Oskar a Lucinda
Peter Carey
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/21491/mid_oskar-a-lucinda-raH-21491.jpg
4
30
30
Neobvyklý milostný román se společensko-kritickým podtextem se odehrává ve 2. pol. 19. stol. v Austrálii mezi knězem anglikánské církve a svéráznou majitelkou sklárny. Hrdinou je neurotický mladý anglikánský kněz, syn asketického sektáře, který se k víře obrací ze vzdoru a po zbytek života je vystaven určitým pochybám o své volbě. Touží odejít mezi domorodce a šířit mezi nimi svou víru, ale jeho plán se nikdy neuskuteční. Na svých nekonečných cestách se seznámí s nekonvenční majitelkou sklárny a vzájemná láska je pro něho zdrojem dalších pochyb a frustrací, zvláště, když oba spojuje nezvladatelná hráčská vášeň. Na jejich společný osud tvrdě působí podmínky rozvíjející se koloniální společnosti v Austrálii 19. století a tak jejich příběh nemůže skončit jinak než tragicky. Autor v knížce spojuje velice rafinovaně jemnou komiku a nenápadnou ironii s hluboce soucitným pohledem na lidskou existenci, zaznamenává mezi řádky traumata, jimiž Austrálie dodnes trpí a prostřednictvím neúspěšných hrdinů nabízí i dva pohledy na negativní vliv evropské kolonizace Austrálie. Autor za svou knihu získal v 80. letech Bookerovu cenu.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Fraktály PublishersOriginální název:
Oscar and Lucinda, 1988
více info...
Přidat komentář
Mrzí mě, že jsem se k Peteru Careymu dostal až teď. Jednoznačně patří mezi ty nejlepší spisovatele, jejichž knihy jsem zatím měl v rukou. Jeho styl, výrazové prostředky, schopnost vystihnout své svérázné postavy, jemný, nenápadný a inteligentní humor ... Pravda je, že bez skvělého překladu by se mnoho z toho ztratilo, což se naštěstí v téhle knize nestalo. Klady autorova psaní však mohou pro spoustu čtenářů představovat opak, čtení jeho knih je poměrně náročné. Kromě toho ani hlavní postavy této knihy nepatří k těm, které si zamilujete, přinejmenším ne na první setkání. Nicméně to, co mě nakonec přimělo snížit hodnocení z plného počtu hvězdiček, byl ten neuvěřitelný (míněno doslova) závěr (či spíše, to co úplnému závěru předcházelo - kdo četl, pochopí).
Tohle pro me byla opravdu vyzva! Velmi dlouha, popisna bichle, takze by se na prvni pohled mohlo zdat, ze se nebude cist lehce. Ale je napsana tak vynikajicim stylem a jazykem, ze jsem se okamzite prenesla tu do sklarny, tu na zavody, na lod, videla jsem vsechny postavy tak zive, jako by se prede mnou odehraval film.
Misty na me sice pusobila rozvlacne, nejsem na tak popisne knihy zvykla a nebyt vyzvy, nikdy bych se k ni nedostala. Ale precteni rozhodne nelituji a svou cenu si pravem zaslouzi.
Postavy jsem si velice oblibila zvlast konec uz jsem hltala jednim dechem.
Je to jedna z tech knih, ktera se vam dostane pod kuzi a pokud se odhodlate ji precist, uz na ni nezapomenete.
Upřímně, tuhle knihu bych si sám nikdy nevybral, ale byla součástí výzvy 2019, jako kniha, která obdržela Bookerovu cenu. Prvních asi 100 stránek pro mě bylo vyloženě utrpení, nemám moc rád přílišnou popisnost, kdy autor rozvede popis tekoucí řeky na 4 stránky, v tom mi kniha připomínala spíš staré ruské klasiky, ale pak se to nějak otočilo a já se nemohl od děje odtrhnout a musel číst každou volnou minutu i cestou v tramvaji do práce. Děj získával stále víc na dramatičnosti a asi 10 kapitol od konce už člověk tak nějak ví, jak to celé dopadne, ale stejně mu to nedá. Na pozadí dvou hlavních postav se jen tak lehce mihnou velké lidské tragédie, jako je hromadné vyvražďování domorodů, které osadníci ani nepovažovali za lidi... zkrátka opravdu zvláštní kniha, ke které se už nevrátím, ale jsem rád, že jsem jí četl a dočetl.
Jedna z nejpodivnějších knih, jakou jsem kdy četla.
Oceňují autorův jazyk a tedy i překlad.
Hlavní postavy (nechci psát hrdinové, neb hrdina nebyl vůbec nikdo) byly neuvěřitelné látry bez vůle a jakékoliv síly, postavit se čelem k životu, vyjádřit své pocity a stát pevně na zemi. Většinou mě rozčilovaly. Sem tam probleskla jiskra pozoruhodné úvahy nebo myšlenky. Celkem dost by mě zajímalo, kde autor čerpal inspiraci.
Trochu jsem se ztratila hned na počátku, kdy autor docela "neurvale" přeskočí od jedné postavy k jiné, do jiné časové roviny, zkrátka vás bez varování vyšoupne ze světa, kde jste se právě rozkoukávali, a je to. Ale jakmile se člověk zorientuje, je to dobré. Lucindě jsem fandila moc, kněz Oscar mi chvílemi šel na nervy... a stejně jsem pro něj ve finále brečela. Skleněný chrám, bože. A... slzy prince Rupperta... krásné poselství.
Kniha určitě není pro každého. Na postavy je potřeba si zvyknout a přijmout je. I přes počáteční obtíže jsem se nedokázala od příběhu odtrhnout a rozhodně řadím mezi zajímavé a neopakovatelné knižní zážitky.
Kniha mě příjemně překvapila. Zprvu se zdálo, že děj bude banální, ale pak jsem jí dočetla jedním dechem.
Hodně zvláštní román, ze začátku jsem se ztrácela, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Rozhodně zajímavá kniha.
Štítky knihy
Austrálie 19. století zfilmováno australská literatura Bookerova cena
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy |
| 2003 |  Oskar a Lucinda |
| 2011 |  Parrot a Olivier v Americe |
| 1998 | Daňová inspektorka |
Za tento román z Austrálie 19. století dostal v roce 1988 Peter Carey Bookerovu cenu. A oprávněně. Je to příběh o lásce, především o lásce. Taky o víře, o smutné krutosti náboženského fanatismu, o šovinismu, o vině a stejně tak o zdánlivé vině. O bezmoci, o násilí, o bolesti. Navzdory drásavému příběhu působí celá kniha vlastně něžně. Při čtení jsem si nejednou uvědomila, v jak obrovské společenské svobodě (navzdory tomu, že si myslíme opak) vlastně nyní žijeme. Naše nesvoboda spočívá dnes v něčem jiném. Ale to už je jiný příběh :)