Ostrov doktora Moreaua
Herbert George Wells
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/233430/mid_ostrov-doktora-moreaua-233430.jpg
4
427
427
Ostrov doktora Moreaua je jeden z prvých románov dnes už klasického anglického autora žánru vedecko-fantastickej literatúry Herberta Georgea Wellsa. Román podáva príbeh stroskotanca Prendicka, ktorého pred istou smrťou zachráni čln doktora Moreaua. Hoci román patrí medzi rané diela tohto klasika sci-fi literatúry, nesie významné morálne a filozofické posolstvo. Predovšetkým preto, že skúma hranice medzi morálnym a nemorálnym konaním človeka. Doktor Moreau sa utiahne na pustý ostrov, aby robil po kusy na zvieratách, pri ktorých ich nevýslovne mučí, ale svoje konanie ospravedlňuje vyšším záujmom záujmom vedeckého poznania. Takýmto počínaním sa stáva pre svoje skonštruované stvorenia akýmsi Bohom, čo otvára pole premýšľaniu nad vzťahom moci a jej správneho používania či zneužívania. V neposlednom rade sa otvára analógia so súčasnosťou, keď v rámci genetického inžinierstva a klonovania existuje reálna možnosť robiť obdobné pokusy, hoci v inom zmysle, než ako zamýšľal Wells. Aj to nastavuje určité kritické zrkadlo súčasnej civilizácii a vede ako inštitúcii, aby si ľudstvo určilo hranice medzi normálnym vedeckým skúmaním a takým, kde by sa nové poznatky mohli zneužiť alebo vymknúť spod kontroly vedcov.... celý text
Přidat komentář
Místy dosti děsivá sci -fi s hororovými prvky, která se v současné době díky různým genetickým pokusům může čtenářům jevit jako jakési varování.
Velmi drsné a velmi nadčasové. Možná dnes více pochopitelné a současně hrůznější než před více než sto lety. Co dělá Pán tvorstva s veškerou přírodou, jak se ji snaží ovládat, upravovat ke svému obrazu, bez skrupulí a zodpovědnosti, už vidíme bezprostředně kolem sebe, a kam to povede, na to už máme věrohodné předpovědi, a dokonce si to umíme představit (ale nic nás nezastaví ;-(
"Ztratil jsem víru v rozumné uspořádání světa, když jsem viděl tak bolestné narušení řádu věcí na tomto ostrově. Připadalo mi, že látku veškerého dění stříhá a sešívá obrovské kruté soukolí Osudu a my všichni, já, Moreau se svou vědeckou vášní, Montgomery se svou pijáckou vášní i zvířecí lidé se svými pudy a omezenou inteligencí, jsme nevyhnutelně vláčeni, trháni a drceni v jeho nekonečně složitém, nepřetržitě se otáčejícím mechanismu."
"Odešel jsem daleko od hluku měst a lidských zástupů a trávím své dny obklopen moudrými knihami - zářícími okny našeho života osvětlenými velikány ducha. ... I když nevím proč, nacházím na obloze mezi třpytivými houfy hvězd pocit bezmezného klidu a míru. Myslím, že to v nás, čím převyšujeme zvířata, musí hledat útěchu a naději právě tam, v nekonečných a věčných zákonech hmoty, a ne v každodenních lidských starostech, poklescích a trampotách. Neztrácím naději, jinak bych nemohl žít."
(Přečteno vydání 2017, Romeo, spolu se Strojem času.).
Zmena bola pomalá a nevyhnutná. Útla, ale i vďaka tomu svižná kniha. Starú literatúru nečítam (zostarla a zle sa číta) a táto vyšla v roku 1896, takže naozaj je stará. Ale zub času sa do Wellsovej klasiky zahryzol prekvapivo slabo. Najmä úvod je skvelý. Hrôzostrašná loď s príšernou posádkou, tajnostkár Montgomery, nič netušiaci (a na dne fyzických i psychických síl sa nachádzajúci) hlavný hrdina a temný, záhadný ostrov s desivými obyvateľmi, na ktorých čele stojí charizmatický, ale kontroverzný Dr. Moreau. Postupne však (inak sympaticky jednoduchý) príbeh stráca na sile a údernosti. I tak sa ale v konečnom dôsledku jedná o zaujímavý mix filozofie, hororu a džungľovo-ostrovného survivalu. Slovenský preklad ťažkopádny a prehnane doslovný. Ako keby sa jednalo o prekladateľovu prvú prácu. Mnohé vety som si musel prečítať viackrát, aby som im porozumel. Chápem, že u mutantov šlo o umelecký zámer. Tam som ostatne logicky ani kvetnatú shakespearovskú reč nečakal. Ale ono to bolo prítomné všade. Text bol plný divných (spätil sa) a zastaraných výrazov (žochy), čudesností (maličký ostrovček) a absurdností (Chutilo to ako krv. odkiaľ môže nekanibal vedieť, ako chutí krv?). Rozporuplne vnímam aj prekladateľov názor publikovaný na zadnej strane obálky, kde označuje Goldingovho Boha múch za sci-fi (to ako vážne?). Dej ku koncu šumel do prázdna, ale ako vravím bolo to také krátke, že ma to nestihlo nudiť. Spokojne si odškrtávam zo zoznamu ďalšiu povinnú klasiku. Obálka je pekná, výrazná, zelená. Použila obrázok z filmu z r. 1996, ktorý vynikal tropickou výpravou, odpudivými maskami z dielne Stana Winstona (Predátor, Votrelci), dokrkvaným strihom, bizarným koncom a obskúrnym kastingom (Brando, Kilmer, Perlman, Thewlis). Okrem toho existujú ešte ďalšie dve filmové spracovania: prvé z r. 1932 a druhé (s Michaelom Yorkom) z 1977. Wellsov Ostrov Dr. Moreaua je klasika vedecko-fantastického žánru a súhlasím s tými, čo tvrdia, že predbehol svoju dobu a paradoxne dnes je vďaka vedeckým pokrokom (a experimentom azda oscilujúcim na hranici etiky) stokrát aktuálnejší, než v dobe svojho vzniku. Pre poriadok dodám, že v r. 2022 v češtine Comics Centrum vydalo komiksovú adaptáciu, kde sa z hlavnej mužskej postavy stala žena.
Ve své době nejspíš tato kniha musela působit jako zjevení, musím ale říct, že jako současný čtenář jsem z ní byl docela zklamán. Zápletka je mimořádně zajímavá, vyhýbá se ale hlubším etickým úvahám, což je z mého pohledu to hlavní, čím by dílo mohlo být skutečně nadčasové – technologie samozřejmě zastará, otázky si ovšem klademe stále tytéž. Doktor Moreau své postoje vysvětlí poměrně podrobně, k žádné obsáhlejší myšlenkové konfrontaci ale nedojde, protože záhy umírá. Další příležitost by se snad nabízela na konci, kdy se hrdina vrací do civilizace, v níž se najednou necítí dobře, ani to ovšem není nijak rozvinuto. Celkový dojem potom příliš nezlepší ani to, že příšery/experimenty jsou popsány docela nevýrazně – nejsilnější atmosféru má kniha na začátku, kdy se před hrdinou většina z nich skrývá, pak je ale "vidíme" čím dál častěji, a tím se kouzlo vytrácí.
Zvláštní temné dílo. Příběh osamělého člověka obklopeného děsivými tvory (nemohu se zbavit dojmu, že Golding napsal něco hodně podobného, i když o něčem trochu jiném) je napsán sice poměrně jednoduše, ale s velkým přesahem a nadčasovými morálními problémy. Lidská touha vládnout a panovat nezná mezí a jednou nás zníčí docela.
„Ale já jim vidím do duše. Není v nich nic jiného než duše hynoucího zvířete - vztek a snad touha žít a ukájet své pudy. Přesto jsou to zajímavé bytosti. Složité jako každý živý tvor."
Od Wellse jsem si chtěla něco přečíst už hodně dlouho a dostala jsem se k němu až nyní, a to díky letošní čtenářské výzvě. Hodí se sice do několika témat, ale mě poskytla šanci vyhnout se srdcebolným zvířecím příběhům, kterým se normálně vyhýbám:-)
„Venku se řev rozléhal daleko silněji. Zdálo se, že je v něm ukryta veškerá bolest světa. A přesto – kdybych věděl, že se něco podobného děje ve vedlejší místnosti a zvíře bylo potichu, jsem přesvědčen, že bych tím tak nestrádal. Teprve jestliže utrpení dostane hlas, rozechvívá naše nervy a probouzí v nás soucit, který nás svírá.“
Kniha začala zajímavě. Synovec zveřejňuje vyprávění svého zesnulého strýce Edwarda Prendicka, které objevil mezi pozůstalostí. Prendick, který jen o vlásek unikne smrti na moři, se souhrou okolností dostává na ostrov, kde provádí své šílené experimenty nechvalně proslulý doktor Moreau. Po mém úvodním nadšení však postupně můj zájem upadal. Kdybych měla jedním slovem vyjádřit svůj pocit z knihy, tak by jím bylo slovo NEVÝRAZNÉ. Nevýrazné byli postavy. Nemohla jsem nesrovnávat s Doyleovým Ztraceným světem. Doktor Moreau mě ničím nepřitahoval, nevzbuzoval ve mně žádné velké emoce, ve srovnání s charismatickým profesorem Challengerem působil nemastně neslaně. Nevýrazný byl také způsob vyprávění. Měla jsem velký problém se soustředit, myšlenky se mi rozbíhaly všude možně, četla jsem po kouskách, i když jsem měla možnost číst delší dobu v kuse, ani jsem nebyla moc zvědavá, co se stane dál. Nevýrazně popsané bylo pro mne i prostředí. Nevím, zda to bylo nějakým mým špatným čtenářským rozpoložením, ale vůbec jsem před sebou neviděla dům bolesti, chatrče zvířecích lidí, ani samotné zvířecí lidi. Nedařilo se mi do příběhu proniknout. Pořád jsem byla jako nějaký ospalý pozorovatel, který stěží vnímá, co se kolem něj odehrává. Největším zklamáním pro mne bylo, že mi autor nedal možnost přímo se účastnit experimentů doktora Moreaua. Přiznávám, že jsem očekávala, že dostanu drsný příběh, při kterém nebudu „napětím skoro ani dýchat“, že si čtení fakt užiju, stejně jako Ztracený svět.
Při čtení jsem se chtě nechtě musela zamýšlet nad člověkem jako pánem tvorstva. Jeho touha přetvářet vše k obrazu svému nezná mezí. Bylo mi líto zvířat, která se dostala do rukou doktora Moreaua. Experimentování na zvířatech se mi příčí, na vysoké jsem četla knihu Nejbližší příbuzní (https://www.databazeknih.cz/knihy/nejblizsi-pribuzni-31281), která ve mně vyvolala opravdu velké emoce. Dalším podnětem k přemýšlení byl pro mne vztah lidských postav ke zvířecím lidem. Každá z postav to s nimi má jinak. Wells zřejmě Ostrovem doktora Moreaua reagoval na téma týrání zvířat, které už v jeho době bylo velkým tématem. Číst toto dílko v době jeho vzniku muselo být něco úplně jiného než dnes. Je mi až líto, že mě příběh spíš míjel.
„Řekl jsem, že jsem si na zvířecí lidi zvykl. Tisíce věcí, které mi dřív připadaly nepřirozené a ohavné, se mi záhy začaly zdát zcela všední a přirozené. Řekl bych, že všechno na světě přebírá barvu od nejvšednějších odstínů toho, co nás obklopuje.“ … Na co všechno je člověk schopný si zvyknout a přizpůsobit se nastalé situaci?!
První setkání s Wellsem nedopadlo sice úplně podle mých představ, ale určitě mu dám v budoucnu ještě šanci:-)
(SPOILER) Túto Wellsovu knihu hodnotím niekde na pomedzí medzi 3,5 a 4 hviezdičkami. Knižka je vcelku útla, čo jej dodáva na atraktívnej jednoduchosti a priamočiarosti príbehu. Myšlienky a namet su na svoju dobu nesmierne originálne, etické otázky zabudované v tejto novele sú nadčasové. V knihe je dobrodružstvo, napätie, ale aj dojemné emócie, ktoré spustia nevinné obete šialeného doktora.
Návrat ke kořenům žánru sci-fi (potažmo hororu) prezentovaným díly H.G.Wellse je pro mě vždy osvěžující. Autorovy romány a povídky jsou trvalou inspirací pro jeho následovníky (a tito se k jeho odkazu hrdě hlásí). Ostrov doktora Moreaua je dalším literárním skvostem, který neohlodal ani zub času. Příběh vyprávěný jeho přímým účastníkem je sice místy děsivý, ale v každém případě zajímavý a dramatický. Hrůzné experimenty šíleného doktora Moreaua jsou pouze fikcí, ale v dnešní době se nejeví až tak nereálně. Vzpomeňme si jenom na nedávné pokusy vědců s klonováním (ovce Dolly).
Každý živý tvor má své místo na Zemi a má mu být umožněno,aby svůj život prožil tak, jak je to vlastní jeho živočišnímu druhu. Jakékoliv pokusy na zvířatech se mi příčí (i s vědomím toho, že někdy jsou prostě nezbytné).
Je to skoro k neuvěření, že jsem se dostal ke klasickému dílu Wellse až na prahu zralé dospělosti, no ale lepší někdy než nikdy. Na malém prostoru mi byl představen jednoduchý příběh o "genetických" pokusech na ostrově, kde bádá a provozuje svou praxi podivný doktor Moreau se zálibou v mutacích a polidštění božích hovádek. Na tehdejší poměry dílko myšlenkově nadčasové, samozřejmě ve srovnání s novodobými thrillery / sci-fi romány nutně zaostává hlavně kvalitou nabaleného textu, přesto to vidím jako rychlou oddychovku v lehce průměrném hodnocení - 60 %
Z etického hlediska stále aktuální memento nad genetickými pokusy, z hlediska literárního dost sešlá klasika. Jenže je těžké jít proti moderním kvalitám textu publikovaného v roce 1896. Má to takový ten klasický problém starších prací - děj s myšlenkou, co táhnou absenci autorského stylu. I tak je to ale zajímavá záležitost, která si svoje místo v kanónu určitě zasluhuje.
Před lety jako .....náctiletý jsme si to s kamarády četli před barákem a báli jsme se a strašili se.
Když jsem po letech znovu vzala knihu do ruky, řekla jsem si proč ne. Znova oživit vzpomínky, čeho jsem se tak mohla bát?? Je fakt, že jako dospělá již mám na to úplně jiný pohled. Strach už není žádný, spíše ze všech těch detektivek jsem otrlá. Takže co se čte v mládí úplně jinak vypadá než v dospělosti. Nakonec to bylo ale příjemné počtení.
Pryč odtud, z toho zvráceného dějiště. Čemu se upsal, čemu posloužil? Kdo byl ten stvořitel, kterého dohnala, zabila vlastní pokusná líheň? Noe anomální nové vlny, kanibal /z/ čeledi lidské fauny?
Skvěle napsané dílo, které má dlouhodobý přesah. Zajímavá zápletka jenž ústí do tísnivé atmosféry. Přijde mi, že se hlavní myšlenka knihy se v dnešní době stále recykluje v různých obměnách.
Päť hviezdičiek kvôli roku vzniku knihy, neskutočná fantázia autora, ktorá presahuje svoju dobu.
Velmi zvláštní kombinace akce, fantastiky a polemizace nad vymezením chování lidí a zvířat, jejich přístupu ke světu i k sobě samým. I přes poněkud zdlouhavé výjevy a popisy a roztáhlý děj se mi líbila.
Dobrovolně jsem si knížku vybrala do seznamu četby k maturitě, protože Wells je klasik, a byla jsem zklamaná. Vadila mi autorova typicky britská tendence moralizovat, plytké banální úvahy, nedomyšlenost jeho fantazií (přeměna zvířecí mysli na lidskou mi přišla naprosto zmatená a nedotažená) a celková lacinost stylu.
Podobně jako u Pána much se mi příčila klišé v popisu oblohy, moře a podobně. Zato oceňuji precizní zachycení okolností, za kterých se odehrávaly dialogy.
Také jsem si všimla, že Wells si protiřečí v hodnocení doktora Moreaua: je tedy krutý, nebo ne?
Ostatně doktor Moreau podle mě jako postava převyšuje svého autora. Mně přišel okouzlující svým idealismem a aristokratickým nietzscheánstvím - chce přece člověka povznést k nad něj samého. Montgomeryho, citový protějšek Moreauova intelektuálního chladu, jsem si zamilovala také. Tím, kdo mě vytáčel, byl naivní hrdina Edward Prendick. Asi mám nějaký problém.
Celou dobu se mi draly na mysl dva veršíky z Konstantina Biebla:
"Četl jsem H. G. Wellse.
Lze mu věřit? Nelze."
Číst tuto knihu někdy před válkou, tak to muselo být něco naprosto úžasného. I s odstupem tolika let, je to stále velmi dobrá kniha. Ale již k ní přistupuji téměř jako k literatuře faktu. Což je sám o sobě horor. Poslouchala jsem knihu jako audioknihu a tak se také zmíním o přednesu. Pan Jiří Škoda knize nepřidal nic, co by jí povyšovalo, ale ani jí nezkazil.
Autorovy další knížky
| 2005 |  Válka světů |
| 1992 | Stroj času |
| 1990 |  Neviditelný |
| 1928 | Ostrov doktora Moreaua |
| 1927 | První lidé na Měsíci |
Doktora Moreaua a jeho ostrov polidštěných zvířat známe snad všichni. Román jsem nečetla poprvé, ale je to hodně dávno, co to bylo naposledy. Zaznamenala jsem tak překvapivý rozdíl ve vnímání jeho podstaty. Dříve jsem vnímala především souboj inteligentního člověka se zvířecí, míněno nebezpečnou či vražednou, povahou zvířat a nebetyčnou aroganci člověka přetvářet svět kolem sebe k obrazu svému. Dnes mi dochází, jaký protimluv Wells vyprojektoval do bytostí obývajících Moreaův ostrov. Každý dnes přece ví, že tím největším, nejkrutějším a nejsmrtelnějším zvířetem na planetě zemi je člověk. To zvíře zabíjí (až na výjimky), aby se nažralo, nebo aby bránilo sebe nebo své mladé. To člověk zabíjí z plezíru, nudy nebo prostě jen zlé povahy, pochopitelně i vedle přirozené situace, tedy kvůli obraně nebo aby si nasytil. Leitmotiv románu - zvířecí nenávist - je tak dle mého dost chybná premisa.
To, co jsem kdysi vnímala jako vysoce burcující román, mi dnes přijde jako ryze ideologické dílo, v němž nemohu souhlasit s vypodobněním povahy zvířat, nadto mě zklamala i autorova rezignace na uvěřitelnost vědeckého povahy experimentu dr. Moreaua. Wells se soustředí výhradně na povahu člověka, rádoby pána tvorstva. Jednoznačně správně tak vykreslil ono neodolatelné puzení člověka vyniknout, dosáhnout přelomových objevů a vydobýt si nesmrtelnou slávu. A to za téměř jakoukoliv cenu. A tady nutno spatřovat hlavní přínos a poselství Wellsova románu, vedle zřejmého etického rozměru, když autor do krajnosti dovádí důsledky lidských pokusů na zvířatech. Rozhodně dramatický a napínavý příběh, který nicméně v úsilí poukázat na škodlivost jednoho či dvou fenoménů přehlíží uvěřitelnost fenoménů ostatních. Takže za 3,5*.