Osm múz mého života
Martina Riebauerová , Josef Koutecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298925/mid_osm-muz-meho-zivota-aXs-298925.jpg
5
76
76
Knižní rozhovor, který vznikl po sérii pravidelných setkání u ranní kávy s věhlasným profesorem Josefem Kouteckým, zakladatelem české dětské onkologie. Život tohoto moudrého muže mnohonásobně překračuje dimenze jednoho oboru, a tak autorka rozdělila rozhovor celkem do osmi pasáží, jež představují jednotlivé životní lásky profesora Kouteckého. Je to medicína, fauna, hudba, čeština, Praha, starožitnosti, víra, a v neposlední řade jeho milovaná žena Jitka, která mu loni zemřela. Josef Koutecký, ačkoliv je mu dnes již pětaosmdesát let, zůstává fascinujícím vypravěčem, kterého není třeba podrobovat palbě otázek, ale kterému se vyplatí empaticky a trpělivě naslouchat.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé a příjemně vedené povídání s člověkem, který se navzdory těžkým situacím a zaměření drží svých pevných vzorů a kterého nelehké životní okamžiky , zdá se, jenom posílily. Nejvíce mě zaujala část rozhovoru o Praze, kdy jsem si uvědomila, jak krásné to je (a především dříve bylo) město, a také povídání o hudbě. Méně blízké je mi sbírání antik, které asi nikdy úplně nepochopím, ale k osobnosti profesora Kouteckého prostě neodmyslitelně patří.
Takový pohled na svět i společnost bych si ráda připomínala častěji.
Velmi zajímavý rozhovor s charakterním a vzdělaným pánem. Obohacující čtení, které mám ráda.
Skvělá kniha svého žánru, myslím, že pana profesora vystihla v celé šíři jeho osobnosti a dala nám komplexně nahlédnout do jeho vnitřního světa. Velmi oceňuji, že neskrýval ani svoje slabiny a pochybení. Nejsilnějším dojmem je úžas nad tím, jak velkou a úctyhodnou osobností byl.
Pan profesor Koutecký byl rozhodně osobností v mnoha směrech. V této knize vzpomíná na své dětství, výchovu, studia a své začátky v lékařské praxi. Stal se zakladatelem dětské onkologie - jeho první kancelář bývala skladem uhlí...S velkou láskou vzpomínal na svou druhou ženu Jitku, svou femme fatale. Byl velkým milovníkem a znalcem umění, a to jak hudebního, tak výtvarného a mnoho umělců patřilo k jeho blízkým přátelům. Byl to člověk vysokých morálních kvalit, což zní jako klišé, ale v jeho případě neváhám ho použít.
Profesor Koutecký pustil novinářku Riebauerovou nejen do bytu plného knih, umění a zajímavostí, ale otevřel jí na sklonku života své srdce, a tak zanechává přečtení rozhovorů dojem hlubšího poznání impozantního člověka se širokými zájmy.
Knize pomáhá rozdělení do osmi kapitol věnovaných hlavním motivům utvářejících jeho profesní, osobní a vnitřní bytí.
Nádherné vyprávění milého a skvělého pana profesora.
“...vyrovnat se s každým dnem...uvědomit si,co jsem udělal dobře a co špatně, to špatné pokusit se napravit...”
Obohacující setkání s múzami, které formovaly a obohacovaly život tohoto moudrého muže. I přes útlost knihy se jedná o inspirující rozhovor nad mnoha tématy vedený a sepsaný krásnou češtinou.
Po dočtení mě mrzelo, že už je konec, ale záhy jsem zjistila, že o panu Kouteckém vyšla ještě kniha „Zůstal jsem klukem“ a tak už se můžu těšit na další povídání.
„Co se nedotkne mého srdce, tak neposlouchám. Dotyk má co dělat s vjemem. Vjem jde do mozku prostřednictvím pěti smyslů, které máme a odtud jde dál do těla. Proto mě dovede hudba rozplakat, proto mi běhá mráz po zádech, proto se ve mně něco vzbouří, když je to něco, co mě štve.“
„Dnešní lékaři jsou zavaleni informacemi. Stále se dívají do počítače, pořád něco ťukají a dívají se na obrázky, není divu, že pak nemají čas si sednout s pacientem a popovídat si s ním. … Základním nešvarem je, při všech kladech tohoto jevu, že se léčí nemoci a neléčí se člověk.“
Je obohacující a inspirativní dozvědět se, co se skrývá za tak velkou osobností, jakou profesor Koutecký bezpochyby byl.
Milovník řádu, celoživotní optimista, věčný kluk, mravní skála, Josef Peťa Koutecký odešel na věčnost za svou milovanou Jitkou. Taky v této laskavé knize v otevřeném rozhovoru nás nepřestane obdarovávat svou lidskostí, moudrostí, srovnaností, hloubkou a určitou noblesou. Vnitřní krásou zralého muže. Dotýká se nás skrze své celoživotní múzy, které mohou doprovázet a naplnit i naše životy. Krásné setkání s úsměvem a vůní doutníku.
Děkuji!
Vzdělaný, inteligentní, empatický člověk s pokorou , skromností a optimismem. To je pan profesor Josef Koutecký. Rozhovory které jsou inspirující, hladí po duši a obohacují vnitřní svět člověka-to je kniha kterou jsem četla. Výsledek? Skvělý zážitek ze čtení a moje míra úcty panu profesorovi stoupá do nebeských výšin. Děkuji,za to, že takový člověk existuje. Děkuji, pane profesore.
PS: Autorce knihy ta setkání tiše závidím.
Číst o tak významném, laskavém a vzdělaném člověku, z kterého číší pokora a tiché štěstí, je pro nás, obyčejné smrtelníky, důkazem a současně výzvou, že život lze prožít smysluplně a vrchovatě ho plnit vším, co nám otvírá srdce.
Pan profesor 5. července 2019 zemřel.
Číst tuto knihu je opravdu pohlazení po duši. Pana profesora jsem viděla několikrát v televizi a proto jsem se na čtení moc těšila. Vše tady napsali čtenáři pode mnou, těžko k tomu co dodat. Výborně napsané, jednoznačně pět hvězdiček.
Po knize ,,Zůstal jsem klukem,, z roku 2006 je to další nahlédnutí do bohatého života této velké osobnost českého národa.
Život Josefa Kouteckého je jako široký, ničím neohraničený oceán, který obývají múzy. Tedy Múzy s velkým M.
Fauna, jako celoživotní slabost pro zvířata.
Medicína, přesně dětská onkologie.
Manželka Jitka, jako femme fatale.
Hudba, zvláště ta komorní, jeho vášeň.
Praha, jeho láska.
Antikvita (starožitnosti), jeho velká záliba.
Čeština, jeho silná stránka, což se projevilo i při práci na této knize.
Víra, náplň a podstata jeho života.
Fascinující vyprávění pana profesora o svém životě, svých láskách, které se ho dotýkají, svých začátcích, hudbě, lidech, rodině, práci, dětech a hlavně o své milované ženě Jitce. Velmi si vážím pana Kouteckého za jeho práci, inteligenci, noblesu a určitě se budu k jeho vyprávění vracet, k jeho modrým slovům a neskutečné atmosféře, která z knihy sálá.
Velmi kulturní projev, inteligence, ladnost, noblesa a zájmy o umění společně s vědeckým krédem dělá z profesora Kouteckýho osobnost par excellence pro dneší svět. Velmi se mi líbilo rozřazení kapitol mezi jednotlivé múzy, protože osobně funguji dosti podobně. Vůbec nejlepší část povídání je o tom, jak se dá skloubit kariéra a vědecké bádání společně s vírou.
Pre mňa zatiaľ najlepšia kniha roku. Každá časť - múza - tejto malej knižočky ma o niečo obohatila. Či už z oblasti medicíny, hudby alebo milujúcich slov na adresu manželky Jitky. Čítať o pánovi profesorovi a jeho živote bolo neuveriteľne povznášajúce a inšpiratívne - má krásne myšlienky, napríklad Prahu opísal tak, že som mala sto chutí ísť ihneď hľadať miesta, o ktorých rozprával (bola už noc), nebojí sa priznať chyby, aj v pokročilom veku, má ešte stále veľa plánov, vie a vedel si užívať život, a čo je na tom najlepšie - keď vezmem do úvahy, akou osobnosťou pán Koutecký je, čo všetko dokázal, koľko vyznamenaní má - zdá sa mi, že je stále neuveriteľne skromný.
Odporúčam si knihu prečítať, lebo moje slová nestačia na opis tohto skvelého človeka. Viac takých ako je on.
Bylo to opravdu příjemné setkání, alespoň prostřednictvím knihy, se vzdělaným, inteligentním a noblesním člověkem jakým je profesor Koutecký.
Velmi krásné rozhovory s prof. Kouteckým, vzdělaným, jemným, citlivým a velmi lidským člověkem. Z jeho povídání je cítit obrovská skromnost a pokora k životu. Jedna část knihy se týká i staré Prahy, kterou mám také ráda; popisuje místa, která navštěvoval a jejichž atmosféra se bohužel změnila hodně k horšímu. Píše o své milované ženě, o hudbě, o rodině. Pro mě bylo toto čtení balzám na nervy.