá, spíš civilním jazykem, ale rozhodně nepůsobí plytce. A jednak - hory!! Je to prostě o bytí v horách. Žádné zbytečné popisky nevýznamných epizod, jen hlavní příběh, v nádherných kulisách.
Moc pěkná knížka pro všechny, kdo mají rádi hory, kdo je vnímají jako důležitou součást života, jako místo, kam se chodí čerpat, nacházet odpovědi, kde se v potu tváře všechny trable přetaví v pokoru, pochopení a přijetí.
Je taky o nikdy nevyřčených slovech, o hledání souvislostí, o touze někam patřit. A samozřejmě o lásce. K horám, k přírodě, ale hlavně té otcovské a synovské, mnohdy tak zvláštně zakuklené.....
"Jako kdyby se tím, že se jednou za rok znovu vydává po téže staré stezce, nořil do vzpomínek a putoval proti proudu vlastní paměti."
Za mě krásná kniha o horách, je náhledem do mužské a chlapecké duše. Odrážela i mé myšlenky a rozpoložení, které se dostavují uprostřed ticha hor. Zajímavá propojení otce, syna a kamaráda i vztahu horala a jeho rodiny s přírodou. Dala mi i odpověď na otázku historie polorozpadlých horských domečků a hospodářství vysoko v horách. Děj se odehrává většinu času v Dolomitech a končí v roce 2014 v době, kdy hory dobývá moderní technologie a rekreační centra. I když jsou v knize těžší životní období, zůstal mi z ní příjemný pocit. Hezké vyprávění to bylo.
Až při čtení jsem si uvědomila, že jsem jako dítě vyhledávala příběhy o horách a horolezcích; čím víc sněhu v nich bylo, tím líp. Proto mi zdejší popisy krajiny ani života v extrémních podmínkách vůbec nevadily. Větší problém jsem měla se vztahovou rovinou, tím spíš, že knížku instinktivně pokládám do značné míry za autobiografickou. Pietro opouští svého otce, aby se časem v mnoha směrech vydal v jeho stopách. Má rád samotu, ale jakmile by měl potřebný čas a prostor odpoutat se a utřídit si myšlenky, už uvažuje o tom, jak by v místě odtrženém od civilizace uspořádal komunitní život. Samostatnou kapitolou je jeho vztah k ženám, které jsou ve většině případů bezejmenné a bezvýznamné, až jsem se nemohla zbavit myšlenky, že Monte Rosa je pro Pietra tak trochu „Zkrocenou“ horou… Zkrátka mě napadalo, že ta až okázalá necitlivost musí být způsobená nedostatkem pozornosti, ať už od otce, nebo od Bruna. Přesto uděluji 3,5 hvězdičky za nápad i odvahu.
hezké to bylo, měl štěstí, že s otcem našel něco společného .... a Bruno? Horál jsi a horalem zůstaneš ....
Jsem v životní fázi, kdy bych se nejraději zbalil a opustil každodenní shon a stres. Pokud máte podobnou touhu, tak tato kniha vám v tom nepomůže. Je v ní sice krásně popsán drsný život v horách, touha se horami brouzdat a šplhat na ně, ale pokud vás kopce a hory nelákají už z pohledu okna, pak tato kniha vás osloví jen málo. Těm ostatním ji mohu doporučit, pokud si chtějí trošku zafilozofovat nad civilizací, těžkým životem nebo jen poznat smýšlení horalů a milovníků hor. Kniha jistě stojí za přečtení, najdete v ní i pár myšlenek a důvodů k zamyšlení. Navíc je celkem útlá, takže ji přečtete rychle. Kniha neurazí, a myslím, že ani příliš nezklame. Přesto mám za to, že se dají sehnat lepší tituly.
Osm hor mě trochu zklamalo. Nemohla jsem se do příběhu vůbec začíst. Ačkoli by se mi to líbit mělo - málo postav, kniha o horách, o životě, o přátelství. Vyzařoval z ní klid, ale nejedná se úplně o jednoduché čtení - připravte se, že budete muset číst mezi řádky.)
Střídmý, ale velmi poetický příběh nejen o horách v jedné z nejkrásnějších oblastí italských Alp, u nás zatím příliš neobjevených. Kniha se silnou mužskou energií, o síle přátelství, vztazích otců se syny, hledání sebe sama. Poklidně plynoucí příběh bez výrazných dějových zvratů. Krásné poklidné čtení do dnešní doby.
"Minulost je v údolí, budoucnost na vrchu."
Velice příjemné překvapení jsem nalezl v této knize. Více než o objevování hor a stavbě chaty v horách je o přátelství a vztazích. Ale nevytvořili tyto vztahy a přátelství právě hory? To se můžete dočíst v knize
Štítky knihy
přátelství zfilmováno příroda italská literatura rodina Itálie psychologické romány hory a pohoří samota otcové a synovéAutorovy další knížky
| 2017 |  Osm hor |
| 2018 | Divoký kluk |
| 2022 | Vlčí štěstí |
| 2019 |  Nikdy nevystoupat na vrchol |
| 2018 | Sofia vždy chodí v čiernom |
Překrásná kniha o jednom dlouhém přátelství dvou kluků/mužů. Bruno je prostý kluk z vesnice vysoko v Alpách, který odtud snad za celý život nevytáhl paty. Pietro je naopak kluk z města, „lufťák“, cestovatel, kterému v Nepálu jeden nosič řekne o hoře Sumeru ležící uprostřed světa a okruhu osmi hor.
Není to kniha o horolezcích, ale o horalech. Není o hrdinství a rekordech, je o lidské opravdovosti, o samotné podstatě života, žití.
Už dlouho jsem nečetla něco tak ryzího. Až z toho naskakuje husí kůže. Vřele doporučuju.
---
„Naučil se víc ten, kdo udělal okruh osmi hor, nebo ten, co vylezl na horu Sumeru?“