Ostrov Entry

03.12.2019 3 z 5

Byť jinam, hupsla jsem jako domů: skvěle vykreslené nevlídné ostrovní klima, traumatizovaný vyšetřovatel, prolínání minulosti a přítomnosti (odlišené i formou vyprávění) - a vražda, vzhledem k velikosti ostrova a jeho přístupnosti málem záhada zamčeného pokoje. Všechno dobře. Ale: hlubší ponor do psychologie postav, tedy něco, co mě tak v trilogii zajímalo, byl nahrazen něčím, nad čím jsem se tady párkrát ošila, tedy tajemstvími příliš iracionálně podloženými: Simovy živé sny, stejná jména, prsten,... K tomu se přidružilo odbyté vyšetřování vraždy a propojování minulosti a přítomnosti až příliš návodné. Mám Petera Maye ráda, a i proto - dvě hvězdičky házím z útesu do moře! Se svým potápěčským umem (pardon, vypravěčským) je určitě příště zase dostane zpátky.

24.11.2019 5 z 5

zdenek118

Již šestá mnou přečtená kniha od tohoto oblíbeného autora tentokrát odehrávající se jak na ostrově skotských Hebrid, tak hlavně na malém ostrově Entry v daleké Kanadě. Děj knihy se odehrává kolem vyšetřování vraždy bohatého obyvatele ostrova, kterým je pověřen montrealský policejní vyšetřovatel Sime Mackenzie sám se skotskými kořeny. Vyšetřování spojuje s vyprávěním ze svého dětsví od babičky o životě a zážitcích svého prapradědečka z období hladomoru a násilného vystěhování obyvatel skotských ostrovů do Ameriky. Současně Same objevuje spojitost těchto dávných událostí s některými vyšetřovanými obyvateli tohoto malého ostrova. Rozuzlení celého příběhu je až v celém závěru a je pro nejednoho čtenáře překvapivé.
Myslím si, že se Mayovi velmi dobře povedlo popsat historické události v souvislosti s dramatickým a násilným vysídlováním obyvatel Skotska za oceán, z nichž mnozí cestu lodí nepřežili. Hodnotím tuto knihu jako jednu z nejpodařenějších autorových knih, které jsem přečetl.

08.11.2019 4 z 5

alef

„pronásledoval ho zvláštní pocit, že kráčí ve svých vlastních stopách…“

Trochu schizofrenní pocity vás drapnou hned na začátku … a provedou vás celým příběhem.
Seznámíte se s ostrovem Entry, místem, kde všechny cedule a názvy, které uvidíte, jsou psané francouzštinou, navzdory tomu, že tady nikdo francouzsky neumí a všichni místní obyvatelé hovoří výhradně anglicky :-).
Seznámíte se, s vyšetřovacím týmem a hlavně s detektivem Simem Mackenziem, kterému autor namíchal na cestu zvláštní koktejl, jehož hlavními složkami jsou nespavost a deprese, kořeněné pocity osamělosti a lítosti … a mám takové podezření, že se o něj poměrně pravidelně dělil i se svými kolegy :-).

Říkám si, že je skoro zvláštní, že příběh, ve kterém hraje docela významnou roli zoufalství v různých podobách (a na to já moc nejsem), a navíc, je to příběh detektivní (a na to taky moc nejsem), mě zaujal, a tak, když píšu tenhle komentář, samozřejmě přemýšlím, proč?

Přiznávám, žít na takovém místě, asi bych taky podlehla zoufalství :-), sama jsem člověk teplomilný, takže se tomu vlastně vůbec nedivím a nemyslím to nijak špatně, lidé prostě žijí na různých, i dost neobvyklých, nebo nehostinných, místech, na místech velmi, velmi obtížných pro život, ale věřím, že pro někoho je takový život prostě stvořený, vždyť se na takových, jak se říká, Bohem zapomenutých, místech drží už po řadu generací, anebo, to je jen otázkou nemožnosti volby? Možná tohle byl důvod, proč mě příběh z takového prostředí svým způsobem fascinoval.
Geografické a historické souvislosti, které má Peter May (jestli můžu posoudit) dobře zvládnuté (spousta nových a zajímavých až fascinujících souvislostí o světě, o kterém jsem dosud nevěděla téměř nic, je to, co mě k téhle knížce přitáhlo, a co je pro mě důvodem, sáhnout po některé další z knížek Petera Maye ). Takže, byl to hlavně Entry, tedy spíš život na něm, v jeho (asi bych se nebála říct) skoro krajní poloze v prostředí, které je k životu docela složité, o mnoho generací dřív, tak i dnes (tak složité, že mladí, s dnešními možnostmi už nejsou ochotní tvrdost života zde akceptovat a možná za jednu, dvě generace už místo, kde život člověka skončil) a mně se líbilo, jak široce tohle téma May v příběhu rozvinul, tak, že v podstatě upozadil původní detektivní zápletku (jelikož nejsem příliš čtenář detektivek mě to vyhovovalo), detektivní pátrání přesunul spíš na pozadí vyprávění hlavního příběhu – života skotských vystěhovalců/přistěhovalců, kteří násilně přesídlili ze skotských Hebrid, na podobně nehostinné místo u břehů Kanady (s tou nehostinností – stále se jedná o můj subjektivní pocit).
Paradoxně mě trochu rušila (a možná přispěla k schizofrenní náladě příběhu) částečně romantická složka historické části vyprávění, ale to je spíš na každého osobním vkusu. A podobně jsem to měla i s tou detektivní částí příběhu (zvyklá na pana Poirota a spol. s jeho smyslem pro detail a geniálními logickými úvahami z toho vyplývajícími – jiné detektivky nečtu, a v tom je možná háček), kde mi přišel chvílemi zvláštní způsob vedení pátrání (profesionálním týmem, kterému právě takový cit pro detaily spíš chyběl).
Každopádně Peter May je pro mě příjemným obohacením mých čtenářských zkušeností s detektivním románem (možná právě proto, že tak úplně detektivním není), a protože moje první zkušenost dopadla daleko lépe, než bych očekávala, určitě se ještě setkáme u některého z dalších jeho příběhů. Docela se těším už teď :-).

A ještě, takhle nějako to mají místní nejen s vyšetřovacím týmem, ale nejspíš s celým okolním světem: „… aby bylo jasný, na tomhle ostrově neexistuje zákon. Lidi se o spravedlnost postarají sami. Jsme svobodný. Tohle je náš ostrov. A vy si můžete všichni políbit prdel.“

2013	Skála
2014	Muž z ostrova Lewis
2015	Pán ohně
2015	Výjimeční lidé
2014	Šachové figurky

Peter May

Literatura světová Detektivky, krimi

Entry Island, 2014

Komentáře 267

Recenze 4

Hvězdičky 962

Tempo & emoce

Štítky knihy

Autorovy další knížky