Oslnění

23.01.2022

Pro mě byla kniha i trochu srovnáním s děním kolem roku 1989 u nás. Skvěle vyvedené postavy a jejich prolínání v kvasu zániku DDR . Za mě skvěle napsaná kniha, překvapivé vyústění některých osudů a na mém pozadí vzpomínky na dobu, kdy jsem jezdil měnit 3 východní marky za 1 západní.

20.06.2019

Thomas Brussig zalidnil svůj román spoustou různorodých postav, které prožívají přelomový rok okolo pádu zdi. V některých okamžicích jsem si říkala, jestli ji dokonce až nepřelidnil, protože vcítit se do všech bylo z mého čtenářského hlediska nemožné a myslím, že některé z postav se mi záhy dokonce vykouří z hlavy. Možná i proto, že jim třeba autor věnoval menší prostor než ostatním, nedokázal je vybavit silnějším osudem, nebo jejich příběh utnul příliš zbrkle. Některé výraznější postavy ale v hlavě určitě zůstanou (Lena, Lenin bratr, Werner Schniedel...). Semtam mi pozornost utíkala a v některých momentech sláblo čtenářské nadšení, ale zároveň měl Brussig dost tak naprosto skvělých nápadů, že přebily i tyto hluché okamžiky. Kromě jiných vypíchnu například bourající trabanty nebo známku ROH omylem nalepenou úplně jinam.
Čím je ovšem kniha vůbec významná a to stojí nad všemi drobnými výtkami, je zachycení nálady lidí, prožívajících silné okamžiky při změně režimu. Ta zřeštěnost a rozjásanost, kterou jak urvaní z řetězu prožívají "východňáci". A pak následné prozření a zjišťování, že svoboda nemusí být jen slaďoučká a hlavně kolikrát vůbec ne taková, jakou jsme si ji vysnili. Skvěle je to ilustrováno článkem Leo Lattkeho o slepé ženě, která podstoupí operaci, po níž začne vidět. To, po čem celý život toužila, ale prožívá naprosto odlišně od svých představ. Tento článek vlastně shrnuje celou Brussigovu knížku a dodává jí ještě hořčí příchuť. Oslnění je skvělá kniha s mnoha perfektními nápady, bohužel místy rozříštěná do množství jednotlivostí, ale i tak bych ji doporučila.

05.09.2014

Thomas Brussig v Oslnění mistrně kombinuje absurdní humor s mrazivými pasážemi. Vzdáleně tím připomíná postupy Jana Hřebejka a Petra Jarchovského ve filmech Pelíšky a Pupendo, ovšem bez zbytečné podbízivosti a v mnohem syrovějším a realističtějším hávu. Překvapilo mě, kolik různorodých postav z Východu a Západu dokázal autor před čtenářem oživit, nepředvídatelně jejich osudy pospojovat a navíc ještě nesložitě, aby neubral románu na jeho čtivosti. Musel mít přinejmenším celý byt polepený načrtnutými grafy jednotlivých částí osnovy, jinak si nedokáži představit, že by to takhle dokonale dějově sedělo.

K přečtení knihy mě inspiroval letní výlet do hlavního města Německa zaměřený především na historii berlínské zdi. O to pro mě byl čas strávený nad jejími stránkami silnějším zážitkem, nicméně si myslím, že osloví každého, kdo má chuť nahlédnout kvalitní beletristickou formou do novodobé evropské historie. Prožijete s ní mejdan během pádu komunistického režimu v roce 1989 i následné vystřízlivění v přímém střetu s kapitalismem.