Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87005/bmid_ostre-sledovane-vlaky-wZU-87005.png
3
4130
4130
Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu. Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků - přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů.... celý text
Přidat komentář
No, v některých místech bylo vyprávění zajímavé, ale popravdě mě kniha příliš nezaujala.
Melancholické a komické zároveň. Příjemné a vzápětí takřka odpudivé, přesto však stále stejně klidně plynoucí. Hrabal tohle všechno zkrátka skloubit uměl. (A komu se kniha nelíbí, a stejně si ji musí přečíst, může se uklidňovat tím, že je krátká - a to je před maturitou veliké plus!)
Povinná četba.
Nutit děti číst něco tak úzce spjatého s historickými událostmi mi nepřijde vhodné.
Hodně zvláštní způsob vyprávění... Hodně jsem si užila Příliš hlučnou samotu (moje nejoblíbenější hrabalovka), ovšem tohle je něco docela jiného. Někteří čtenáři Vlaky doporučují těm, kteří mají radši jednodušší styl, než jakým oplývají pozdější Hrabalovy věci, ale u mě je to tedy naopak. Mnohem více mi chutná ten pozdější.
Milošův pohled na kolegy od dráhy nebo na vlastní mladické životní eskapády byl příjemně svěží, celkově se mi ale kniha četla ztuha.
Vracím se k Samotě a Vlaky si dám zase za nějaký čas. Třeba se to otočí.
Hodně zvláštní způsob vyprávění... Hodně jsem si užila Příliš hlučnou samotu (moje nejoblíbenější hrabalovka), ovšem tohle je něco docela jiného. Někteří čtenáři Vlaky doporučují těm, kteří mají radši jednodušší styl, než jakým oplývají pozdější Hrabalovy věci, ale u mě je to tedy naopak. Mnohem více mi chutná ten pozdější.
Milošův pohled na kolegy od dráhy nebo na vlastní mladické životní eskapády byl příjemně svěží, celkově se mi ale kniha četla ztuha.
Vracím se k Samotě a Vlaky si dám zase za nějaký čas. Třeba se to otočí.
Příběh mě velmi zaujal a v některých chvílích velmi rozesmutněl. Při některých pasážích mi bylo až úzko (popisování vagonů vlaku se zvířaty). Nechybí zde Hrabalovi pověstní holubi a celkově mi jeho styl psaní připadá zvláštně zajímavý, takže tohle určitě nezůstane jediným dílem, které jsem od tohoto autora přečetla.
Je to poetické..smutné..Hrabalovské...neuvěřitelné..
Přesto to pro mě není srdcovka,spíš "literárovka"
Pořád jsem od toho čekala víc. Knihu jsem přečetla za jedno dopoledne, nestihla mě nudit, ale nepředalo mi to žádnou extra myšlenku nebo pocit. Nijak mě to nenadchlo, ale ani to neberu jako úplnou ztrátu času.
V případě této knihy můžu jednoznačně říct, že filmové zpracování se mi líbilo mnohem víc. Většinou je to naopak, ale takhel knížka se prostě četla nějak špatně.
Tohle se mi vůbec, ale vůbec nelíbilo. Díky tloušťce jsem to přečetla za dva dny, ale příběh mi vůbec nic nedal a kdybych nevěděla, o co tam jde, tak to z toho nevyčtu. Jediný, co si z celý knihy pamatuju je roztržená pohovka a Němec, kterej volá Mutti.
Kniha se mi vůbec nečetla dobře, ještě štěstí že byla takhle krátká. Četla jsem ji jako knížku k maturitě a doufám, že si ji nevytáhnu, protože jsem měla moc velký zmatek kdy mluví o minulosti a kdy o sobě a kdy o někom jiným. Doufám že film si to trošku objasní.
Divím se, že jsem se tou knihou prokousala. Četlo se mi to špatně a vůbec mě to neoslovilo, nezaujalo a ani nic podobného. Musela jsem číst k maturitě. Jediné, co si z knihy pamatuji je, jak měla ta slečna orazítkovaný zadek. Knihu vícekrát číst nechci a už teď se jí vyhýbám velikým obloukem.
Film je skvělý, knížka jakbysmet. Hodnotit knihu po četbě z donucení je nespravedlivé a taková hodnocení jsou pak dost zkreslující. Také jsem byl mladý, také jsem měl povinnou četbu a moc se mi do toho nechtělo. Řešil jsem to tak, že jsem vždy shlédnul knihu zfilmovanou a profesorka nevycházela z údivu, co všechno jsem za tak krátkou dobu "přečetl". Ať to byl Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, nebo právě Ostře sledované vlaky (i když v tomto případě se jedná zřejmě o jednu z mála knih, kdy je přečtení rychlejší, než shlédnutí filmu).
Současné netrpělivé mládeži bych doporučil řešit to také tak a neplivat pak v návalu vzteku na něco, co si to určitě nezaslouží. Z Hrabalova stylu psaní (obecně) také nejsem úplně nadšený, ale v tomto krátkém formátu to vůbec nevadí. Na druhou stranu je ale Miloš Hrma strašně zajímavou postavou, která by možná zasloužila toho prostoru víc - citlivý, zároveň statečný a obětavý, k tomu všemu pak dobrý pozorovatel a glosátor.
Už jen pro tu netradičně vykreslenou atmosféru konce války si kniha zaslouží pozornost.
Moje první setkání s Bohumilem Hrabalem a bojím se, že na delší čas i poslední. Na konec knihy jsem se vysloveně dotlačil. Ale je nutno podotknout, že po ubíjejícím středu je závěr knihy zajímavější a zabijácká souvětí konečně dávají smysl. Jupí.
Zajímavé dílo, které jsem četla k maturitě, bohužel mě nijak neoslovilo, což je ovšem stejné, jako u většiny děl od Hrabala, ke kterému jsem si nějak nedokázala najít cestu.
Trošku mi lezly na nervy ty dlouhé věty (vím, že je to Hrabalův styl), ale jinak to celkem šlo. Ze začátku jsem se párkrát zasmál, v prostředku jsem se občas nudil a ke konci mě to docela chytlo. Tak nějak průměr, řekl bych, těžko říct.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Neoslovila mě. Musím se přiznat, že je to má první knížka od Hrabala. Tak nějak jsem čekala něco víc...