Osemsto míľ po Amazone
Jules Verne
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/164563/osemsto-mil-po-amazone-164563.jpg
4
146
146
Joam Garral bol farmár na iqitotskej fazende (farme). Mal ženu Yaquitu a deti Manoela a Minhu. Nikdy z fazendy nevychádzal. Manoel mal priateľa Benita ktorý sa zasnúbil z farmárovou dcérou Minhou. Ale Benitova mama bola už stará a tak nemohla docestovať na iqitoskú fazendu, preto sa rozhodli že sa vydajú na svadbu do Beléma. Jedného dňa išli Manoel, Minha, Benito a Minhiná slúžka Lina na prechádzku keď Lina povedala nech sledujú lianu. Na konci liany našli obesenca. Benito ktorý bol armádny lekár mu dal prvú pomoc. Ten ktorého našli sa volal Fragoso a bol to kaderník. Od vtedy býval s nimi na fazende. Keď sa dostavala veľká loď ktorej odborný názov bol Jangada tak sa vydali na dlhú 800 míľ vzdialenú plavbu po Amazone do Beléma. Cesta nebola zaujímavá do vtedy kým nezobrali na palubu svojho krajana Torresa. Nikto o ňom nič nevedel a z nikým sa nerozprával. Upodozrielali ho z toho že chce zabiť Joama Garrala (Dacostu). Dobrodružstvo sa začalo keď na Jangadu došli kajmani (juhoamerické krokodílí). Vtedy zachranil život Joamovi Garralovi (Dacostovi) Torres keď zabil kajmana sekerou ako sa rútil na farmára. Vtedy povedal že farmárov život je pre neho veľmi cenný. Od vtedy už nikto nepodozrieval Torresa. Torres večer rozprával príbeh o Tijuckom zločine v ktorom ukradli štátne diamanty a pozabíjali stráž. Obvinení bol Joam Dacosta ktorý jediný prežil s tých čo poznali dátum cesty. Ale tomuto úradník sa krátko pred popravou podarilo újsť. Neskôr sa Torres stretol s farmárom sám. Vtedy mu povedal ,že vie o tom ,že jeho pravé meno je Joam Dacosta (do vtedy to nikto nevedel ani s jeho rodiny) a vie ,že nespáchal Tijúcky zločin. A povedal mu že má písomný dôkaz o jeho nevine ktorý napísal sám páchateľ zločinu. Ale dá mu ho len vtedy keď mu dá za ženu svoju dcéru Minhu. On dal vtedy vyhodiť Torresa z paluby. Neskôr ho zatkli a dali pred súd. Neskôr získali listinu od Torresa ktorého zabil Manoel. Ten bol napísaný tajným písmom ktoré nevedel sudca rozlúštiť. Neskôr Fragoso zistil meno páchateľa Tijúckeho zločinu. A vďaka tomu menu sa sudcovi podarilo zistiť šifru od listiny. A keď už viedli farmára na šibenicu vybehol sudca a zakričal že je neviny. Tak sa skončilo trápenie Joama Dacostu a jeho rodiny. Vidali sa na druhú polovicu cesty a keď prišli do Beléma boli oslavovaný ako hrdinovia. Konali sa dve svadby na ktoré sa prišlo pozrieť celé mest Manoel s Minhou a Fragoso s Linou.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1995 , Mladé letáOriginální název:
La Jangada, 1881
více info...
Přidat komentář
Kdysi jsem hodně četla Julese Verna, ale už jsem z toho asi vyrostla. Zvláštní příběh, zvláštní názvosloví, popisy přírody a okolí... Dalo mi to trochu práce se s tím čtením poprat, ale nakonec jsem to zvládla.
Žádné sci-fi nečekejte, tohle je verneovka dobrodružná. I když jen trochu. Námět celkem zajímavý, druhá část knihy rovněž. Zato první část je spíš nudná. Tak jako ve většině verneovek, je i zde spousta zeměpisných informací, což není úplně na škodu, ale co už vadí víc, je fakt, že se v první části téměř nic neděje. Vor si klidně pluje, mladá Minha se rozplývá nad krásou řeky... a to je tak všechno. S příchodem druhé části se děj začíná dramatizovat, objevuje se i nějaká ta záhada v podobě šifry, a kniha konečně začíná být zajímavá.
Kladní hrdinové jsou tradičně bez poskvrny, zaporák je stejně tradičně bez špetky charakteru. Bez happyendu by to také nešlo, takže mladí se vezmou a jestli neumřeli, žijí v Iquitosu šťastně dodnes. Za mě 70 %.
K Verneovkám přistupuji s vědomím doby, kdy byly napsány. Tedy i s jistou shovívavostí. Tajemství pralesa jsem v dětství nečetl. Název působil více než slibně. Ale abych byl upřímný, považuji to za slabší autorovo dílo. Vlastně mi to tak trochu přijde jako dvě knihy v jedné. Ta první, která (bohužel) zabírá o dost více než polovinu, je na můj vkus pouze poměrně nudným faktickým cestopisem občas okořeněným sem tam nějakou poetickou větou. Děje poskrovnu, když už se přece jen něco odehrává, není to úplně špatné, ale brzy to skončí. Teprve závěrečná třetina přináší celkem dramatický, ale vlastně poměrně jednoduchý příběh (až na to luštění šifry), ve kterém už Amazonka hraje jen nepříliš důležitou kulisu (příběh sám o sobě se vlastně mohl odehrávat kdekoliv) a prales vůbec žádnou. Tedy tajemství, které ale bylo odhaleno poměrně brzy, se týkalo jen a jen postav - tajemství pralesa zůstává dál tajemstvím. Asi jsem čekal něco úplně jiného třeba hledání ztracených měst uprostřed džungle, boj s přírodou (pár skic tam je), ale dostal jen kus dramatické, i když - až na pár stránek -nepříliš vzrušující rodinné historie.
Tak jsem zase po čase zkusil jednoho Vernea, kterého jsem ještě nečetl. Tato kniha nepatří k těm notoricky známým. Jak jsem zjistil, je to takový klasický "dobrodružně cestopisný" Verne.
Krátké seznámení s postavami a okolnostmi, jasně narýsováno, kdo je ten dobrý a kdo zlý, a pak už následuje u autora poměrně klasická cesta či výprava odněkud někam. Tady z peruánského Iquitos po Amazonce až do jejího ústí v Belému. Co se cestou přihodí, je popsáno v anotaci ke knize, to tady opakovat nebudu.
Tak tedy hodnocení: četlo se to dobře, to nemohu říci:). Prostě klasický Verne, jak si ho pamatuju, stránky ubývají tak nějak samy. Samozřejmě že všechno dobře dopadne, stane se přesně to, co se stát má. Nicméně už jsem asi od autora četl vše to lepší a těžko najdu něco, co by mě teď (a v mém věku) posadilo na zadek. Už mě totiž tak neudivují ty náhody, ty čisté charaktery postav, to, že se stane vždy to, co se má stát v tu pravou chvíli. Tady je třeba až trochu naivní už to, že nějaký lotr, který řadu let žije někde v amazonské džungli a patrně neoplýval nějakou přehnanou inteligencí, by sepsal dopis takovým šifrovaným písmem. Ani já jsem ten šifrovací klíč moc nepobral...:).
Dále jsem měl trochu problém s překladem. Občas se tam objevila věta, která mi přišla trochu nelogická nebo ne zrovna šťastně formulovaná. A v neposlední řadě... Když jsem si trasu Iquitos - Belém naklikal velmi nahrubo do mapy, vyšlo mi následující: Iquitos - Manaus: cca 2000, Iq. - Santarém: cca 2700 a Iq. - Belém cca 3500 km. Že to není 1300 kilometrů, jak je v knize několikrát zmíněno, to mi bylo jasné na první pohled do mapy v atlasu světa. Tak nevím, jestli je to chyba v překladu, přepočtu nějakých jednotek nebo to tak zmastil už Verne.
Na plné hodnocení to nebude, ale ty čtyři... když je to ten Verne...budiž.
O této verneovce jsem nikdy neslyšel. Musím ale říci, že je vynikající. Plavba na obrovském voru po Amazonce mě hodně bavila. Úplně jsem cítil tu svobodu a bezstarostnost. Hlavní hrdina i záporák jsou zajímavé postavy a stěžejní příběh je také poutavý. Člověk předem ví, že to dobře dopadne ale to vůbec nevadí. Odpočinková kniha. Zjistil jsem, že u verneovek se stále dobře bavím bez ohledu na to zda mi je 10 nebo 35let. Vrhnu se hned na další.
Dlhé roky som nečítal nič od tohoto autora, hoci svojho času som jeho knihy zbožňoval. Objavil som v pivnici starú knižnicu, tak som sa dal do čítania. Jednou z kníh bola aj táto.
Prvá časť ma príliš nezaujala. Popisy flóry, fauny, krajiny, všetko fajn, no priveľa informácií na malom priestore (asi preto som v mladosti tieto knihy mal rád), no druhá časť už chytila tempo aj dramatizáciu deja a to už ma bavilo viac. Na prvý pokus po mnohých rokoch som ale zistil, že tvorba J. Verna sa dá vstrebávať v každom veku.
PERU - BRAZÍLIA. Skvelá kniha. Amazonka v celej svojej nádhere. Aj záporák, ktorého stihol zaslúžený trest, aj potrebná dávka napätia spod šibenice, či sa stihne vylúštiť kódovaný odkaz. Ako bonus boj s kajmanmi na "jangade" či potápačské entré s elektrickým úhorom...Malo to dynamiku, takže to odsýpalo oveľa lepšie ako venezuelské Nádherné Orinoco. Monsieur Verne - proste pán spisovateľ aj po takmer dvoch storočiach. Vrele odporúčam - 95 percent.
Príbeh, v ktorom má opäť prevahu dobro víťaziť nad zlom. Je to najtipickejší bod, ktorý vystihuje Verneho. Autor bol sčítaný a rád cestoval. Tento krát ukazuje krásu Amazonu a vďaka nemu som si vedel predstaviť Amazonský prales v danej dobe. Človek by čakal, keď sa vybral Joam Garral so svojou rodinou po rieke Amazonka, že budú bojovať proti nástrahám tejto džungle, ako sú nebezpečne hady, či agresívny kanibalovia, no hrdina bojuje proti krivde. Joam Garral je totiž Brazílsky utečenec, ktorý utiekol pred trestom smrti. Samozrejme obvinený bol neprávom a o tom je náš príbeh. Nemôže chýbať ani záporák, ktorý je známy hneď od začiatku. Torrès odhaluje pravdu a vydiera Garrala, čo celý príbeh komplikuje.
S ignoraci lidstva mam obcas obavy, ze jednou vznikne kniha Hledani pralesa. Takova on-D-road story s krimi zapletkou :)
Kniha jako vždy dobrá, jen mě teď jako dospělého překvapil rozměr voru na kterém jedou, nějak si nedokážu představit vor 300m x 18m velký, hlavně jak by se tento kolos dal řídit???
Jules Verne je majster svojho remesla a mňa len mrzí, že mi trvalo tak dlho, kým som na to prišla ;)
Pěkný čtení.
Na Verneovi mam rád, že je v knížkách vždycky jasně definovaný dobro a zlo a dobro samozřejmě vždy vítězí.
Ono je to taky někdy potřeba, přečíst si něco pěknýho a milýho, kde člověk vlastně ví, jak to dopadne, ale stejně si to přečte rád. A je úplně jedno, jestli mu je 15 nebo 50.
Je to sranda, koľko mal Verne vo svojich knihách hlboko mravných a po všetkých stránkach obdivuhodných hrdinov. Alebo zas skazených do morku kostí. Ako decko som si neuvedomovala, aké sú jeho postavy čiernobiele, ale teraz si to zas nedokážem nevšímať. Musím sa priznať, že na objavenie sa ďalšej a ďalšej superextracharakternej postavy som reagovala pochechtávaním sa. Vôbec najlepšie bolo presvedčenie Joama Dacostu, že na jeho obhajobu budú stačiť dôkazy mravné. Charakter má závideniahodný, ale s íkvé je to o chlp horšie.
Osobitne som si užila tú časť, kde lúštili zašifrovanú listinu a zúfalo hľadali kľúč. Vzala som si pero a papier a kľúč sa mi podarilo nájsť. Aj vďaka prekladateľovi, ktorému sa nelenilo onú listinu preložiť. Veľmi milé od neho. Len škoda, že som to vylúštila s krížikom po funuse, s radosťou by som sa prihlásila o sľúbenú odmenu. Nuž, život je jeden z najťažších.
Od prvního přečtení téhle knihy toužím splout Amazonku z Iquitosu až do Belému; uplynulo několik desetiletí a začínám se obávat, že už to asi nestihnu.
Zo začiatku náročné čítanie sa zmenilo na poriadne dobrodružstvo :) rozhodne odporúčam :D
První část knihy není nic moc, spousta geografických údajů, které svou četností přebíjejí hlavní příběh. O to překvapivejší je druhá část, ve které se rozbíhá skvělé detektivní pátrání. Verne napsal celou řadu příběhů z kriminální tématikou, ale tenhle je podle mě rozhodně nejpropracovanější.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno tajemství Jižní Amerika pralesy Amazonka plavba zatknutí Amazonie plavba po řeceAutorovy další knížky
| 1937 |  Dvacet tisíc mil pod mořem |
| 1965 | Cesta do středu Země |
| 1985 | Dva roky prázdnin |
| 1963 | Pět neděl v balónu |
| 1963 | Cesta kolem světa za osmdesát dní |
Tajemství pralesa je méně známá kniha, ale podle mého soudu je to moc pěkné čtení. Tento dobrodružný příběh umocňuje krásné vybarvení přírody okolo toku řeky Amazonky. Autor znovu dokazuje že v tomto druhu knih patří do světové špičky. Verneovky jsem miloval už jako chlapec dokázali mě přenést do jiného světa o kterém jsem pak snil.