Osem hôr

16.04.2020

Na začiatku som s knihou bojoval a pokračoval v čítaní len preto, že bolo jasné, že autor odžil to, čo píše.
Oplatilo sa.
Je to taká poctivá knižka - občas mi pripomenula Kerouaca, občas Hemingwaya (chlapskosťou, nie štýlom písania).
A len na okraj, turistika a horolezectvo mi nič nehovorí.

07.04.2020

Příběh celoživotního přátelství a především láska k horám.
Kdo čeká nějakou dramatickou zápletku, tak se nedočká.

26.03.2020

Knihu je potřeba číst bez očekáváním nějakého dramatického děje, velkého příběhu v horách. To v knize nenajdete. Je to hodně komorní, hodně emocionální. V knize je obsažena poctivá směs všech chlapských emocí, přátelství, vztahů uvnitř rodiny a nejbližšího okolí... ale tak nějak pochlapsku. Hlubší emoce nejsou popsané, ty čtenář musí vnímat sám. Mě kniha nadchla a četla jsem ji dlouho po menších úsecích, abych si ji užila. Už teď vím, že až ji do knihovny vrátím, pořídím si vlastní a za pár let ji předám svému synovi.

18.03.2020

Je zajímavé, že kniha, kde se nic neděje, může mít takový ohlas, ale určitě po právu, sonda do duše muže středního věku, neuvěřitelně lehce napsaná, místy až smutná, o to více realistická, překvapuje mě, že někdo zvolí cestu života o samotě v horách....pocta překladateli knihy

04.03.2020

Hory v hlavní roli. Jejich divokost. Krása. Nepředvídatelnost. Rozmary. Síla. Krutost i něžnost. Není divu, že jim člověk propadne. I vztah otce a syna je podobný. Po celý ten čas. Celý lidský život. A ony byly vždy u toho. Hory.

24.02.2020

Poslouchal jsem to jako audioknihu a je to užasný na poslech.. Kniha je fakt moc pěkná oba hrdiny jsem chápal i když každyho jinak.. velmi mne překvapilo jaká kniha měla uspěch,. Je skvělý že se takové knihy čtou...

Pořád jsem čekal, kdy se děj nějak zajímavě vyvine, ale nic. Postavy se prakticky nevyvíjejí, nikdo nepřekročí svůj vlastní stín. Žijí předem odhadnutelné životy. Vypravěč a zároveň jeden ze dvou hlavních hrdinů působí jako cynický pozorovatel, s velmi slabými sociálními dovednostmi. Pokud snad něco cítí, neumí to vyjádřit a raději uteče do samoty. S rodiči a přáteli je schopen se léta nestýkat bez pádného důvodu. Motivy bližních pochopí částečně až po létech, neschopen ovšem se z nabytých vědomostí poučit. Pak ani nepřekvapí, že příteli v životní krizi není schopen nijak pomoci. Je-li tato kniha autobiografií, pak nechápu, kde autor bere tu drzost ještě se takovýmto rádoby intelektuálským avšak marným životem chlubit na veřejnosti. Popisem krásy hor a života horalů může autor ohromit pouze lidi, co hory z blízka moc nepoznali nebo nic na toto téma nečetli. To však není můj případ. Nějak nechápu, jak mohlo toto dílo dostat tak vysoké hodnocení.

25.12.2019

Moc dobrá kniha. Žádné zbytečné kudrlinky, ale poctivý ryzí lidský příběh přátelství, hor a zivota.

06.12.2019

Velmi prosté (a v prostotě dokonalé) a působivé. Až se mi zastesklo, že takhle hory nemám. Prostá je příroda a být v ní, s ní a s nejlepším kamarádem.
A zároveň hrozně složité. Otec je tvůj NEJVÍC, dítě je tvoje NEJVÍC. A stejně se to pomotá, neporozumění, zklamání, nenaplnění. A v tom všem pěkné chvilky: Pietro nachází v zápisnících na vrcholcích hor stopy svého otce (Byl jsem tady.), má chuť něco připsat nebo vytrhnout list ze zápisníku, ale neudělá to. Okamžik, který tě osloví.
Brunova touha po - čem vlastně? Tomu asi nerozumím. Ale hrozně bych mu to přála. A velký smutek. Haj hou.

15.11.2019

Přátelství dvou chlapců,(dále mužů) z naprosto odlišného prostředí, láska k horám, hledání vlastní cesty životem, vztahy v rodině, vztahy otců a synů. Matky, které drží rodinu....To vše je v poklidně plynoucím příběhu. Každý je zodpovědný za životní cestu, kterou si zvolil, nic nejde vrátit.

21.10.2019

Kniha mi připadá jako psaná na objednávku. Možná byl autor jako dítě s rodiči na výletě v horách a teď si řekl, že by se z toho dala vystavět kniha. Celý příběh působí povrchně, postavy jsou ploché, nedotažené, bez života. Pořád čekáte, že se něco bude dít, že dojde k nějakému dramatickému zvratu, střetu mezi postavami, k nějaké akci. Drsné prostředí hor k tomu přímo vybízí. Ale kdepak! Postavy se objeví a pak jsou najednou fuč. Vztahy mezi nimi naprosto nefungují nebo vůbec neexistují. Všechno vyšumí do ztracena s prvním horským praménkem. I ty popisy hor jsou velmi banální a plné klišé; člověk s láskou k horám a přírodě dle mne prostě píše jinak.

27.08.2019

Jednoduchý a velmi krásný příběh o přátelství dvou chlapců, které vzniká v italských Dolomitech. Dobývání zdejších horských vrcholů je životním stylem frustrovaného otce jednoho z hochů.
Kniha nepřináší jen působivý obrázek hor, ale především hlubší poznání vztahů mezi postavami otce a syna, či obou chlapců v dětství i dospělosti. Láska k horám tu hraje zásadní roli.
Moc pěkná knížka. Doporučuji.

27.08.2019

Tuhle knihu jsem četla na místě, kde má přítelova babička chatu. Nádhernou, historií opředenou chaloupku, kde se zastavil čas. V kouzelné zahradě, obklopeni stromy, čmeláky a ptáky můžete nerušeně lelkovat, psát, jíst, pít kafe nebo číst. Anebo všechno dohromady. Zalezla jsem si pod jeden košatý strom kousek od terasy a začetla se, ukusujíc malinovou galetku a upíjejíc poctivé espresso z kávovaru, který jsem nebyla líná vézt z Brna s sebou. A právě v přírodě, za životaplného cvrkotu všude kolem, se mi Osm hor četlo samo.

Záhy jsem podlehla Paolovu úspornému stylu psaní. Já, která se až nesmyslně vyžívá v popisu různých detailů a pocitů jsem fascinovaně a s pokorou sledovala, jak skvěle funguje, když tohle někdo úplně vynechá a úsporně pracuje s textem osekaným od všeho přebytečného.

Paolo Cognetti umí vyjádřit silné emoce bez patosu a barvitých vysvětlení. Vypráví o horách přímo a bez příkras a aniž by se urputně snažil získat si vaše sympatie, po pár stránkách se ocitáte na stezkách společně s hrdiny. Vnímáte každý kámen, trávu, co voní jako čerstvě vyprané prádlo, do zad vás spolu s Pietrem a Brunem pálí slunce a cítíte nohy, hlavně paty a kolena, auu… A říkáte si, jaké to asi bude, až se druhý den ráno probudíte.

Když Pietro vypráví o svém vztahu s otcem, neprolévá u toho kýble slz, nesoudí, neukazuje na něj prstem. Sdílí svůj příběh bez hysterie a vykřičníků. Přesto s ním soucítíte a vlastně díky tomu dokážete porozumět i tomu tátovi, který si v rozhovorech dvakrát neliboval a daleko raději investoval energii do dlouhých osamocených výšlapů. Jeho nejbližšími společníky tak po celý život zůstaly horská sedla a soutěsky, říčky a zbytky sněhu na vrcholcích hor.

Až po letech si Pietro nenásilně uvědomuje, že toho má s otcem společného víc, než by si býval myslel. A když mu tatínek odkáže pozemek blízko letního domu v Graně, kde dlouhé roky společně jako rodina pobývali, vrací se na místo činu, aby pomalu nacházel sám sebe, porozuměl otcovu smýšlení a hodnotám, vyšlápl se starým kamarádem dalších pár kopců a jednoduše pobyl na místech, kde se cítí víc a víc doma. Nachází otcovy vzkazy ukryté na dobytých vrcholech hor a postupně dochází ke smíření.

Knížka plyne jako horská říčka, sledujete příběh jednoho života a přátelství v proměnách času. Během četby nepřicházejí vypointované zvraty či šokující odhalení a na konci knihu dost možná neodložíte s potřebou jít si okamžitě nalít panáka. Proč ji tedy číst? Právě proto, že je tolik ze života. Tak prostá a zároveň plná prožitků. Těch nejobyčejnějších, a přesto krásných, dravých i čistých. Stejně jako horská bystřina blízko Grany nebo v jiných horách, tam, kde to máte rádi. Místy nepředvídatelná a deroucí se vpřed, jinde pokojná a plynoucí pozvolna. Jako samotné bytí. S osudem a budoucností, která podle Pietra přebývá nad našimi hlavami, vysoko v horách.

01.08.2019

Oddychový, pokojný príbeh dvoch chlapcov a ich láska k horám. Ich životné príbehy, rozdielne so spoločnými styčnými bodmi, vedie k zamysleniu nad životom, nad hodnotami, ktoré sú dôležité.

13.07.2019

Po návratu z Vysokých Tater jsem si řekla, teď je správny čas na tuto knihu. A potvrdilo se. Příběh, který vás přemístí do hor, kde kráčíte po stopách rodiny, přítele z dětsví a hledáte své místo na zemi. A ať už je to někde nahoře či dole, Cognetti vás vytrhne z vaší reality a vezme vás na výlet, který za to stojí.

12.06.2019

Nádherná a podmanivá kniha s krásným a přitom vlastně velmi obyčejným a realistickým příběhem lidí, jejichž srdce propadlo horám. Fantastické popisy přírody dokonale vtáhnou do děje a na tu krátkou chvíli, kterou vám zabere čtení, se ocitnete přímo na alpských úbočích, kde prožíváte životní osudy našich hrdinů. Velký čtenářský zážitek, který jsem si vychutnávala plnými doušky.

29.05.2019

nádherná kniha o veľkom priateľstve. občas sa mi stane, že po dočítaní knihy mám chuť pustiť sa do nej znova. toto je jedna z takých kníh.

06.05.2019

Jedno alpské údolí, jedna hora, dva muži a jedno přátelství v proměnách času. Jeden hledá sám sebe na druhém konci světa, ten druhý ve stínu úbočí té své jediné hory. Jednou za čas se jejich cesty protnou, protože ač tak rozdílní, jejich životy jsou již navždy propojeny. Knihu jsem četla v originále a ač je italština rozhodně mým nejslabším jazykem, je vyprávění tak poutavé a sugestivní, že jsem se hned s prvním otevřením knihy ocitla uprostřed alpských luk nebo ledovcových polí. Lidské charaktery jsou naopak popisovány velmi úsporně a bez zbytečného sentimentu, o to silněji však působí. Když jsem knihu zavírala (velmi neochotně) naposledy, měla jsem pocit, jako bych já sama znala Bruna i Pietra již celé roky a bylo mi líto, že mě opouštějí. Doporučuji všem, kdo milují divokou krásu hor i ryzí přímočarost horalů, kteří v nich (a jimi) žijí.

* Čtenářská výzva - 14. Kniha o vašem oblíbeném místě, zemi

06.04.2019

Příběh o přátelství, horách, přírodě a lidských vztazích. O životě, na který my už jsme dávno zapomněli. O životě bez moderních vymožeností...přemíry všeho, bez čeho už si ani život představit neumíme. Úžasné čtení.