Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/289947/bmid_ostre-sledovane-vlaky-lL7-289947.jpg
3
4167
4167
Děj se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství... (1. vydání)... celý text
Přidat komentář
Moje první setkání s Bohumilem Hrabalem a bojím se, že na delší čas i poslední. Na konec knihy jsem se vysloveně dotlačil. Ale je nutno podotknout, že po ubíjejícím středu je závěr knihy zajímavější a zabijácká souvětí konečně dávají smysl. Jupí.
Zajímavé dílo, které jsem četla k maturitě, bohužel mě nijak neoslovilo, což je ovšem stejné, jako u většiny děl od Hrabala, ke kterému jsem si nějak nedokázala najít cestu.
Trošku mi lezly na nervy ty dlouhé věty (vím, že je to Hrabalův styl), ale jinak to celkem šlo. Ze začátku jsem se párkrát zasmál, v prostředku jsem se občas nudil a ke konci mě to docela chytlo. Tak nějak průměr, řekl bych, těžko říct.
Ostře sledované vlaky jsou v celku zajímavá knížka. Ale spíše než aby popisovala epický a hrdinský příběh, tak popisuje frustrující a depresivní život mladého průvodčího. Což není vyloženě špatně, ale trochu to ubírá na důstojnosti a vážnosti celého díla. Když se má jednat o největší Hrabalův klenot. V každém případě je to příspěvek do naši národní literatury. S tím, že je to lehce zdlouhavá a zmatená knížka, to už je jiný příběh.
Hrabal asi není spisovatel pro mě, celá knížka mi přišla nudná, jen ten konec byl o hodně lepší, velice emotivní.
My se s Hrabalem prostě nemáme rádi... Jistě je to výborný pán, ale mluvíme každý jiným jazykem a díváme se na svět jinak. A proto mnou budou (nejen) Ostře sledované vlaky navždy nedoceněny...
Kto nepozná slávnu Menzlovu scénu pečiatkovania (pre bratov spoza Moravy: razítkování) nahatého zadečku mladej Zdeničky...ruky hore!!! A teraz pekne k stene...
Ahá, tak takto sa to asi v škole nerobí a dvíha sa len jedna ruka...no nič, veď dôležitá je tu vlastne tá riť :)
Neprajníci tvrdia, že iba vďaka tej krásnej prdelke získala Hrabalova adaptácia Oscara. Ale prajníci ako ja vedia, že to malo iný dôvod: Menzel je jediný režisér, ktorý dokázal dať nádhernej poetike majstrových textov aj odpovedajúci obraz zachytávajúci jeho metafory a vdýchnuť výrazovým prostriedkom dušu aj na plátne.
Nechcem teraz polemizovať o starej pravde, že kniha je vždy lepšia ako film aj keď výnimky viem vymenovať. Tu ostanem pri tvrdení, že kniha je...INÁ. Na rozdiel od filmu, kde príbeh plynie chronologický, je predloha vlastne mozaikou rozprávania mladého železničiarskeho eléva, ktorý prežíva búrlivé obdobie svojho dospievania na sklonku 2.sv.vojny. Ale dej vlastne u Hrabala nie je dôležitý, jeho genialita spočíva v slovách. Lepšie povedané v umení tie slová spájať, ako tie železničné vozne z tejto novely. Spája ich do ozdobných ornamentov, načechraných kudrlín aj pestrofarebných mydlových bublín, čo poletujú veselo po českých luhoch a hájoch... uff, nejak mi z toho zmetafornieva ;)
Nebudem tu písať piate cez deviate, ale sami povedzte či existuje poetickejší opis podrezania si žíl vo vani:
"Jakoby mi ze zapěstí někdo vytahoval dlouhý pérující červený fáč - tančící závojíček."
Alebo keď na hlavného hrdinu miera vojaci samopalmi, jeho popis znie:
"Ti esesáci byli tak kááásni, když na mě mířili!"
Jazyk a krása slova je to, čomu Hrabal vďačí za svoj úspech a za toto majstrovstvo mu skladám poklonu. Veď posúďte sami v poslednej ukážke:
Pán výpravčí Hubička rozděloval ženské do dvou tříd:
Těm, které mali převahu od pasu dolů říkal „prdeláč“ a těm, které mali od pasu nahoru krásne poprsí říkal: „ceckounek“ - jako vokounek!
Čo však mňa najviac dostalo, je to navzájom sa bijúce spojenie krásy a mizérie, taká nazval by som to "drsná poetika": nádhernými metaforami popisovaný nechutný jav, vzletným jazykom ukázaná pomerne morbídna scéna, poetickým prirovnaním zobrazený drsný život v naozaj ťažkých časoch protektorátu... Takže opäť klobúk dole, pán Hrabal!
ODPORÚČAM: každému pracovníkovi na železnici ako motivačnú literatúru; každému úradníkovi, ktorý vládne razítkom a používa ho trestuhodne nudným spôsobom; začínajúcim chovateľom holubov, ktorí by to chceli dotiahnuť až do cirkusu a v neposlednej rade kniha osloví každého panica, ktorého omrzela pravica ;) Naďa Urbánková totiž vie ako na to...takže po knihe si rýchlo stiahnite...pokojne aj to, ale mal som na mysli film! :) 87%
Tentokráte je mi opravdu zatěžko knihu hodnotit takhle nízko, jenže mně prostě nic nedala. Netvrdím nutně, že je na vině kniha, spíše to bude můj osobní problém, ale já v ní zkrátka nenašla ten přesah. Asi jsem to celé prostě nepochopila... Samotnou mě to mrzí, ale je to tak... A ta hvězda - ta je za přednes Kryštofa Hádka, protože jsem poslouchala audio.
Povinná četba, jinak bych si knížku nepřečetla. Konec se dal předvídat. Za mě je lepší film než kniha.
Upřímně nevím, co si o této knize mám myslet. Nebyla špatná, ale nebylo to ono....
Hlavní hrdina mi připadal velmi divný :D A asi po půlce knížky jsem odhadla konec, tudíž mě nepřekvapil :D :D
Možná to bylo trochu na zamyšlení, jak se věci brali dřív a jak se berou teď. :)
Povinná četba mi celkem nevadí, ale tohle bylo peklo a myslela jsem, že se tím neprokoušu.
Bylo tam pár okamžiků, které mi utkvěly v hlavě, i díky filmu. Celkově ale vzato, dost průměr, děj se strašně vleče.
Nádhera. Kniha není obsáhlá počtem stran ale příběhem a tématem neskutečně.
Je to zajímavá, krátká kniha. Je zde znát, že autor vyzdvihuje všechny informace jako stejně důležité. Dokázala mi alespoň trochu ukázat, co se dělo za druhé světové války - konkrétně z pohledu železniční stanice (úspěch - jsem historický barbar).
U některých postav, i u hlavního hrdiny, vidíme nevhodné chování (morální poklesek) - to se mi na knize nelíbilo (ale zase ji to dělá zajímavou pro mnoho dalších čtenářů).
Maturantům ji doporučuji, pokud mají rádi četbu o 2. světové válce a mohou bez problémů uvést historický kontext (dokážou popsat období 2. světové války).
Kam se řadím já?
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože je děj "o ničem".
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože je jen "o tom".
Ne k těm, kteří ji odsuzují, protože se na tuto knížku museli soustředit víc, než na knihy, které píší autoři dnes. (Ale to vám neřeknou, protože by se styděli... )
Ne k těm, kteří ji považují za dokonalý literární skvost, jež nemá obdoby.
Já patřím k těm, kteří ví, že v ní něco je. Jen to něco zatím nenašli...
Tuto knihu jsem četl povinně, spíše z donucení k maturitním zkouškám. Kniha mne ve velké míře nudila, až otravovala přemrštěným popisem banáních prkotin. Až na PÁR vtipných prupovídek je knížka naprosto nezáživná. Příběh jako takový lze ve své podstatě nacpat na jednu stránku knihy.
Bohumil Hrabal dle mého jistě nepatří mezi významné národní umělce, jak bývá často označován.
Jak jinak, než povinná četba k maturitě. :) Knížka i film sou velice svižně a vtipně napsané. Knížka je velice tenounká, takže byla přečtena během jednoho deštivého odpoledne. :)
Kniha jsem měla v povinné četbě k maturitě - bavila, rychle se četla a měla poutavý obsah. Celou dobu sledujete vývin osobnosti hlavního hrdiny z přecitlivělého kluka v kus chlapa, kterým je na konci. V knížce je spousta vtipných pasáží hlavně s výpravčím Hubičkou. Konec byl smutný, ale měl skvělou pointu. Asi nejlepší Hrabalova kniha
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Film je skvělý, knížka jakbysmet. Hodnotit knihu po četbě z donucení je nespravedlivé a taková hodnocení jsou pak dost zkreslující. Také jsem byl mladý, také jsem měl povinnou četbu a moc se mi do toho nechtělo. Řešil jsem to tak, že jsem vždy shlédnul knihu zfilmovanou a profesorka nevycházela z údivu, co všechno jsem za tak krátkou dobu "přečetl". Ať to byl Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, nebo právě Ostře sledované vlaky (i když v tomto případě se jedná zřejmě o jednu z mála knih, kdy je přečtení rychlejší, než shlédnutí filmu).
Současné netrpělivé mládeži bych doporučil řešit to také tak a neplivat pak v návalu vzteku na něco, co si to určitě nezaslouží. Z Hrabalova stylu psaní (obecně) také nejsem úplně nadšený, ale v tomto krátkém formátu to vůbec nevadí. Na druhou stranu je ale Miloš Hrma strašně zajímavou postavou, která by možná zasloužila toho prostoru víc - citlivý, zároveň statečný a obětavý, k tomu všemu pak dobrý pozorovatel a glosátor.
Už jen pro tu netradičně vykreslenou atmosféru konce války si kniha zaslouží pozornost.