Ostro sledované vlaky
Bohumil Hrabal
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109358/bmid_ostro-sledovane-vlaky-oQf-109358.jpg
3
4124
4124
Slavná tragikomická novela, jejíž děj je situován do malé české železniční stanice na konci druhé světové války. Kniha obsahuje poviedku Barón Prášil (perlička na dne) a novely Ostro sledované vlaky,Slávnosti snežienok a Kluby poézie.
Přidat komentář
Hodně hodně drsný. Knížka působí tím nejstrašnějším dojmem. Doufám, že nikdo už nebude muset prožít podobné hrůzy. Drastičnost zvláštně kontrastuje s „mužsko-ženskými“ peripetiemi.
Neutěšená doba, válka, zima, nepodařené milostné pokusy a zbytečná smrt určitě nejsou témata, po kterých by člověk bažil. Ale Hrabal je Mistr slova, a proto je tahle novela jedna z perel, možná černých, ale vzácných.
Nešlo to. Prostě ne.
Zbožňuji železniční prostředí a vlaky. Ten specifický obraz je na tomto díle velmi pěkně zobrazen, což o to. Pak už je to bohužel banální příběh, v němž aby člověk přesah pohledal - a když se mu konečně dostane úderným závěrem, zdaleka to není tak bombastické, jak bych očekával.
Jistě, nesmyslnost války. Není to ale prostě už strašně přežitý? To Češi ještě v šedesátých letech nečetli Remarqua? Jistě, ten konec války tomu dodává jinou atmosféru, ale na větvi jsem z toho nebyl.
Přerod v muže. Je doopravdy mužnost definována tím, že chlapec provede pohlavní akt? Tím, že vezme zbraň a někoho sejme? Já vám nevím, jestli to tak v té době bylo, proč ne, ale přijde mi to uhozené. Například Gombrowicz zobrazuje nezralost mnohem inovativnějším způsobem.
Humor mě minul. Chvílemi mi to přišlo i zbytečně sexistické.
Umrzlí havrani, příhoda strojvedoucího malíře, jemuž psi roztrhali vycpanou lišku, motiv holubů či pád stíhačky pro mě byly příjemnými pasážemi, v nichž nacházím krásu Hrabalova vidění všedního dne. Momenty, které v knize bohužel nepřevažují.
(...) viděl jsem tisíce havranů po zemi, kolem každého stromu, jak přezrálé bosenské švestky... plný lesík mrtvých, i ti, co leželi na větvích, i ti byli mrtví, zmrzli ve spánku. Dupl jsem tenkrát podrážkou do kmenu stromu a z větviček a větví se sypal zmrzlý jinováč a mrtví ptáci, několik mi jich zavadilo o rameno, ale byli tak lehouncí, jako by na mne spadla rádiovka.
(s. 27)
Takto lyricky popsat mnohé hnusoty, k tomu je třeba speciálního talentu a speciální osobnosti, což všechno B.H. splňoval. Takový krátký úsek ze života mladého muže..vlastně celkem obyčejného. Vzpomínám, že za mých mladých let (což je dávno) takoví mladí muži byli. Třeba jsou i nyní, to už ovšem já těžko posoudím. Je to taková krásná četba, příjemná, laskavá a lehounká, akorát se u ní chce člověku brečet. Nebo řvát. Nebo zoufat.
Jak je kniha psaná volným stylem... tak jsem příběh moc nepobírala. Moc jsem nerozeznala skoky do minulosti od ostatního textu a bylo to akorát rušivé. Celý příběh jsem prostě nepobrala XD pokusím se to pochopit ve filmu... Jediná útěcha mi je to, že jsem nad tím strávila jen málo času, protože je to opravdu krátké.
Upřímně jsem od knihy čekala víc. Styl psaní mi nesedl, v textu i ději jsem se díky dlouhým větám ztrácela a ani děj nebyl, tak zajímavý. Pro maturanty je to jistě dobrá volba, pokud shání krátkou knihu, ale já bych si knihu nevybrala.
Oscarový film jsem viděla mnohokrát a vždy se ráda na něj podívám. Ke čtení jsem se dostala po dlouhé době a byla jsem hodně překvapená dost rozdílným koncem. Obdivuji pana Menzela, jak dokázal převést dlouhá rozvitá souvětí v nádherné filmy.
Příběh, který v sobě nese odvahu a vzpomínku na to, jaký život a starosti v něm měli mladí lidé v naší minulosti.
Kniha je psaná tak, jako by někdo seděl před vámi a vyprávěl vám svůj příběh. Má to své výhody a nevýhody - Výhoda toho, že si to dokážete jasně představit díky hezky napsaným popisům a odlehčené formy. A nevýhoda je bohužel skákání do minulosti a do vzpomínek, o kterých pořádně nevíte, která se stala dřív. Dělá to trochu neplechu v zorientovatování se v průběhu času.
Jako knížka k maturitě ideální - hezký, čtivý příběh, který má málo stran a něco vám i předá:)
Hlavní důvod, proč mě tato kniha nijak zvlášť nechytla je to období, ve kterém se děj odehrává. Další mínus této knihy je, že nemá až tak silný děj a kniha začne být zajímavá až ve druhé polovině.
Zkusím trochu popsat pocit, který jsem z této knihy měla. Tím pocitem byla že začátku radost, protože popsané nádražíčko bylo mile idilické, ke konci knihy smutek. Vždyť popsaní Němci byli vlastně stejní chudáci jako jejich nepřátelé. Ale četlo se to hezky a navíc jsem měla trochu výhodu v tom, že jsem neviděla film.
Líbilo se, možná i proto, že je mi prostředí železnice velmi blízké.
(A uživatele JP určitě velmi překvapí, že poměrně vysoké hodnocení uděluji i přesto, že jsem z jím okázale opovrhované mladé generace. ;) )
Klasická Hrabalova novela plná poetických obrazů. Velmi zdařilá a notoricky známá je i filmová podoba s Václavem Neckářem v hlavní roli.
Ale jo, líbilo se mi to. Asi za to z velké části může Kryštof Hádek, jehož hlas se prostě dobře poslouchá. Jinak Hrabala moc nemusím. Ale mám dneska dobrou náladu a radost z toho, že jsem si to mohla poslechnout, takže čtyři hvězdičky dám. Navíc se mi líbilo to prostředí železnice a to, že jsem těm pojmům rozuměla. Kdybych si to přečetla před dvěma lety, jak jsem měla původně v plánu, asi by to s pochopením bylo horší. :D
Viděla jsem film kdysi a ke knize jsem se dostala nyní.Pan Hrabal napsal příběh na konci 2 světové války kde poetický děj vypráví hlavní postava Miloš, který tancuje na nádraží.
Krásná čeština s krásnými slovními obraty. Radost číst. Příběh krátký, ale přesto tak silný. Líbilo se mi to.
Kniha me zacala bavit az od poloviny.. ze zacatku mi prisla velice zmatena, celkove bez vetsiho deje.. konec to trochu vynahradil:-)
„Měli jste sedět doma, na prdeli...“
Literární tvorba Bohumila Hrabala rozhodně nesedne každému čtenáři a k jeho stylu vyprávění si člověk musí najít cestu. Ne, že by se před šedesáti lety psalo lépe, ale v okamžiku, kdy začnete mít plné zuby všech těch rádoby tragikomických krizí středního věku à la Patrik Hartl, Radka Třeštíková či Michal Viewegh, jste s panem Hrabalem na správné cestě za štěstím. Tohle je úplně jiné počteníčko, podmanivé dobovou atmosférou absolutní bezradnosti z válečných krutostí, proti nimž byl obyčejný človíček takhle maličký, a nádherné v banalitě problémů osobnějšího charakteru, ať už šlo o lásku nebo kariéru. Přičemž Ostře sledované vlaky jsou dokonalým příkladem toho, jakým způsobem dokázal autor kombinovat syrovou realitu s básnickou poetikou. Ano, dějová zápletka se tu hledá komplikovaněji, protože je zašifrovaná v množství druhořadých epizod, ale mnohem důležitější je ta upřímná radost ze života i umírání a to za časů kdy lidem dobré vůle bylo nejhůře.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odbojČást díla
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Na Hrabala fakt nic nemá! Ta jeho zdánlivá neotesanost, ale zároveň pochopení pro postavy, které jsou neobyčejně obyčejné. A taky miluju výpravčího Hubičku.