Ostro sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Slavná tragikomická novela, jejíž děj je situován do malé české železniční stanice na konci druhé světové války. Kniha obsahuje poviedku Barón Prášil (perlička na dne) a novely Ostro sledované vlaky,Slávnosti snežienok a Kluby poézie.
Přidat komentář
Omlouvám se. opravdu nemohu dát více než 1 hvězdičku. I přes to, že dávám knihu do přečtených, ve skutečnosti jsem to pouze pře-lou-ska-la... Bylo to pro mě neskutečně těžké, každou stránku či dvě jsem musela číst dvakrát či dokonce třikrát a přesto z knihy nemám naprosto nic. Nezasmála jsem se, neponaučila, nemám ponětí o čem kniha byla a nebo možná měla být. Styl psaní se mi četl opravdu neskutečně špatně. ¨Jednu hvězdičku jsem vlastně dala jenom ze soucitu a také proto, že si netroufám dát Hrabalovi- odpad, no a také už se mi dostali do rukou saláty, které jsem ani nedočetla. Každopádně si to musíte přečíst! Abyste mi potom mohli říci/ napsat, o čem vlastně kniha je a co mi uniklo =o).
Vůbec se mi nezamlouvá autorův styl psaní, zbytečně dlouhá souvětí a přeskakování v čase. Vybrala jsem si ji do povinné četby proto, že má málo stránek; a ačkoliv jindy mi nedělá problém i 800stránková kniha, u téhle jsem měla co dělat, abych ji dočetla, takže bohužel nemohu hodnotit více. A ani ten humor nebyl na můj vkus nějak zábavný.
Bohumil Hrabal je velmi významný český autor. Já ho bohužel nedokáži nijak zvlášť ocenit. Jeho knihy se mi čtou velmi špatně, děj mi přijde celkově nezajímavý. Toto dílo je psané v ich formě, takže kniha se čte alespoň trochu lépe. Při čtení jsem se občas musela vrátit zpět a číst určitý úsek znovu, jelikož mi to nebylo docela jasné. Téma války je mi vzdálené, takže to nedokáži ocenit jako ostatní a třeba vyspělejší čtenáři. Knihu jsem si přečetla jen pro to, že se vyskytuje v seznamu povinné četby.
Tato kniha pro mě neměla žádný smysl, jedině to, že jsem s ní vyplnila nudné chvíle při čekání na autobus apod. Na to, že je to povinná četba jsem byla mírně zklamaná, protože jsem čekala hlubší smysl. Asi byl její účel spíše pobavit, což podle mě splnila, ale bohužel nemůžu hodnotit lépe :).
nevím proč, ale knihy B.Hrabala mě nikdy nebavily. Hodně mi vadí ta dlouhá souvětí klidně i přes pul stránky.
Jasně, tuto knihu jsme si přečetla jen díky seznamu k maturitě. Jinak bych po ní asi nesáhla. Hrabal překvapil asi jenom svým pestrým životopisem, protože pro mě jeho díla nejsou ničím zvláštní. Ze začátku kniha byla nic moc, ke konci se to zlepšilo - a ano, bylo mi Miloše líto, smutné završení -, ale i tak jsem byla ráda, když jsem se dočkala konce. Autor mě nenadchl, ale nezatracuji ho, protože i Hrabal a jeho díla jsou součástí našich dějin, on něco dokázal a zanechal nám to tu a to už něco znamená. :)
Kniha mi přišla nesmírně vláčná a průměrná, až k jejímu konci jsem prahla po dalších stránkách.
Je mi líto. Další kniha z povinné četby, u které jsem musel bojovat s každou stránkou. Jediné plus této knihy shledávám v jejím rozsahu.
Potom, co si zvyknete na ten prazvláštní styl psaní, kdy se v každěm odstavci píše o úplně něčem jiném, musíte dospět k názoru, že ta knížka není až tak špatná... Dokonce není vůbec špatná!
Z těch osmdesáti stran není ani jedna slabá... Touhle knihou se definitivně změnil můj vztah k Hrabalovi.
Mám rozporuplné pocity, co se týče Ostře sledovaných vlaků i samotné hlavní postavy - Miloše Hrmy. Některá místa mi přišla jako hluchá, občas jsem se ztrácela ve vypravování. Jindy mě to zaujalo a bavilo. Bohužel celkový styl vypravování mi přišel příliš nezaujatý, jako kdyby odtržený od příběhu. Konec byl předvídatelný, ovšem nemohu říct, že by mě tato kniha nebavila..
Podobně jako u Postřižin, pábení je podle mě jednoduše nuda. Dočkal jsem se alespoň příběhu, nicméně ten sám nemůže knihu zachránit. Mám rád příběhy spletité, složité, nejasné a neočekávané, a toho se tu čtenáři nedostane. Ale - oproti již zmíněným Postřižinám je tu něco, co výrazně staví Ostře sledované vlaky nad ně - totiž postava Miloše Hrmy, který se člověku nějakým způsobem vryje do paměti, se kterým prožíváte jeho strastiplné události, a kterého si svým způsobem oblíbíte.
Pokud máte rádi tento druh knížek nebo pokud máte rádi Hrabala, hvězdičku si přidejte - nicméně v mém hodnocení knih prostě a jednoduše Ostře sledované vlaky nemají na to, aby dostaly hvězdy 3. Bohužel.
Je úžasné, jak autor dokáže s lehkostí prezentovat i ta nejpříšernější fakta. Zbytečně nepřehání, zbytečně nepopisuje. Možná i proto je děj tak jímavý.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a již proto mne odrazovala. Nakonec jsem jí přelouskala během pár hodin, ale nevyhovoval mi styl, jakým kniha byla napsána. Chvílemi byla nepřehledná, ale přece jen se od tohoto autora se pokusím přečíst další knihy.
Výborná knížka, mám ji i v mluveném slově a prostě mě pan Hrabal baví. Díky bohu že já měla jako povinou četbu vybraného Jiráska a mohu "nemít ráda" zrovna jeho :D
Tuhle útlou knížečku jsem kdysi objevila doma v knihovně a během chvíle jsem ji přelouskla. A od té doby ještě několikrát. Čím jsem byla starší, tím víc na mě působila. A film je podle mého jedna z čestných výjimek, kdy se knižní předlohu podařilo přenést na plátno.
Krásná a zajímavá kniha. Nepochopení zdejších čtenářů podle mě pramení z neschopnosti pochopit 2. světovou válku, která naprosto ovlivnila životy, myšlení, cítění a chování všech lidí, kteří byli nuceni v tomto období žít. Panu Hrabalovi se naopak podařilo velmi přesně, květnatě a zajímavě přenést to všechno na stránky této krásné knihy. Proto pane Hrabale, děkuji ...
Četla jsem knihu, byla jsem i na divadelním představení a tato kniha mě bavila. Ačkoliv mě někdy dlouhá souvětí unavovala.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Knihu jsem si vzala, protože jsem to potřebovala do povinné četby, hlavně kvůli její délce. A je mi smutno, kolik kulturních prasat pustí k maturitě... kniha je to krásná a Hrabalův styl je dokonalý. Nic mi nepřišlo nudné, u některých příhod jsem se bavila (zvláště pak nad příběhem Milošova dědečka) a připadá mi jako jedna z nejlepších knih, které jsem četla v rámci povinné četby. A teď už mě omluvte, musím se jít vykřičet do světlíku, protože mě nehorázně vytáčí hloupost mé generace.